8°C
A kdo ví. Stál-li by dům, v němž Girgalovo knihkupectví fungovalo, do dnešních dnů možná by sem mířili nadále. Kdokoliv totiž za první republiky projížděl skrze jednu z nejrušnějších křižovatek na levém břehu Vltavy, tomu Girgalův obchod nemohl uniknout. Stál přímo na Andělu v místech, kde se dnech nachází desetipatrový skleněný kolos Zlatý Anděl. Než se ale dostaneme ke konci původní zástavby, měli bychom to vzít opačně – tedy od začátku.
Smíchovský nakladatel a knihkupec
Otto Girgal se narodil 29. září 1886 v haličském Majdanku. Ještě během dětství se ale rodina přestěhovala do Čech. „Vystudoval gymnázium v Praze a po vyučení u firmy Hejda a Tuček a díky spolupráci s velkými českými a německými firmami získal v roce 1914 nakladatelskou a knihkupeckou koncesi,“ uvádí kniha Slavné osobnosti v dějinách Prahy 5: Příběhy nevšedních životů, kterou editovali Hugo a Jarmila Schreiberovi.
Původně v Praze provozoval neveliké knihkupectví v dnešní Štefánikově ulici. Smíchov tehdy ještě nebyl součástí pražské metropole – připojil se až v roce 1922 zákonem o Velké Praze. V té době měl podle knihy Malé dějiny Prahy historika Josefa Janáčka 56 tisíc obyvatel, zatímco dnešní Praha 5 má dle nedávného sčítání obyvatel přes 87 tisíc. Girgalovy ambice mířily výše. „Nakladatelství uvedl v činnost počátkem vzniku samostatné Československé republiky.“ Zároveň mezi knižní sortiment připojil i hudebniny, tedy například partitury a notové zápisy. V nakladatelství vydával kromě beletrie i různá odborná díla.
V Praze ale, přes silnou konkurenci v podobě nakladatelství Fr. Borový, nakladatelství Josef Richard Vilímek nebo nakladatelství Františka Topiče, nijak zvláště nevyčníval. Zlatou žílu pro něho představovala spolupráce se známým literárním kritikem F. X. Šaldou, který si podle Schreibera vymínil podmínku, že mu do jeho práce nebude zasahováno.
Seznámení básníkem
Girgal se stal „známým díky Šaldovu Zápisníku, který začal vydávat od konce 20. let minulého století,“ uvádí Schreiberovi. Šalda v něm zveřejňoval zejména eseje a umělecké kritiky na literární díla, čímž se i Girgal se svým nakladatelstvím dostal do popředí zájmu nejrůznějších známých českých spisovatelů, jejichž díla začal posléze vydávat. A šlo vskutku o velká jména.
„Girgala se Šaldou seznámil básník Josef Hora, který tehdy bydlel v Košířích a chodil nakupovat do smíchovského antikvariátu a knihkupectví.“ Girgal „vydal řadu knih S. K. Neumannovi a Ivanu Olbrachtovi,“ zmiňují Schreiberovi dva literáty, kteří se právem řadí mezi ty nejvýznamnější klasiky z 1. poloviny 20. století. Jiní si k němu chodili knihy kupovat.
Smíchovská Slavia
S trochou nadsázky – čím byla kavárna Slavia, v níž se u jednoho stolu potkávaly špičky pražské umělecké scény pro pravý břeh, stalo se pro levý břeh Vltavy Girgalovo knihkupectví. „Scházela se zde prvorepubliková literární společnost. Knihkupectví se stalo vyhledávaným kulturním střediskem, což značně přispělo k duchovnímu rozvoji Smíchova a okolních městských částí,“ uvádí Schreiberovi.
Zmiňovaného básníka Horu, jenž se stal posmrtně prvním Národním umělcem, v tomto ohledu doplňují další známý básník František Halas, avantgardní teoretik Karel Teige, dlouholetá partnerka Ivana Olbrachta Helena Malířová. „Na začátku okupace vydal knihu Julia Fučíka,“ stojí v knize Slavné osobnosti v dějinách Prahy 5.
Vzpomínka nositele Nobelovy ceny
A mezi dalšími významnými návštěvníky se objevil i jediný nositel Nobelovy ceny za literaturu, jenž je českého původu, Jaroslav Seifert, který ve své vzpomínkové knize Všecky krásy světa věnoval knihkupectví pár řádek: „V malé těsné místnosti u Anděla na Smíchově bývalo někdy plno. Chodil tam dříve Josef Hora, který jezdil kolem z košířského bytu, chodil tam i S. K. Neumann. Od Teiga kupoval Girgal, jistě generózně, antikvární knihy, neboť ani po válce nevedlo se Teigemu nijak pěkně.“
Girgalovo knihkupectví a nakladatelství zažilo největší slávu za první republiky. „Působilo od roku 1918 až do roku 1950,“ uvádí Schreiberovi. Nakladatelství nakonec zaniklo v důsledku znárodňování. Jeho zakladatel se dožil 71 roků, přičemž ty poslední po konci své obchodnické činnosti strávil v důchodu. Zemřel 15. března 1958. „Je pohřben na hřbitově na Malvazinkách.“
