Na Boží hod vánoční, 25. prosince 1901, se na pražských Vinohradech narodila budoucí významná politička a vlastenka Milada Horáková (za svobodna Králová) jako druhá ze čtyř dětí. Její starší sestra Marta a mladší bratr Jiří však v dětství zemřeli na septickou spálu. O 16 let mladší sestru Věru se po smrti matky starala. Její otec Čeněk Král byl oddaný Masarykově myšlence, protirakouským postojům.

Již za Rakouska-Uherska se stala trnem v oku vládním úřadům, což ji pronásledovalo i po další politické režimy, které zažila. Roku 1918 ji vyloučili z gymnázia kvůli účasti na protiválečných demonstracích, kam měli studenti zákaz vstupu. Přestoupila však na jiné gymnázium a v roce 1926 odpromovala na Právnické fakultě Univerzity Karlovy.

Od roku 1929 se angažovala v České straně národně sociální (ČSNS) a především v nestranické Ženské národní radě (ŽNR), kde prosazovala zrovnoprávnění žen v legislativě. Avšak roku 1939 musely všechny vdané ženy svá pracovní místa opustit. Téhož roku se zapojila do odbojové organizace Petiční výbor Věrni zůstaneme (PVVZ). Pro ni aktivně získávala zpravodajské informace a také sháněla ilegální pracovníky.

 

Video
délka: 06:42

Poslední dopis Milady Horákové 

Kvůli své činnosti neunikla pozornosti gestapa, které ji zatklo 2. srpna 1940 společně s jejím mužem Bohuslavem Horákem. Mučili ji a tvrdě vyslýchali, avšak bezúspěšně. Miladu nacisté drželi ve věznici na Pankráci a později v Malé pevnosti Terezín. Roku 1944 ji převezli do Drážďan, kde s ní vedli proces, u nějž se hájila sama v němčině. Z původního trestu smrti ji nakonec odsoudili k 8 letům v káznici v Aichachu u Mnichova. Odtud ji roku 1945 osvobodila americká armáda.

Znovu se setkala se svým mužem a opět vstoupila do politiky. Obnovila ŽNR pod názvem Rada československých žen (RČŽ) a roku 1947 založila časopis Vlasta. Ostře kritizovala oddanost československých komunistů vůči Moskvě. Opět se tak dostala do hledáčku tajné policie StB. Později byla sesazena ze všech funkcí, jež zastávala. Roku 1949 ji zatkli a opět uvrhli do věznice na Pankráci.

Vykonstruovaný monstrproces

V srpnu 1949 si StB zvolila Miladu za ústřední postavu smyšleného spiknutí proti komunistickému režimu. Od 31. května 1950 s ní a jejími 12 kolegy probíhal „politický proces“ po vzoru sovětských čistek z 30. let. Zde se měli obžalovaní chovat podle předem daného scénáře, avšak některým se podařilo vypovídat i mimo vynucenou režii, jako např. Dr. Horákové.

Video
délka: 06:54

Vynesení rozsudku ve vykonstruovaném procesu 

Přestože Milada Horáková věděla, že si tím jen přitěžuje, hájila během procesu své zájmy. Dne 8. června ji tribunál odsoudil k trestu smrti oběšením. Popravě, jež se konala 27. června na dvoře pankrácké věznice, nezabránily ani žádosti o milost od významných světových osobností, mezi nimiž nechyběl ani Albert Einstein nebo Winston Churchill. Podle pozdějších informací Dr. Horáková na oprátce trpěla dlouhých 14 minut, než zemřela.

Dopis na rozloučenou

Pár hodin před svou smrtí napsala Milada Horáková svým příbuzným poslední dopis:

Praha, věznice Pankrác
27. června 1950, půl třetí ráno
Moji nejmilejší,
ještě několik slov. Měla jsem z našeho setkání nesmírnou úlevu. Jen Věruška mi velmi leží na srdci a to budoucí, co vymění svůj život za život můj. – Je to zvláštní shoda okolností; když se měla narodit Jana, udělala jí místo na světě naše máma. Teď dělám tu výměnu životů zase já. Milovaná, předrahá sestřičko moje, budeš maminkou, někdo, kdo uvidí nový svět, se hlásí o své právo. Musíš pro něho a jen pro něho teď žít. Nedej mu do vínku srdce a nervy zatížené smutkem a jeho dekadencí. Přiveď na svět celého, zdravého a krásného člověka s pevnými nervy. Ať to bude děvče, nebo hoch, musí to být bojarský junák! Prosím Tě, Věruško, na kolenou, chraň ho, kvůli mně a pro lepší příští. Modlím se v těchto posledních chvílích za Tebe a šťastnou Tvou těžkou hodinku matky. Budeš mít teď dvě děti. Vás ostatní prosím: teď všechno pro ten nový život: Pepíčku, tolik na Tebe spoléhám. Jano, jsi statečné děvče – mám z Tebe radost – jen uplatni svoji statečnost za to, co buduje, a ne za to, co boří. – Jsem úplně klidná a připravená. Byl u mne pan farář, a i když nemohl přijít dr. Kučera, bylo mi to velikou posilou – prosila jsem jej, aby také a hlavně Vám věnoval teď svou pomoc. Opřete se o vše, co Vás chce a může podržet. Žijte, žijte! Jste taková krásná trojice. Dědeček přijde časem také o svou bolest – buďte s ním! Maminka Horáková se opře o svou víru. Má děvčátka ze Sadské, Věrka, Anička a Boženka, budou také s Vámi. Co Vás je, já jsem sama a musím si také pomoci. – Nikdy jsem nepochybovala o Vaší síle, ale překvapili jste mne. Bude to ještě bolet chvíli, ale pak už stále méně a méně. Jděte na louky a do lesů, tam ve vůni květů najdete kousek mne, jděte do polí, dívejte se na krásné a všude budeme spolu. Dívejte se na lidi kolem a v každém se něčím obrazím. Nejsem bezradná a zoufalá – nehraji, je to ve mně tak klidné, poněvadž mám klid ve svém svědomí. – Vyžádejte si dopis, který jsem Vám napsala, a v něm je celý můj odkaz. Je jen pro Vás, alespoň něco v životě, co patří pouze Vám a těm, které mám tolik ráda. Všechno se mi v posledních chvílích zdá jako neskutečné. A přeci počítám už jen minuty. Není to tak zlé – jen o Vás teď jde, ne už o mne. Buďte silní! Mám Vás tolik ráda a taková láska se přece nemůže ztratit, rozplynout. Nic se na světě neztrácí, všechno nějak vrůstá dál a ožívá znovu. – Jděte vždy jen s tím, co je blízko životu. Držte se jeden s druhým a opírejte se navzájem! Znovu opakuji: ten nový, blížící se život mne ohromně vyrovnal. – Mám už dohráno opona se spouští, ale už se zase nový kus začíná. Ať je v něm však jen slavný a vítězný hrdina – žádná už tragédie! Mám Vás tolik, tolik ráda. Líbám Vás a tisknu. Jsem v mysli a modlitbách jen a jen u Vás. Hrála jsem to snad špatně, ale myslela jsem to poctivě. To mi můžete věřit. Jsem pokorná a odevzdaná do vůle Boží – tuto zkoušku mi určil a já jí procházím s jediným přáním: abych splnila zákony Boží a zachovala své čestné lidské jméno. Neplačte – neteskněte moc – je mi to takhle lepší než pozvolna umírat. Dlouhou nesvobodu už by mé srdce nevydrželo. Takto se rozletím zase do polí a luk, strání a k rybníkům, na hory i v nížiny. Budu zase nespoutaná, a ten klid a mír. Dejte mi ho – bylo toho tolik, co bylo nutno překonávat – chci už jít. Nebraňte mi svým nářkem. Musíte teď žít také za mne. Líbám Vás, líbám. S Bohem – vrátím se ve Vašem synovi nebo dceři. Už se zase vidím nově na světě. Bůh Vás posilni a teď abyste dobře to dítě postavili do světa. Janičko, miláčku, dceruško. Věro, sestřičko má, Pepíčku, táto můj, babinko, holčičky Věro, Aničko, Božko a Ty můj zatoulaný, drahý, jediný, krásný muži. Cítím; stojíte tu se mnou. Teď ještě pevný ruky stisk. – Ptáci už se probouzejí – začíná svítat. Jdu s hlavou vztyčenou – musí se umět i prohrát. To není hanba. I nepřítel nepozbyde úcty, je-li pravdivý a čestný. V boji se padá, a co je jiného život než boj. Buďte zdrávi! Jsem jen a jen Vaše

Milada

Manžel Bohuslav Horák před zatčením uprchl a podařilo se mu získat azyl v USA. Jejich jedinou dceru Janu vychovala na přání Milady její mladší sestra Věra. Roku 1968 odešla za otcem do Ameriky a dnes žije Jana Kánská (83) se svou rodinou ve Washingtonu. Bohuslav Horák zemřel v roce 1976.

Roku 2017 vešel do kin film českého režiséra Davida Mrnky s názvem Milada, který vypovídá o životě a odsouzení a Milady Horákové. Představitelku hlavní hrdinky ve snímku ztvárnila hollywoodská herečka izraelského původu Ayelet Zurer (49).

Fotogalerie
21 fotografií