14°C
Vražda dvou mladých mužů a poranění mladé ženy v Bratislavě 12. října, tragédie, která otřásla nejen celým Slovenskem, ale i Českou republikou. Téma queer komunity je v našich končinách často bagatelizováno, nebo se mu novináři i politici vyhýbají úplně. Tolerance totiž není to stejné jako respekt. Jako reakce na tragédii z minulé středy předložila skupina 22 organizací a platforem LGBTQ+ vládě a Sněmovně výzvu „Společně proti násilí“. Požadují v ní například novelizaci trestního zákoníku a schválení manželství pro všechny.
„Od středy přemýšlím, jak se u nás asi cítí patnáctiletý kluk nebo holka, kteří si právě uvědomují svou identitu a dočtou se o událostech na Slovensku. A jak se asi musí cítit jejich rodiče,“ uvedla na tiskové konferenci Lucie Zachariášová z organizace Prague Pride a Jsme fér. Když se takový čin mohl stát v hlavním městě našich „sourozenců“, mají queer lidé strach i v Praze.
Queer lidé v Česku
Podle Patrika Kordy, viceprezidenta queer spolku UK Charlie by se na téma života queer lidí v Praze dala napsat celá kniha. „Queer komunita není homogenní. Má velkou spoustu různých částí, lidí rozmanitých identit a každá skupina čelí také vlastním specifickým problémům,“ říká Patrik. Sám je cisgender gayem (genderová identita odpovídá vrozenému pohlaví) a navíc bělochem, v rámci komunity má tedy privilegovanější pozici než jiní lidé náležející k více diskriinovaným skupinám.
„Obecně se Češi snaží posledních třicet let v hodně oblastech vydobýt status země západní Evropy, ale když je někdo příslušníkem marginalizované, menšinové skupiny, tím více si začne uvědomovat, že kyvadlo společnosti je vychýleno směrem k východu,“ sděluje Blesku Patrik. Spousta lidí v Česku, včetně početné skupiny v Praze, chce prý žít v souladu se zažitým statusem quo a mají problém s těmi, kteří se vymykají jejich představě o tom, co je "normální".
Skvělým ukazatelem může být chování našich vrcholných politiků. Těžko prý hledat politika ve vrcholné politice, který se kdy na veřejnosti vyjádřil pozitivně o LGBT+ lidech. Podle Patrika může za negativní postoje především nedostatek pravdivých informací o LGBT+ lidech.
„Bez vzdělání a pravdivých informací není možné dosáhnout respektu mezi většinovou společností a LGBT+ lidmi. Mnoho Čechů neví nic o naší historii a jak dlouho a tvrdě jsme museli bojovat, abychom dosáhli alespoň určitého stupně tolerance. Veškeré informace o queer komunitě dostávají od populistických politiků a ultrakonzervativních skupin, kteří naší komunitu používají jako strašáka, jako obětního beránka, který jim pomůže k rychlému výstupu na politickém žebříčku,“ uvádí Patrik. K vyvolání strachu používají populisté výraz „genderová ideologie“.
Praha, relativně bezpečné místo
Většina fyzických útoků na queer komunitu prý ani není hlášená. Lidé mají strach útok nahlásit, protože by mohli čelit nevhodnému zacházení ze strany oficiálních institucí, například policie. Na otázku, jestli jsou queer lidé v Praze respektovaní, odpověděl Patrik, že spíše ne.: „Neřekl bych že nejsme, ale ani že jsme. Jsme ale na dobré cestě,“ dodává.
„Hromada queer lidí i v Praze vyrůstá ve strachu z toho, že budeme svým okolím ‚odhaleni‘. Bojíme se, že po vyoutování (veřejného odhalení své sexuální orieantace, nebo genderové identity, pozn. red.) budeme opuštěni našimi rodinami, našimi přáteli, že ztratíme respekt svého okolí. Často máme strach i o fyzické bezpečí,“ říká viceprezdient spolku Charlie. Na druhou stranu si ale Patrik myslí, že se queer lidé v Praze oproti dalším českým obcím těší větším privilegiím.
Praha totiž nabízí reálné komunitní zázemí, ve kterém mohou queer lidé najít podporu a přátele se stejnými zkušenostmi, a traumaty. „Velká většina z nás si prochází velice podobnými traumaty během vyrůstání i při denním fungování v heteronormativní společnosti,“ vysvětluje Patrik Korda.Komunitním zázemím myslí taková místa, kde se mohou queer lidé cítit bezpečně – například bary nebo čajovny přátelské k LGBT+ lidem.
„Krása velkého města jako je Praha spočívá v tom, že zde existuje daleko vyšší šance potkat lidi z odlišných kultur a zemí kteří si v životě prošli různými cestami a žijí velice rozdílnými životními styly,“ povídá Patrik. Je tak mnohem snazší si uvědomit, že neexistuje pouze jeden předepsaný způsob, jak musíme žít a jak by měl náš život vypadat.
Reakce na tragédii v Bratislavě
„Pro hodně lidí to byla extrémně šokující událost, kterou jsme všichni nesli velmi těžko,“ popisuje viceprezident spolku Charlie. Česká i slovenská queer komunita jsou úzce provázané. Mají společnou historii a prošli si podobnými překážkami v boji za rovnoprávnost. „V Praze žije hromada slovenských queer lidí, studentů, umělců, performerů i aktivistů, kteří jsou součástí naší komunity“ vysvětluje Patrik.
Sám měl už delší dobu strach, že podobná situace přijde a mentálně se na ni připravoval. Stačí se prý podívat na sociální sítě, kde je vidět čím dál více se radikalizující skupina lidí, která hledá obětního beránka, někoho, na kom by si mohli vybít svou frustraci s horšící se situací pro život, například vlivem růstu cen. Za takové cíle často slouží marginalizované skupiny a menšiny. „Vždycky jsme snadným terčem,“ říká smutně Patrik Korda.
Ideální budoucnost
Podle Patrika Kordy se nyní hodnotami nachází Česká republika na samé hranici mezi západní a východní Evropou. Jsme jako hýbající se kyvadlo. V některých aspektech se kloníme k západu, v jiných k východu. Co se přístupu ke společenským menšinám týče, blížíme se prý hodnotově spíš k východoevropskému přemýšlení. „Chtěl bych se jednou dožít budoucnosti, kdy se nebudu v práci bát otázky kolegů: ‚Jaký jsi měl víkend‘?“ říká Patrik. Kdyby odpověděl pravdivě, čelil by totiž nebezpečí diskriminace na pracovišti na základě své identity.
Chce žít v budoucnosti, kdy se LGBT+ lidé nebudou bát nahlašovat zločiny z nenávisti, nebo nebudou mít strach dát partnerovi nebo partnerce pusu na rozloučenou, protože u heterosexuálů se jedná o samozřejmost, nad kterou se nikdo nemusí zamýšlet. „Myslím si, že cesta k této budoucnosti vede přes vzájemný respekt a přijetí rozmanitosti,“ říká Patrik. V české společnosti je prý stále zakořeněno „nevybočování z lajny“. „Být jakkoliv jiný je stále chápáno jako něco zlého, nebo nebezpečného“ doplňuje.
Patrik věří, že: „Pro queer lidi se musí vytvářet ‚safe-space‘, bezpečná místa, kde mohou být plně sami sebou, místa pro sebevyjádření a pro pěstování queer kultury a umění, bez kterých by svět nebyl tak barevný jako je dnes“.
„Rád bych zažil budoucnost, kde by se součástí školního kurikula stala alespoň stručná historie aktivismu za queer práva,“ dodává. Dále si přeje, abychom v Česku jednou dospěli do fáze, kdy společnost nebude pouze tolerantní, ale také respektující. „Tolerance je možná daleko rozšířenější, než v minulosti, ale vzájemný respekt je něco, na čem stále musíme pracovat,“ myslí si Patrik.
SuperStar Adam Pavlovčin: Pomáhá mladým gayům a lesbám! David Turek
