Svými kouzelnými snímky české metropole budí rodák ze slovenské Skalice pozornost dlouhodobě. Do Prahy se přestěhoval před 10 lety, a jak sám říká, byl to důležitý mezník v jeho umělecké tvorbě. „Praha mi dala podstatně vyšší úroveň uvažování o fotografování.“ Ne nadarmo se řadí mezi ty nejfotogeničtější města světa. A Peter k jejímu věhlasu přispívá více než štědře.
První místo
Naposledy se mu to podařilo v rámci prestižní mezinárodní soutěže Fine Art Photography Awards. Na smíchovském břehu Vltavy ve smetanovém přítmí podzimních mlh vyfotografoval labutí „rodinku“ z blízkosti, o které by se leckomu mohlo zdát. A samy labutě nejen, že si nechaly Peterovu přítomnost líbit, ještě mu vysekly doslova královsky ladné pózy.
„Fotografování labutí se věnuji od roku 2019,“ svěřil se Blesku. „Nejprve šlo jen o to, dosáhnout fotografii ve stylu pozdrav slunci. Ta se jen hodně těžko překonává,“ vrací se o několik let nazpět k sérii fotografií, kdy na Smíchovské náplavce zvěčnil labutě při rozbřesku na pozadí s ikonickým a v současné době tolik diskutovaným železničním mostem pod Vyšehradem. Už tehdy v konkurenci fotografů ze 73 zemí nepoznal sobě rovného.
Nyní svůj počin zopakoval. Stejné místo. Stejní aktéři. Odlišné přírodní podmínky. Místo toho, aby se labutě koupaly v teplém ranním svitu slunce, zachytil je zrána na podzim, když na hladinu řeky usedala mlha. „Nejlepší mlhy jsou jen na podzim, tak labutě každý rok pozdravím a téměř vždy mi nějaké představení vymyslí,“ těší Petra.
Ochotnické divadlo za příplatek
Tentokrát mu přichystaly představení, které Peter ocenil doslova s ovacemi. V jednu chvíli se mu totiž sešly ideální podmínky. „Šlo o souhru počasí a náhody, že to takhle vyšlo,“ těší ho. „Částečně se dá mlha předpovědět, ale i tak je to často loterie. Mlha rozpadající se do slunce pod železničním mostem je hrozně vzácná.“ Když k ní došlo, zbývalo jediné - cvaknout dlouhokrké modelky.
Na ty už čekal Peter s jasným záměrem. Zabralo mu to zhruba dvě hodiny. Jelikož je fotografuje už léta, dá se říci, že se za tu dobu s nimi „skamarádil“. „Část lidí se labutí bojí, část je nesnáší, já je miluju a jsem hrozně vděčný za spolupráci s nimi. Každý rok se snažím lépe a lépe chovat v jejich blízkosti.“
Stává se, že za ním připlují samy. Když ale potřeboval kýžený záběr, přiznává, že bez pomoci by se nejspíše načekal k nedočkání. „Pražské labutě sice vypadají přátelsky, ale zároveň si často drží odstup a osobní prostor,“ povídá s tím, že je přece jen do dostatečné blízkostí nalákal nějakým dobrým pamlskem. „Zeleninou,“ připouští. „Pečivo jim totiž nedává žádnou energii.“ Stačilo nabídnout, posečkat, a pak – cvak! Dechberoucí snímky byly na světě. Kdo ví, zda nebyly poslední.
Kus ztracené historie
Železniční most pod Vyšehradem, jenž utváří panorama Prahy svou pozoruhodnou nýtovanou ocelovou konstrukcí, a který se nachází v hraničním pásmu památkové rezervace UNESCO, má totiž Správa železnice v plánu nahradit moderním mostem. Podle Petera tím pražské náplavky přijdou o kus pomyslného kouzla, díky kterému byly právě fotografy tolik vyhledávané.
„Kdo fotí Prahu hodně let, ten ví, že určitá místa jsou součástí historie města. Železniční most je její součástí,“ myslí si. „Přestože mi nový návrh mostu připadá sympatický, mám z něj velikou obavu. Osobně bych si moc přál zachovat ten starý. Je součástí msta a má plné právo být opraven.“ Svým názorem se tak připojil k názoru řady odborníků, iniciativě Zachraňme Železniční most, i ke stanovisku zastupitelstvu hl. m. Prahy, které na svém dřívějším jednání požádalo stát o co nejšetrnější přístup k této technické památce.
Labutě u Vltavy Blesk TV
Cesta z velkoměsta
Peter nejčastěji fotografuje krásy hlavního města v samém jeho centru. Do budoucna by ale rád své zvyklosti změnil. „Pro zachování rovnováhy v životě se musíme posouvat stále vpřed. Proto při focení Prahy miluju vyrazit do přírody,“ nastiňuje své budoucí plány.
Ty obnáší snímání z ptačí perspektivy pomocí dronu. Nejen přímo Prahy. „Bude nevyhnutné vyrazit i za hranice města. Po letech je čas na změnu, vrátit se vice k přírodě po celém Česku a Slovensku a občas kouknout za hranice v rámci Evropy, protože mohu potvrdit, že peníze investované do cestování mi dávají většinou takové vzpomínky, které mi zůstatek na bankovním účtu za fotografie v žádném případě nevynahradí,“ uzavírá.
