V původních závazných recepturách ze 70. let měl tatarský biftek dvě varianty – byl připravovaný buď ze svíčkové, nebo z kvalitního zadního hovězího. Maso muselo být jemně namleté (nebo naškrábané), mírně osolené a na talíři upravené do tvaru bifteku. Jeho střed zdobil syrový žloutek a byl obložený několika kroužky cibule, v nichž byly na ozdobu jemně nasekaná cibule, mletá sladká paprika a pepř, kmín, hořčice a kečup.
Jak vypadá tatarák podle současných výrobců? Čtěte už v pátek v deníku Blesk a na Blesk.cz!
Co se v testu dozvíte?
Kolik hovězího tataráky obsahují?
Jsou pro zdraví bezpečné?
Která značka byla nejchutnější?
Historie od Tatarů…
Legenda praví, že tatarský biftek dostal svůj název po bojovných Tatarech, kteří si ukládali pod sedlo koně kousky syrového hovězího masa. Divokou jízdou se naklepalo, díky koňskému potu prosolilo a večer si bojovníci pochutnávali na výtečné pochoutce. Ve skutečnosti se ale takové maso nejedlo, ale dávalo se na zmírnění bolestivých odřenin po dlouhé jízdě na koni.
…po Paříž
Tatarák se poprvé objevil až na přelomu 19. a 20. století v Paříži ve Francii. Prodával se pod názvem »americký steak« a byl podáván se žloutkem, kapary a cibulí, později byl doplněn dijonskou hořčicí. Jeho název se později odvodil od tatarské omáčky, která sloužila jako náhrada žloutku.
