Osvoboditelé, nebo dobyvatelé? Rudoarmějci v Československu znásilňovali, loupili i vraždili
V květnu si připomínáme výročí konce druhé světové války. Zatímco světová historie slaví dny „osvobození“, mnohé české rodiny si vybavují hrůzu spojenou s příchodem sovětských vojáků. Místo míru často následovalo drancování, znásilňování a násilí srovnatelné s nacistickými praktikami.
Příchod Rudé armády na československé území v roce 1945 neznamenal jen porážku nacistického Německa, ale také začátek nového teroru. Sovětští vojáci se často nechovali jako spojenci, ale jako okupanti a jejich řádění zanechalo hluboké stopy v paměti tisíců Čechoslováků.
Konec války přinesl nový teror
Na Děčínsku například došlo k brutálnímu útoku na místní poštu. Rudoarmějci posílení alkoholem tam neútočili na německé vojáky, ale na civilisty. Všechny poštovní úřednice byly znásilněny. V nedalekých Dobkovicích pak sovětští vojáci zastřelili železničáře během loupeže, kterou musela zastavit až jednotka československé armády.
Znásilnění, rabování a anarchie
Podobných tragédií se odehrálo nespočet. V Karlových Varech se opilý sovětský major pokusil prorazit kontrolní hlídku na motorce. Když začal napadat i vlastní spolubojovníky, zastřelil ho český voják. V Brně následovalo po těžkých bojích několik dní rabování. Podle dobových svědectví nebylo skladu ani obchodu, odkud by Sověti něco neodnesli. Lidé hlásili i případy, kdy vojáci znásilnili všechny ženy v rodině, od babičky po vnučku.
Nejhůře dopadly pohraniční oblasti. Docházelo zde nejen k vyhánění Němců, ale i k nelítostným popravám a mučení. Stačil německý přízvuk. V Mostě, Liberci nebo Chebu zavládla po příchodu Rudé armády několikadenní anarchie. Obviňováni byli pouze na základě původu, nikoliv podle skutečných činů.
Odvlečeni bez soudu
Hrůzy ale neskončily násilím v ulicích. Následovaly systematické únosy československých občanů do Sovětského svazu. Jednotky vojenské kontrarozvědky Smerš odvážely generály, diplomaty, profesory nebo lékaře. Často jen kvůli minulosti v exilu nebo domnělé nepřátelské činnosti. Tisíce lidí skončily v lágrech.
Po příchodu Rudé armády dorazili do Československa i první sovětští poradci. Jejich vliv postupně narůstal, zejména po únoru 1948, kdy přebírali kontrolu nad armádou, hospodářstvím i bezpečnostními složkami. Právě oni připravili monstrprocesy s Miladou Horákovou nebo Rudolfem Slánským.
Cena „osvobození“
Sovětská vojska Československo sice „osvobodila“, ale zároveň zde začala budovat systém řízený z Moskvy. Československá vláda se nezmohla na odpor. V lepším případě jen přihlížela, v horším pomáhala. Oběti byly odškodněny až o desítky let později, přičemž většina z těch, kdo byli uneseni, už se nikdy nevrátila.
Ano zvyk je trosku drsné slovo. Ale počítá-li se s tím, že vítěz se tam bude chovat jako na dobytém území a vždy se tak chová, tak je to prostě zvyk. Jenom Němci si na konci války mysleli, že po těch zvěrstvech co napáchali, se Sověti otočí a půjdou domů.