Sanitka i pohřebák: Podívejte se, jaké tramvaje jezdívaly Prahou

Pražská koněspřežná tramvaj jezdila Prahou v letech 1875 až 1905 a je považována za nejstarší generaci dopravního prostředku pražské MHD. Vůz měl příčné lavice s možností nástupu z obou stran a po celé délce vozu. Opěradla se dala překlápět podle směru jízdy.

Kočí stál při jízdě na přední plošině a kromě opratí a biče ovládal také ruční brzdu, kterou zajišťoval vůz ve stanicích a pomáhal brzdit při jízdě ze svahu. Průvodčí, pokud neprodával jízdenky, zdržoval se na zadní plošině. Jeho další povinností byla starost o koncové petrolejové svítilny nebo terčíky s barvami linek. K závěsnému zařízení s ojí se poutaly koně. Vůz vážil 1 500 kilogramů.

Koňka

Autor: DPP

Salonní nebo také primátorský vůz byl zbudován podle návrhu architekta Kotěry v secesním slohu a byl vystaven v roce 1901 v Paříži. Po návratu do Prahy byl užíván pražským primátorem a čelními představiteli města. Ti jím cestovali na výjezdová zasedání městské rady, dále pak do úřadů, na radnici, ale i do míst, kde se za jejich účasti otevíraly nové tramvajové trati, a také tam, kde se konaly tábory a shromáždění lidu.

Salonní tramvaj

Autor: DPP

Tato zcela otevřená tramvaj byla předurčena od samého počátku pro okružní a příležitostné (později také svatební) jízdy. Již od roku 1913 jezdila na pravidelné okružní lince z Josefského náměstí (dnes náměstí Republiky).

Sedělo se na příčných dřevěných lavicích. Opěradla bylo možné překlopit podle vůle cestujících, a ti pak mohli sedět po i proti směru jízdy, případně naproti sobě.

Vyhlídkový vůz

Autor: DPP

V roce 1914, kdy začala 1. světová válka, vyjely do Prahy i první sanitní tramvaje. Dopravovaly zraněné vojáky z hlavního nádraží do vojenských nemocnic a lazaretů. Tramvaje se lišily tím, že neměly okna. Celkem přepravily téměř tři čtvrtě milionu raněných.

Sanitní tramvaj

Autor: DPP

Od roku 1914 jezdily Prahou sanitní tramvaje, o tři roky později začala i pohřební. Černý vůz sloužil k převozu padlých vojáků, kteří zemřeli během 1. světové války. Zvládl převézt až osm rakví najednou. Uvažovalo se o tom, že bude sloužit i pro živé cestující, k tomu ale nakonec nedošlo. Naposledy vyjela tato tramvaj v roce 1922.

Pohřební tramvaj

Autor: DPP

Kropicí tramvaje brázdily Prahu od roku 1921. Kromě toho, že umývaly koleje, osvěžovaly také v létě ulice (to nyní dělají kropicí vozy na kolech). Tyto tramvaje přestaly jezdit městem v roce 1960.

Kropicí tramvaj

Autor: DPP

Vůz č. 88 patří do řady malých vozů tzv. polouzavřeného provedení, tedy se zasklenými plošinami a se vstupy uzavíratelnými mřížovými dvířky. Vnitřek vozu měl jednoduché elektrické osvětlení a rovněž byly prosvětleny střešní linkové svítilny zavěšené nad čelními okny.

Vůz 88

Autor: DPP

Vozy č. 1580 jezdily v Praze od druhé poloviny 40. let. V obou kupé, přístupných dvoukřídlými posuvnými dveřmi z plošiny, se nacházely podélné lavice. Měly čalouněná opěradla.

Vůz 1580

Autor: DPP

Vůz 1580

Autor: DPP

Tramvaje T1 jsou první generací jednosměrných čtyřnápravových velkoprostorových tramvají vycházejících z americké koncepce PCC. Nový typ znamenal zásadní milník ve vývoji československých tramvajových vozidel. Hlavními přednostmi tramvají PCC byly rychlé rozjezdy a brzdění umožněné zcela novou konstrukcí podvozků a elektrické výzbroje.

V letech 1951 až 1956 bylo do Prahy dodáno celkem 133 vozů T1, které znamenaly technickou revoluci v tramvajové dopravě. Tramvaje T1 byly v Praze provozovány v letech 1952 až 1983

Tramvaj T1

Autor: DPP

Tramvaj T1

Autor: DPP

Tramvaje T2 byly pokračováním vývoje tuzemských tramvají koncepce PCC. Zatímco typ T1 byl původně navržen na míru místním podmínkám kolejové sítě Prahy, vůz T2 byl projektován jako takzvaný jednotný čtyřnápravový motorový vůz univerzální pro všechna československá města i případný export.

Vůz T2

Autor: DPP

Vůz T2

Autor: DPP

V letech 1983 až 1986 zajišťovaly provoz dokonce výhradně vozy T3 různých modifikací. Ze starších vozů zmizela stanoviště průvodčích a řidičská stanoviště byla více oddělena od prostoru pro cestující. Do práce řidičů postupně přibyly technické novinky jako radiostanice, elektrická pícka pro ohřev mražené stravy či kazetový magnetofon PaMi pro hlášení zastávek.

Tramvaj T3

Autor: DPP

Tramvaj T3

Autor: DPP

Zástupcem velmi rozšířené a typické řady pražských tramvají je typ T3SUCS vyrobený v roce 1989. Patří zřejmě k nejznámějším vozům.

Vůz 7292

Autor: DPP

Vůz 7292

Autor: DPP

Ve své době šlo v pražské dopravě o velmi kontroverzní typ. Vozidla přinesla řadu novinek – byly to první článkové tramvaje v pražské dopravě, které se svojí obousměrností, typickými střešními „budníky“ s číslem linky či koženými poutky v interiéru vracely k tradicím starých dvounápravových tramvají.

Postupem času se vozy staly velmi oblíbenými a spolehlivými a jejich obousměrné provedení začalo být hojně využíváno při výlukové činnosti.

Vůz 9048

Autor: DPP

Školní tramvaje tvoří nedílnou součást vozového parku pražských tramvají. Zpočátku byly pro výcvik nových řidičů využívány běžné provozní vozy. První speciální tramvají pro výcvik se stal vůz č. 5501 zhotovený v roce 1982 z vyřazeného vozu T3. Tento vůz měl provedenou simulaci závad. Od této doby se park školních tramvají rozrůstal.

Stanoviště školních vozů je doplněno pracovištěm pro instruktora jízdy, prostor pro cestující je upraven jako zázemí pro účastníky kurzů řidičů tramvají. Zadní část prostoru pro cestující je kvůli vytápění zpravidla oddělena přepážkou. Vozy mají zaslepeny střední dveře a většina má zúžené přední dveře pro lepší výhled instruktora.

Školní tramvaj

Autor: DPP

Nutnost obnovy vozového parku, problémy s konstrukcí nízkopodlažních vozů a také finanční možnosti vedly v polovině devadesátých let 20. století k nákupu většího počtu tramvají klasické koncepce, které však do pražského provozu přinesly mnohá vítaná technická zlepšení.

Vůz má velká okna s výklopnou horní částí, výklopné dveře s ochranou proti sevření a s předvolbou elektromechanického otvírání cestujícími.

Tramvaj 8601

Autor: DPP

Původní vozidla prošla důkladnou karosářskou rekonstrukcí spojenou s dosazením nového nízkopodlažního středního článku. Tramvaje mají oproti původnímu typu výrazně inovováno vybavení pro cestující i stanoviště řidiče (mimo jiné jsou vybaveny novými sedadly, elektronickým informačním systémem, kamerovým systémem pro řidiče, poptávkovým otevíráním dveří či výklopnou plošinou pro invalidy ve středním článku).

Vůz 9082

Autor: DPP

Částečně nízkopodlažní tramvaje 14T byly vyrobeny plzeňskou firmou Škoda Transportation v letech 2005–2009 v počtu 60 kusů. Tato vozidla byla prvními nízkopodlažními tramvajemi nové generace, která byla v širším měřítku zavedena do provozu v Praze.

Na svou dobu přinesly do provozu řadu novinek – například samostatné dveře na stanoviště řidiče, kamerový systém, vozidlový komunikační systém či tempomat. Jejich koncepce však byla již v době vzniku zastaralá a provoz je provázen četnými závadami. V současnosti je velká část vozů odstavena z provozu a probíhá postupná rekonstrukce nosných částí článků nad podvozky.

Škoda 14T

Autor: DPP

Tramvaje vznikly modernizací vozů T3. Díky tomu bylo možné ve středu vozidla vytvořit nízkopodlažní sekci. Nezvyklé je retro řešení barevného schématu.

Vůz 8251

Autor: DPP

Vůz 8251

Autor: DPP

Stoprocentně nízkopodlažní tramvaje 15T jsou vyráběny a dodávány plzeňskou firmou Škoda Transportation od roku 2009. V současnosti je v provozu 125 tramvají tohoto typu. Jde o vozidla zcela nové koncepce, která představují originální technické řešení i ve světovém měřítku.

Prostor pro cestující je proveden bez jediného stupně s převážně příčně uspořádanými dřevěnými sedadly, stanoviště řidiče je na vyvýšeném stupni nad předním podvozkem, se samostatným vstupem vně vozidla.

Škoda 15T

Autor: DPP

Škoda 15T

Autor: archiv Blesku