Kety umírala uvázaná v křoví na Ústecku. Fenku se povedlo zachránit a užívá si lásky

Zachráněné Kety se ujali v Psím domově v Řepnici na Litoměřicku, kde jí zařídili nároční operaci. Ukázalo se totiž, že má starší velmi komplikovanou frakturu stehenní kosti, v bolestech musela trpět několik dní.

Teď už běhá rychle jako vítr, žádný handicap na ní není znát. V novém domě, který našla u paní Daniely ve středočeském Benešově, si navíc užívá opravdovou lásku a hýčkání.

Kety teď dochází na kontroly na kliniku Live s veterináři Jiřímu Vomáčkovi, který ji operoval | Jana Ulrichová

Chytila za srdce

Příběh Kety paní Danielu zaujal. „Byl velmi dojemný. Navíc se mi líbila, hned mě chytla u srdíčka,“ řekla. „Teď už ji mám doma, jsme obě spokojené, žijeme hezký život,“ dodala s tím, že ze začátku bylo ale potřeba hodně trpělivosti, protože Kety byla hyperaktivní. Proto s ní také začala chodit na cvičiště, aby měla fenka nějakou zábavu a socializovala se.

Kety je v novém domově šťastná, i přesto, čím si zpočátku prošla, na lidi nezanevřela | Jana Ulrichová

Zvládá i překážky a na lidi nezanevřela

„Učí se, zatím zvládá základní povely. Už chodíme i na nějaké méně náročné překážky, má například ráda kladinu a slalom, zatím ale kvůli operované nožičce vynecháváme přeskoky,“ popsala. Dodala, že s Kety chodí na pravidelné kontrolní rentgeny, z nichž je patrné, že se jí nožka dobře hojí.

Roztrhaná Fíbí: Nešťastná náhoda, nebo krutá zábava? Policie žádá o pomoc svědky

I přesto bolest a strach, které si coby dolámané a do křoví odhozené štěně Kety vytrpěla, na lidi nezanevřela. „Myslela jsem si, že se bude bát lidí, ale není to tak. Má je ráda, každého vítá, je velice vstřícná a hravá. Žádné stopy to na ní naštěstí nezanechalo. Jsem až překvapená, jak milá je,“ řekla její nová panička, která se Kety věnuje celodenně. „Sžila se i naším kocourkem, máme společně hezký domov,“ dodala.

Z Kety je krásný, veselý psík. Radostně vítala i reportérky Blesk tlapek | Jana Ulrichová

Uvázaná na igelitu

Kety našla letos v květnu Lenka Petráčková, která cestou z práce zaslechla její naříkání. Vydala se proto prozkoumat křoviska, odkud zvuky, vycházely. Jak pejskovi docházely síly, nářek postupně slábl. Záchrana přišla v poslední chvíli.

„Nebylo nic vidět, hledala jsem ji mezi keři dvacet, možná třicet minut. Našla jsem ji zbídačenou, žíznivou, uvázanou na igelitu. Nemohla na zadní nožku. Byla hubená a vystresovaná,“ popsala zachránkyně, která štěně předala strážníkům. Ti pak zajistili jeho odvoz do útulku.