12°C
Odborník v Blesku o samoléčbě: Kdy s ní začít a kdy skončit? A co nesmí chybět v lékárničce
Díky správným znalostem mohou lidé svépomocí efektivně řešit běžné a lehké zdravotní problémy a zabránit tak zhoršování příznaků. Samoléčba je dle WHO i tuzemských odborníků legitimní a nepostradatelnou součástí péče o zdraví. Pro správnou volbu postupů samoléčby, výběr a užívání volně prodejných léčivých přípravků existují pravidla a zásady, které by měl znát každý. Jaká to jsou a kdy se samoléčbou vlastně začít? Nejen o tom se v Epicentru rozpovídal lékárník a vedoucí konzultačního centra pro lékové interakce FN u sv. Anny v Brně, doktor farmacie, Marek Lžičař.
Podle statistik je ale stále co dohánět především co se týká zdravotní gramotnosti Čechů. Za excelentní lze označit zdravotní gramotnost pouze u jednoho z deseti občanů ČR. U méně než poloviny lidí je zdravotní gramotnost dostačující. Problematická je u jedné třetiny populace a u 13 % lidí je zcela neadekvátní. Tak hovoří statistiky. Podle doktora farmacie je ale důležité především vědět jaký problém chceme řešit.
„Měli bychom vědět, jestli příznaky, které chceme ovlivnit, jsou spíše mírnější, neodpovídají závažné chorobě. Tedy měli bychom vědět, zda to, co chceme řešit, už nepatří do rukou lékaře, měli bychom vědět, jak dlouho ten daný symptom můžeme léčit, jestli se jedná o krátkodobý, akutní a relativně nezávažný zdravotní stav a změnu, tak se můžeme pouštět do samoléčby, ovšem pokud se jedná o chronická onemocnění, je vždy nutné provádět nebo nechat aspoň provést určitá vyšetření u lékařů, ať už praktických, anebo odborných,“ uvedl v Epicentru odborník na farmacii, s tím že velmi důležité je sledovat stav ve kterém se pacient nachází.
Varovné signály
„Může se zanedbat určitý varovný signál, který by v dané chvíli dokázal zvrátit třeba chronickou chorobu a daleko více uspíšit léčení a pokud nedojde k tomu komunikování mezi odborným personálem, odborným lékařem nebo praktickým lékařem a pacientem, tak v téhle té chvíli vlastně už se dostáváme mimo rámec té samoléčby, což pro pacienta rozhodně dobré není,“ upozornil lékař a dodal proč je i se samoléčbou důležité začít včas.
Zásadní zhoršení stavu
„Pokud by to byly stavy, kdy nedostatečným zásahem samoléčby třeba přehlédneme možnost zastavit rozvoj toho symptomu, tak může dojít k zásadnímu zhoršení zdravotního stavu, může dojít třeba k výraznému výsevu alergické reakce na kůži, takže pokud pacient ví, že je třeba citlivý na určité alergeny, ať už jsou to kožní, anebo potravní alergeny, tak může tím včasným zásahem pomocí samoléčby zajistit, že neproběhne nějaká výraznější alergická reakce. Jedná se třeba i o intervence, pokud řešíme bolesti. V případě, že se akutní bolest zaléčí celkem rychle, nedochází k rozvoji zánětlivé reakce, nedochází k destrukci tkání v oblasti místa poškození,“ dodal Marek Lžičař.
Děti reagují rychleji
Podle Lžičaře je samoléčba vhodná i u dětí. Jen se musí myslet na určitá omezení, která jsou oproti dospělé populaci důležitá.
„U dětí vždycky řešíme ty problémy s ohledem na čas nebo na délku trvání symptomů, většinou se udává, pokud je trvání těch symptomů onemocnění v řádech dnů, tedy 1–3 dny, tak v tomhle tom můžeme ještě zasáhnout. Jestli je delší, tak je lepší se obrátit na dětského lékaře a předejít případným komplikacím. Děti velmi často reagují daleko rychleji na dané léčivo, takže pokud je dávkování správné, pokud to dávkování zohlední hmotnost dítěte, zdravotní stav dítěte a vlastně sleduje i příbalovou informaci k tomu konkrétnímu nabízenému léku, tak by se nemělo stát nic,“ dodal lékař a doplnil doporučení rodičům, nebo těm, kteří se o děti starají , aby bedlivě sledovali změny zdravotního stavu i po podání volně prodejných přípravků. A reagovali rychleji na případné zhoršování situace.
„U dospělých máme toleranci, dejme tomu, týden, u většiny symptomů, u dětí bychom měli být velmi opatrní, pokud se třeba nezmění zdravotní stav do 2 - 3 dnů nebo se naopak zhorší,“ uzavřel Marek Lžičař.
Samoléčba musí být, když "lékaři" mají jedinou starost - jak si zvýšit platy.