Šéfka Strakovky: Fiala na nás nekřičí, zvýšit hlas umí. Nejsme přátelé a poznám, kdy toho má dost

Vy jste podle letošního přehledu Forbesu 59. nejvlivnější ženou v Česku. Cítíte se tak?

„Já si takového umístění vážím, na druhou stranu ho nepřeceňuji a považuji spíš za důležité, abych svůj vliv používala k dobrým věcem.“

Zajímavé je, že na 85. místě žebříčku je vaše sestra Blanka Havelková, která je v představenstvu Českých drah. Jakou jste měly výchovu?

„My jsme měly obě dětství velmi hezké. Máme hodné, chápavé rodiče – teď už tedy jenom tátu. Byly jsme vedeny k tomu, abychom se vzdělávaly, abychom smysluplně trávily čas. Chodily jsme na náboženství, hrály jsme basketbal, já hrála na housle, obě jsme studovaly vysokou školu. Vliv rodiny byl i v tom, že jsme se doma bavili o politice, a rodiče byli navíc oba učitelé. Zčásti jsme si to celé odpracovaly a možná jsme také někde byly ve správný čas na správném místě a měly štěstí.“

Kdo chtěl za premiérem, ještě před několika lety musel přes Janu Nagyovou, někdy i s drahým dárkem. Jak to máte vy?

„Nemám pocit, že by jeden člověk rozhodoval o tom, kdo bude připuštěn k Petru Fialovi. Já jsem vedoucí úřadu, pan premiér má kabinet, kde je paní vrchní ředitelka. Ta dává dohromady jeho kalendář, o hodně věcech pak diskutujeme v širším týmu.“

A kdyby se k premiérovi hlásil někdo nevhodný? Uměla byste zatáhnout za brzdu?

„Nikdy tak, že bych byla jediná.“

V létě se řešily příjmy vrcholných úředníků. Vyšlo najevo, že vy máte plat srovnatelný s šéfem NBÚ nebo BIS (i s odměnami si za rok 2022 přišla na 1,9 milionu Kč – pozn. red.). Přijde vám, že máte i srovnatelnou pracovní nálož, zodpovědnost?

„Nemůžu hodnotit práci šéfa bezpečnostní služby. Nemám dost informací, abych mohla říci, co je její dennodenní náplní. Platy odpovídají zodpovědnosti, která je kladena na vedení těchto institucí, a jsem přesvědčená, že všechny tyhle instituce mají velmi nabitý rozvrh, práci, která není od devíti do pěti. Myslím, že jsou adekvátní a nic bych neměnila.“

Andrej Babiš otevřeně v Hráčích: Proč nepředal impérium dětem?!

Od ledna ale má platit úsporný balíček a vy jste dostala loni prémie 375 tisíc korun. Jak jde dohromady tohle?

„Zakládám si na tom, že odměny na ÚV byly od mého nástupu v součtu o několik milionů nižší než v předchozích letech. Roku 2019 se celkově na odměnách vyplatilo 50 milionů, loni 38 milionů. Je to tedy o 12 milionů méně. Snažím se, aby mimořádné odměny měly charakter odměn mimořádných, tedy aby nebyly automatické. Pokud chceme mít ve státní správě schopné lidi, kteří by jinak mohli být v soukromé sféře, musíme je zaplatit. Nemluvím o sobě, mluvím obecně o všech úřednících.“

Vy se tu chlubíte některými úsporami, ale navzdory všem možným slibům se nezatočilo s počtem úředníků – za poslední dva roky na ÚV dokonce přibylo 130 lidí. Jak je to možné?

„Já jsem v první fázi po svém příchodu snížila počet úředníků asi o 30 lidí. S příchodem ministrů bez portfeje, kteří mají svoje kabinety, ale byl zase nárůst o 70 lidí. S ohledem na snížení provozních výdajů i výdajů na mzdy ve státním rozpočtu budeme muset ještě nějakou další část lidí propustit.“

Tak na jaká čísla se dostaneme ke konci tohohle funkčního období, pokud teď na ÚV pracuje 600 lidí?

„Pokud na úřadu budou dál ministři bez portfeje, tak ten počet bude pravděpodobně takový, jaký je. Teď se ruší místa zřízená v souvislosti s českým předsednictvím. A abych naplnila dvouprocentní snížení mzdových výdajů, budeme muset udělat i taková opatření, kdy od Nového roku bude minus 10 až 15 úředníků.“

To fakt nezvládnete víc než 10 až 15 míst?

„Je to maximum možného, abych měla absolutní jistotu, že neohrozím chod úřadu. Nebudu snižovat počet úředníků za každou cenu, jen aby to dobře vypadalo.“

Slušnost, korektnost, pro někoho zase unylost, takové sucharství. Jak vy vidíte charakter Petra Fialy?

„Premiéra znám dobře a to, že je kultivovaný, slušný a seriózní, jsem vždycky považovala za vlastnosti, které je třeba vyzdvihovat a které na politické scéně chybí. Věřila jsem, že přijde moment, kdy to lidé ocení, protože budou unaveni z divadla, show, populismu. Nikdy jsem nepociťovala, že by byl Petr Fiala unylý nebo nezábavný. Možná tak působil navenek.“

Neinstruovala jste ho ještě kdysi jako mluvčí ODS, aby tam přece jenom trochu té show bylo?

„Tak my jsme vždy vedli dlouhé debaty o tom, jak v pořadech, do kterých chodil, vystupovat. Nakonec se ale ukázalo, že Petr Fiala musí být autentický, že jedině potom je důvěryhodný.“

A ty parodované hlášky jako „vysílám signály“ nebo „nenecháme vás padnout“ – to s ním vymýšlí nějaký tým?

„Bavíme se o tom, co má zaznít, jak to má premiér formulovat. Ale my mu nic moc nepodsouváme. On má češtinu vytříbenou, rád čte i píše, není tam z naší strany k ničemu takovému důvod.“

A nějaká instrukce v ty tři hodiny ráno?

„Ne, tohle si nepamatuju. Samozřejmě vyhrocené to bylo v době vypuknutí války na Ukrajině, to byl ten režim nonstop. Ale Petr Fiala by ve chvíli, kdy to není absolutně nezbytně nutné, nikomu ve tři ráno nevolal.“

O vás se psalo, když jste nastupovala na Úřad vlády, že máte s Petrem Fialou cituji „velmi blízký vztah“. Co si pod tím představit?

„Ta blízkost je v čistě profesionální rovině. Nenavštěvujeme se, nejsme rodinnými přáteli, i když jeho rodinu znám. Umíme si popovídat v kavárně, u vína a za těch 10 let už jsme si nějak lidsky blízcí ve smyslu toho, že si rozumíme. Umím odhadnout nálady, náznaky…“

Ale nejste přátelé.

„To je asi o definici toho, co je v přátelství. Ten model, který mám já, že s kamarády jezdím na dovolené, chodím pravidelně do hospody a píšu jim úplně všechno, můj vztah k Petru Fialovi nenaplňuje. A jsou věci, které bych si k němu nikdy nedovolila.“

Vy jste loni pro Blesk řekla, že premiér nikdy nebouchá do stolu, nezvyšuje hlas. Platí to pořád?

„Vlastně ano. Petr Fiala na nás nekřičí, nebouchá do stolu. Zvýšit hlas ale umí – jednou se to i medializovalo, že se to stalo na vládě (při vyjednávání daňového balíčku – pozn. red.). A všichni víme, že jsou názory, za kterými si stojí a které dává dost důrazně najevo. Už byly momenty, kdy jsme i my (nejužší tým – pozn. red.) pochopili, že jsme dosáhli nějaké hrany, za kterou už nemáme jít.“