8°C
Přitom ulice Na Kocourkách, jež bývá považována za jednu z vůbec nejmalebnějších v Praze, a Petr Ryska, autor známého průvodce po pražských čtvrtích Praha neznámá, ji dokonce bez rozpaků tituluje coby „Zlatou uličku bez turistů,“ jak se dočteme v knize Praha neznámá z roku 2016 nevznikala coby součást vsi, nýbrž dělnické kolonie.
Na rozhraní dvou světů
Málokdo bez mapy a přesného určení místa by ji našel. Nalézá se přesně mezi klidným náměstím Před Bateriemi, tedy pod vilovou zástavbou Střešovic na jedné straně, zatímco na té druhé se line jedna z nejrušnějších komunikací Prahy 6 – Patočkova ulice. A hned za tou uniformní panelová zástavba, k níž mají domečky v ulici Na Kocourkách daleko nejen svým vzezřením, ale i dobou výstavby.
Jméno nese ulička po bývalé viniční usedlosti Kocourka, která „je nejstarším domem Střešoviček,“ uvádí Ryska. Z hlediska Prahy nejde o nic neobvyklého. Nedaleká Hadovka nese jméno rovněž dle někdejší usedlosti, totéž Špitálka nebo Beránka. A stejně jako ony, také Kocourka dodnes stojí, byť „dnešní vzhled domu pochází z druhé poloviny 18. století. Dům samotný je ale mnohem staršího data,“ poukazuje Ryska s tím, že byl zachycen už na malbě z roku 1685.
Stojí hned u jižního konce ulice, která je podle Rysky vůbec „jednou z nejstarších ve Střešovicích.“ Nezapomene ale dodat, že „své pojmenování získala až v roce 1957.“ V té době se právě Břevnov začal měnit do podoby, jíž známe dnes. V 50. letech byla „narýsována“ Patočkova ulice, přibyly modernější činžáky, později i paneláky.
Přechod přes Patočkovu ulici, kde se stala 18. října 2006 tragédie, při které zabil motorkář sedmiletého kluka přecházejícího se svou maminkou a sourozencem přes přechod. Jan Dařílek
Kadibudka na jeden dům
Autentický ráz starých Střešoviček přetrval. Zdejší malé domky, pocházející nejčastěji z 19. století, jsou nalepené jeden na druhý – podobně, jako je tomu v jiné z malebných pražských čtvrtí. Stačí si vybavit velikost a natěsnanost staveníček v proslulém Novém Světě na Hradčanech. Zatímco tamní domy vznikaly podél hradeb opevnění sídla českých králů, v ulici Na Kocourkách byla stavení zabudována zpravidla do pískovcových skal. Některé z nich přitom mají ještě hlouběji vykutané sklípky.
Domky na pohled nejsou nijak veliké. O to víc udiví, kolik lidí se v nich dokázalo v jeden čas těsnat. Publicistka Martina Riebauerová v knize Kde se líbat v Praze? Uvádí, že třeba v jednom z domků žilo šest rodin! „Dělilo se o jednu společnou kadibudku. Bydlelo se a po nocích milovalo hodně natěsno,“ uvádí. Nejen natěsno, ale dlouhou dobu také „starobyle“ po způsobu, který pamatují možná naše prababičky.
Koupele v neckách
Martině Riebauerové se v tom ve svých vzpomínkách svěřila jedna z tamních obyvatelek. Jako téma si vybrala koupele. „Jednou týdně se vytáhly necky, postavily se na židli, nejdřív jsem šla na řadu já, pak sestra, maminka, tatínek. Abychom rodiče neviděli, dávala se na dveře deka.“
Přepych v podobě vany či sprchy tu někteří neznali ještě ve 20. století. A k dobru zaznamenala publicistka jednu úsměvnou historku. Když se rodičové koupali nakonec, děti je zpoza deky poslouchaly. „To jsem pak maminku slyšela, jak (tatínkovi – pozn. red.) říká: »Prosím tě, proč se myješ od nohou?« Načež tatínek odpověděl: »Když už jsi v tý vodě vymáchala všechny prdele, tak je to jedno.«“
„Rodinná ves“
I díky podobným sdíleným „zážitkům“ si lokalita uchovala do jisté míry rodinný ráz. „Sousedské vztahy se tady pěstují a chrání jako dědictví po předcích. A tak se Na Kocourkách, v miniaturní vesničce uprostřed velkoměsta, která schválně zapomněla letopočet, koná posvícení, vinobraní, loučení s prázdninami,“ vyjmenovává.
Uprostřed uličky, která je spíše než ulicí v pravém slova smyslu, dlážděným chodníkem s náměstíčkem, se postaví jeden velký stůl, u něhož se při posvícení sejde „celá vesnička“ – bez přehánění. „Na Mikuláše se sejde dobře padesát lidí,“ odkazuje na odpověď jednoho z místních Riebauerová. Není výjimkou, že se zde čas od času v kotli pod širým nebem uvaří svařák nebo polévka.
Architekti, filmaři, písničkář
Další věcí, kterou má lokalita Na Kocourkách společnou s již zmiňovanou Zlatou uličkou nebo Novým světem, je ta, že všechny tři odedávna lákaly umělce. Na Novém světě jeden čas žili Arnošt Lustig s Otou Pavlem, malíř Jan Zrzavý nebo architekt a sklář Bořek Šípek. Ve Zlaté uličce jeden čas pro změnu pobývali třeba Franz Kafka nebo Jaroslav Seifert.
Na Kocourkách podle Riebauerové bydleli architekti, filmaři nebo písničkář Vladimír Merta. „Hrála se tu ještě za disentu Havlova Asanace,“ cituje dalšího z místních publicistka. Lokalita dokonce přilákala i filmaře. Konkrétně když se zde natáčel známý film Líbáš jako Bůh z roku 2009.
