Pravda je taková, že Ital přišel k roli v Ivetině příběhu jako slepý k houslím. Původně si přijel zazpívat do Prahy duet s nějakou místní blondýnou a pak měl za lubem vrátit se pod Etnu ke svému vínu, ženám a klavíru.
Peklo
Jenže to v té malé zemi na severu vzalo trochu jiný švunk a pořád se to zrychlovalo. Z původního dolce moderato se události vyvinuly v mocné forte, pak ve fortissimo furioso, a nakonec pravá ruka nevěděla, co hraje levá.
Ital Domenico si prostě za zvuku kakofonických fanfár odváží zpátky do Itálie pověst darebáka, který v Čechách zlomil srdce citlivé zpěvačce Ivetě, která je skoro dokonalá, akorát trochu pije, a tak.
Tak nějak by vypadalo Dantovo peklo, pokud by mělo mediální podobu.
Sen
Na začátku byl sladký duet a amore mio, láska jako moře a na konci vyschlé potoky slz a zpěvačka zhroucená v koupelně, tubu od prášků v jedné a prázdnou láhev ve druhé ruce, zatímco za okny houká sanitka.
Jen třeba říci toto: Ten štíhlý Ital není podvodník, který se chtěl na Ivetiných zádech vyšplhat na výslunní české populární hudby a splnit si tak sen všech světových hvězd. Ten štíhlý Ital si sem prostě přijel jen trochu zapařit.
Sbohem
Pozdravuj pod Etnou, milý Itale, a až se sem zase vrátíš, buď už prosím ženatý, nebo tě tady čeká další kolečko.
