Svět netvoří jen slavné osobnosti, o kterých se v médiích neustále píše. Stejně tak důležití, mnohdy pro své okolí důležitější, jsou konkrétní anonymní bojovníci.  Vanessa Vymětalová byla jedním z nich. Život se s ní nemazlil, trpěla hraniční poruchou osobnosti. Sužovaly ji deprese, úzkostné stavy, panické ataky a sebevražedné myšlenky. Snažila se však ze všech sil zvyšovat povědomí o psychických problémech. 

Prošla si také psychiatrickou léčebnou, kterou musela před dvěma lety opustit na revers kvůli svému milovanému psíkovi Roxince, začala být totiž apatická a přestala jíst i pít bez své paničky. „Nedokázala bych tam s touhle myšlenkou být,“ řekla Vanessa na jednom ze svých instagramových videí. Bydlela v Biskupcově ulici v Praze 3.

Lidé se bojí mluvit o duševním zdraví

„Chci o tom veřejně mluvit, protože se duševní zdraví stále nebere vážně, což je velká chyba,“ pověděla ve videu Vanessa. Upozorňovala také na to, že příspěvek na sociální síti nesdílela kvůli lítosti nebo pozornosti. Chtěla otevřít téma duševního zdraví. Přála si dodat lidem, kteří trpí psychickými problémy, odvahu mluvit o tom, co je trápí, nemít strach a nestydět se.

K tomu sloužil také její instagramový profil. Velmi ji zasáhlo, když se nějaký čas po opuštění léčebny dozvěděla zprávy o lidech, kteří tam s ní byli, ale vzali si život. „Přitom byli o něco dále než já. Měli práci, našli si partnera,“ uvedla Vanessa. Pro ni samotnou byl v době videa, tedy asi v dubnu 2021, problém zapojit se do společnosti. 

Okolí si nemusí ničeho všimnout, ale se zhoršeným duševním zdravím člověk bojuje neustále. Nedá se vyležet ze dne na den jako chřipka, nebo rýma. „Tato křehká dívka se často smála, její oči ovšem vždy prozradily, co se odehrává uvnitř. Bolest a smutek. Nikdo nemůže tušit, čím si nebohá Vanessa musela projít,“ píší Vanessini blízcí ze spolku Obecní holubník, kterému pomáhala s opeřenými kamarády.

Holubí terapie

Ačkoliv se to nezdá, krmení a pomoc holubům může být pro některé lidi balzámem na duši. Vanessa je chodila krmit do parku, milovala své hejno a těšila se, že se brzy dočkají umístění v holubníku. Bohužel se musela potýkat nejen se svou nemocí, ale také s nenávistí ve svém okolí. „Často byla slovně napadána kolemjdoucími a vracela se domů v slzách. Nakonec se musela stáhnout a krmit své hejno na okně, avšak i tam ji pronásledovala nenávist okolí,“ dodávají kolegové. Pražané totiž holuby častují nadávkami jako „okřídlené krysy“, mají strach, že přenáší nemoci.

Podobný vztah jako k holubům měla i k bezdomovcům, viděla mezi tím paralelu. I bezdomovcům nosila jídlo. Ti ji brali jako svoji Popelku, uklízeli pak v parku a bránili ji před nenávistnými projevy některých kolemjdoucích, kterým vadil její kontakt s holuby. Také se na Vanessu obraceli lidé ohledně poradenství, věděla, jak zraněného holuba správně odchytit a pomoci mu. „Její komunikace s těmi zvířaty byla obdivuhodná," dodává pro Blesk Vanessina spolupracovnice Diana Mašková. 

Stejně jako pro Vanessu, i pro další smutné nebo staré a osamělé lidi může hejno holubů znamenat všechno, co jim v jejich okolí chybí. „Vanessa věřila, že plní důležitou úlohu neb o holuby se nikdo nestará a nikoho nezajímají, v tom lepším případě. Samozřejmě v té osobní rovině pro ni byli takovými jejími dětmi, brala je jako členy rodiny, kteří mají svá jména,“ sděluje Diana Mašková.

Ne nadarmo je holub po psovi druhé nejstarší domestikované zvíře. „S fenkou Roxy byly na sobě doslova závislé a ona ji provázela až úplně do konce," uvádí Diana Mašková. Vanessa se zabývala ekologickými otázkami, to jí přišlo bytostně důležité. Další její velkou vášní byla jóga. Krom toho i krásně kreslila a malovala. Kdyby se našla nějaká ochotná menší galerie, rádi bychom jí uspořádali výstavu," říká Diana Mašková.  Křehká dívka se trápila tím, že její život je zbytečný. 

Zhoršené duševní zdraví nakonec nedokázali zlepšit ani holubi a Vanessa si vzala život. „Vanessa byla velmi talentovaná dívka, leč její nemoc ji limitovala. Potřebovala jen speciální přístup. Laskavost, pochopení, soucit. S lidmi i se zvířaty. Nikdy nepodceňujte jednoduchou sílu laskavosti v malých chvílích," povídá její spolupracovnice. 

Pravda o holubech

„Holub je inteligentní zvíře, které je opředeno mnoha mýty. Nucen žít na okraji společnosti, přestože člověk může za situaci, v jaké se holub nachází,“ popisuje Blesku Kateřina Brabencová z organizace Holubi v nouzi. Městské ptáky poznala zblízka před pěti lety, kdy pracovala v záchranné stanici, a naprosto ji okouzlili. „Většina z nich přijímá péči s vděčností a vzhledem ke své domestikované povaze mají k člověku, na rozdíl od volně žijících živočichů, opravdu blízko,“ vysvětluje Kateřina.  

Pouliční opeřenci překvapí podle Kateřiny Brabencové například tím, že skutečně rozeznávají lidský obličej. „Dobře tak poznají ‚svého‘ člověka. Nikdy mě nenapadlo přemýšlet o tom, zda mi od nich hrozí nějaké nebezpečí, protože mi rozum přirozeně velí pomoci, když je to potřeba,“ popisuje Kateřina. Žádný živý tvor by podle Kateřiny neměl umírat na ulici bez povšimnutí jen proto, že se jmenuje holub. „Vanessa zkrátka chtěla, aby lidé věděli, že holub není nepřítel a nehrozí nám od něj nebezpečí v podobě nějaké nakažlivé nemoci, naopak, je a odjakživa byl i v těžkých chvílích průvodce a společník člověka," uzavírá Diana Mašková. †

 

Pokud máte psychické potíže či jakékoliv trápení, obraťte se na odborníky například na Lince bezpečí 116 111 nebo v Centru krizové intervence 284 016 666. Služby jsou poskytovány nonstop.

Video
délka: 01:22.40
Video se připravuje ...

Co je animoterapie? Videohub

Vanessa Vymětalová.
Autor: Instagram Vanessa Vymětalová (va45ns)