Opakovaně jste avizoval, že budete chtít na Hradě dělat změny, i personální. Víme, že kancléřkou bude paní Vohralíková, mluvčí paní Řeháková. Co další lidé, už máte nějaká jména?

„Například Radko Hokovský, který je mi dlouho nablízku, tak mi nablízku zůstane i dál. Jestli to bude v pozici tajemníka nebo jak bude zapadat do struktury nové kanceláře, to se ještě domluvíme. Na další místa vedeme konzultace, kdo by byl vhodným kandidátem. Nějaká jména už samozřejmě máme, ale budeme s těmi lidmi v nadcházejících dnech jednat, takže ještě je předčasné je zveřejňovat.“

Vím, že jste se sešel třeba s Michaelem Žantovským. Neuvažujete o něm jako o šéfovi zahraničního odboru?

„Pan Žantovský je člověkem, se kterým jsem řadu věcí konzultoval a samozřejmě budu konzultovat i dál. Je taky člověkem, který je takovou spojkou k Václavu Havlovi, mimo dalších, jako je třeba i Petr Kolář nebo Tomáš Richter, který se mnou pracuje v týmu. Takže je na co navazovat, ale zatím jsme se nebavili o žádných konkrétních funkcích.“

Když jste zmínil návaznost na Václava Havla, neuvažoval jste, že byste oslovil Ladislava Špačka na funkci vedoucího protokolu?

„Jednáme s lidmi, kteří se protokolem zabývají. Samozřejmě bych byl rád, aby to byli profesionálové, ale zatím žádná konkrétní jména nepadla.“

Jakou pozici bude mít na hradě Petr Kolář?

„Jako člověka, který je mi blízký nejenom jako přítel, ale také jako člověk, který má poměrně rozsáhlou zkušenost, nejenom v domácí politice, ale i v diplomacii. Člověk, který byl na čtyřech velvyslaneckých postech, mimo jiné ve Spojených státech a v Rusku, což ho staví do poměrně unikátní pozice, a člověk, který vždycky byl připraven mi poskytnout radu bez toho, že by byl pevnou součástí týmu nebo že by jeho rady byly jakkoliv vázány na následnou exekuci. Petr Kolář mi poskytoval rady, které jsem vzal, nebo nevzal, a tak to bude i nadále.“

Bude mít na Hradě vlastní kancelář?

„Vzhledem k tomu, že ho počítám do té kategorie, řekněme, externích poradců a spolupracovníků, tak nebude mít na Hradě žádnou kancelář se svým jménem. Na druhou stranu i pro tento druh spolupracovníků tam jistě nějaké zázemí budu muset vytvořit, aby si mohli někde sednout, případně vést jednání.“

Vy chcete pojmout tu funkci prezidenta civilněji. Platí pořád, že chcete bydlet v Černoučku?

„Do té míry, dokud to bude jen trochu možné, tak ano, protože dojezdová vzdálenost z naší malé obce do Prahy je přijatelná. Je to v podstatě stejné, jako kdybych bydlel někde v okrajové části Prahy. A pokud nebude pracovní vytížení takové, že bych musel zůstávat na Hradě, což nejspíš někdy bude, tak se budeme se ženou snažit zachovat si maximum z našeho soukromí, tak abychom mohli i relaxovat v prostředí, které je nám příjemné a milé.“

Petr Pavel pro Blesk promluvil o svém soukromí: Kolik má vnoučat a kde žijí děti?

Budeme mít prezidenta, který jezdí do práce na motorce?

„To úplně ještě nemáme dořešeno, ale minimálně třeba ve volném čase se někdy svézt, to bych určitě moc rád.“

Velmi netradiční krok je, že novináři vidí váš kalendář, zůstane to tak i poté, co složíte prezidentský slib?

„Je to jeden ze základních projevů transparentnosti. My se budeme bavit – i s účastí médií a veřejnosti – o tom, jak by měly vypadat třeba webové stránky Hradu, tak aby na nich byly k dispozici informace, které by veřejnost i média měly mít. A samozřejmě kalendář s hlavními akcemi je toho součástí.“

Takže tam budou i takové informace jako třeba odměny řídících pracovníků či váš zdravotní stav? Nebo kam až ta transparentnost bude sahat?

„Jasně jsem řekl, že zprávy o svém zdravotním stavu jsem připraven zveřejňovat. Stejně tak nevidím jediný důvod k tomu, aby platy, případně odměny pracovníků kanceláře neměly být veřejné, protože nakonec i platy ústavních činitelů jsou veřejné, platy poslanců jsou veřejné. Jsou to lidé ve veřejné službě, tak není důvod nic z toho skrývat.“

Svým telefonátem s tchajwanskou prezidentkou jste vyprovokoval komunistický režim v Číně. Byl to do jisté míry záměr?

„Záměr to rozhodně nebyl, ale byl to také jasný signál, že jsme suverénní zemí a my si budeme stanovovat, s kým chceme mít jakou úroveň kontaktů. Tady není ani náznak toho, že by telefonát s tchajwanskou prezidentkou měl být jakýmkoliv ohrožením vztahů k Číně, ale je jasným výrazem toho, že si nenecháme od Číny schvalovat, s kým a o čem máme mluvit.“

Česká republika – a uvedl to i premiér Petr Fiala – oficiálně zastává politiku jedné Číny, jak tedy tyto dvě linie skloubit?

„Ono se to navzájem nevylučuje. Nikdy jsem nezpochybnil tento princip. Zároveň je ale potřeba říci, že byl od počátku definován tak, že tady je jedna Čína, ale dva systémy. Z toho jeden systém, který je založen na autokratickém vedení komunistické strany Číny. Na druhé straně je tady demokratický režim na Tchaj-wanu a to je přesně to, o čem se tady bavíme. My máme velice rozsáhlé styky s demokratickým vedením Tchaj-wanu a je v našem zájmu je rozvíjet. To není nic, co by bylo proti Číně a vztahům, které s ní máme. Ty vztahy jsou a budou, ale my nemáme důvod se tvářit, že nemáme žádné vztahy s Tchaj-wanem.“

Sešel byste se s tibetským dalajlamou nebo s představiteli hongkongské opozice?

„Neviděl bych v tom problém ze stejných důvodů jako telefonát s tchajwanskou prezidentkou.“

Nechal jste se slyšet, že chcete vyrazit na Ukrajinu. Co by měl být cílem této cesty, s čím chcete konkrétně přijít?

„Měla by v tom být naprosto jasná podpora principu: Nedopustit, aby Ukrajina v této válce neuspěla. A to se zdůrazněním, že je to v bytostném zájmu nás i všech našich spojenců v rámci Evropské unie i NATO. Je zájmem České republiky i Slovenska, aby principy, které podporujeme na Ukrajině, zvítězily. Aby byl opět nastaven systém mezinárodních vztahů, který bude budovat vzájemnou důvěru a posílí naši bezpečnost, ne aby došlo k tomu, že si naším, řekněme, liknavým přístupem předplatíme problémy do budoucna.“

Jakožto generál ve výslužbě vycestoval byste mimo Kyjev blíž k frontě?

„To je věcí ukrajinské strany. Já bych s tím rozhodně problém neměl, ale určitě nemá smysl za každou cenu dělat nějaká gesta, která způsobí problémy ukrajinské straně nebo komukoliv dalšímu.“

Plánujete se osobně zúčastnit summitu NATO ve Vilniusu?

„Ano, plánuji.“

A budete se tam aktivně zasazovat o přijetí Ukrajiny do NATO?

„V rámci koordinovaného přístupu ano. Můj názor je takový, že Ukrajina by výhledově měla patřit jak do NATO, tak do Evropské unie.“

V příštích měsících má skončit mandát generálního tajemníka Jense Stoltenberga. Měl by pokračovat ve funkci?

„Jens Stoltenberg už byl ve funkci prodloužen několikrát a ukázal, že je člověkem na správném místě, protože Alianci prováděl opravdu velice složitým obdobím. A myslím, že velice úspěšně. Na druhou stranu je přece jenom důležité, aby i v takto významných funkcích docházelo k nějaké rotaci. Po tak dlouhé době, po kterou Jens Stoltenberg v této pozici je, už by si nejenom on zasloužil trochu oddech, ale taky aby Aliance dostala do čela možná někoho jiného, kdo přinese zase trochu jinou perspektivu a jinou zkušenost.“

Petr Pavel pro Blesk: Detaily o změnách na Hradě i novém týmu. A promluvil o šéfovi NATO

Vaše funkce dopadne i na vaše nejbližší, jak se na to na to připravují?

„Moje žena už se s tím vnitřně srovnala. A je připravená se velice aktivně zapojit do práce. Pokud jde o naše dospělé děti, tak ty mají své životy. My jsme je od ničeho neodrazovali, ale taky jsme je nijak do toho procesu uměle nevtahovali. Bude na nich, jestli a do jaké míry se budou chtít do něčeho zapojit.“

Můžete něco prozradit o svých synech, ví se, že máte dva, Jana a Petra, i vyženěnou dceru Evu. Co dělají, čím se živí? Mají rodiny?

„Mají všichni tři rodiny. Mladší syn (Petr) žije dlouhodobě v Německu, dcera (Eva) kousek na jih od Prahy a starší syn (Jan) kousek od Tanvaldu, a jak říkám, mají svoje životy a já budu moc rád, když si je zachovají.“

Vy jste také čtyřnásobným dědečkem. Mohl byste třeba prozradit jména vnoučat, kolik jim je let, jestli chodí do školy?

„Vnoučata máme čtyři: od nejmladší, které je teďka něco málo přes rok, po nejstarší, které bude za chvíli sedm. Je to akorát napůl, dva kluci a dvě holky.“

A nebude vám líto, že teď na ně coby dědeček nebudete mít moc času?

„Já si ho najdu.“