„Jako malá jsem Vánoce milovala a určitě bych o to nechtěla připravit své dítě. Že Ježíšek neexistuje, je potřeba dítěti říct ve správný čas a správným způsobem, aby bylo schopno chápat, proč mu rodiče takto lhali,“ myslí si Helena (28), maminka téměř dvouletého chlapce. S jejím pohledem na tradici se shoduje i odborník z psychoterapie Anděl v Praze.
„Dítě si prochází jakousi mezifází, kdy samo tuší, jak se věci mají, ale hraje tu hru dál – kvůli mladšímu sourozenci i kvůli sobě. Máme totiž v sobě zakořeněnou potřebu zažít nějaký malý zázrak. A děti i dospělé baví být součástí tajemného Štědrého dne,“ řekl Blesk Zprávám psychoterapeut Jan Kulhánek.
moje segruše: Barborka je už ve druhé třídě, kde spousta spolužáků rozvíjí teorie o neexistenci Ježíška, takže už je také malinko "nahlodaná". Když ale u nás Ježíšek po roce opět při vyzvedávání dopisů zanechal stopy, všechny pochybnosti byly rázem fuč.. (stopy z mouky) pic.twitter.com/au6PGO21UP
— Jarda Holub (@JardaHolub) December 7, 2018
Rezignovat nad tradicí už od útlého dětství expert nedoporučuje. Nadělování dárků opředené tajemstvím a záhadou totiž odpovídá magickému myšlení dítěte a k Vánocům patří. Zvonečky, nakukování klíčovou dírkou i snahy rodičů o nastolení kouzla Vánoc také dětem pomáhají chápat, co to je vlastně pojem tradice a rozvíjí to jejich fantazii.
Když se s radostí pojí i trauma
Rodiče se mnohdy snaží o důmyslné důkazy o Ježíškovi, jako jsou například stopy v mouce nebo vypouštění rachejtlí za domem. „Může to být přehnané v případě, že to v dětech vyvolává úzkost. Také se v aktivitách nemusí shodnout rodiče a to vyvolá napětí, které vnímavé děti rychle vycítí,“ dodává psychoterapeut.
Expert upozorňuje, že jsou i případy, kdy dítě vše prokoukne a cítí se obelhané. Tady je podle Kulhánka potřeba velké opatrnosti zejména ze strany rodičů. „Pokud to vnímají rodiče jako lež, a ne jako tradici či hru, pak budou mít morální problém delegovat Ježíška jako nositele dárků. Navíc, pokud začne dítě v první třídě vykřikovat, že dárky nosí maminka a tatínek, bude kolektivem trestáno,“ vysvětluje.
„Já jsem se cítila jako blbec. Ve škole mi to ostatní děti vpálily, a když jsem přišla domů, tak si na to naši furt hráli. Bylo mi úzko, že ze mě dělají hlupáka,“ vypráví Anna (24), která chce od Ježíška pro své budoucí děti upustit.
Už jste někdy někoho podvedli a měli z toho krásný pocit?
— Dojnice (@dojnice) December 7, 2018
Předškolák napsal Ježíškovi dopis a nechal ho za oknem. Dopis jsme pochopitelně stopili. Předškolák má dnes ráno téměř slzy štěstí v očích a pořád opakuje "Ježíšek si ho odnesl!"
Miminko s pytlem, nebo dědeček v červeném?
Jak vlastně takový Ježíšek vypadá? Každý Ježíšek je originál a hodně závisí na tom, co dítěti vypráví rodič a co vidí kolem sebe a v médiích. Deník AHA! před pár lety zveřejnil pár kreseb žáků, často byl štědrý dárce zobrazen jako miminko v jesličkách, dále se díky vlivu státu za velkou louží na obrázcích objevoval starý pán v červeném hábitu.
„Každopádně tato tradice rozvíjí představivost dítěte. S rodiči si o Ježíškovi vypráví příběhy, kreslí ho a po určité době se učí psát dopisy. Podporuje to fantazii i zvídavost,“ říká Kulhánek. Děti se také učí vyrovnávat s emocemi. V předškolním věku většinou bezmezně věří a zůstávají u okna ve snaze neusnout, než si Ježíšek vyzvedne dopis. Postupně získají podezření a poslední zbytky víry si dítě drží samo.
Rodiče mi slibovali, že přijde Ježíšek - což je šíření poplašné zprávy
— Martin (@SatanovoDite) November 30, 2018
§ 357 Trestního zákona - až 2 roky. Takže...
Je tradice Ježíška v dnešním relativně otevřeném světě udržitelná? „Zatím se to daří, ale jak to bude dál, nevím. Možná se bude nějak proměňovat nebo vznikne tradice jiná. V multikulturních rodinách už je například Santa Klaus, Děda Mráz apod. Navíc jsou kolem reklamy na dárky a hodně se na světlo dostávají i odlišné zvyky ze zahraničí, kde to každý dělá jinak,“ uzavírá Kulhánek.