Spolek Holubi v nouzi vznikl za účelem pomoci holubům domácím, kteří trpí v městském prostředí mnoha různými způsoby. Nejsou totiž klasickým volně žijícím živočichem, tudíž nespadají do péče záchranných stanic pro volně žijící živočichy. Útulky pro domácí zvířata nejsou na jejich péči přizpůsobeny. Cílem spolku je vybudovat samostatnou záchrannou stanici pro tyto opeřence. Pozemek už mají v Bohnicích, teď aktivisté žádají o půl milionu od přispěvatelů. Vybrali již téměř 200 tisíc korun. 

Chytřejší a vděčnější, než se zdá

„Holub je inteligentní zvíře, které je opředeno mnoha mýty. Nucen žít na okraji společnosti, přestože člověk může za situaci, v jaké se holub nachází,“ popisuje Blesku Kateřina Brabencová z organizace Holubi v nouzi. Městské ptáky poznala zblízka před pěti lety, kdy pracovala v záchranné stanici, a naprosto ji okouzlili. „Většina z nich přijímá péči s vděčností a vzhledem ke své domestikované povaze mají k člověku, na rozdíl od volně žijících živočichů, opravdu blízko,“ vysvětluje Kateřina.  

Představa, že musí vypiplaný pacient posléze znovu čelit životu ve městě, pro ni byla naprosto frustrující. To ji vedlo k založení spolku Holubi v nouzi. K regulaci holubí populace by stačilo vybudovat městské holubníky, kde by se opeřencům měnila snesená vajíčka za umělá na rozdíl od současného brutálního hubení. Proto bude součástí plánované záchranné stanice i „holubí dům“.

Holubi poznají člověka

Podle Kateřiny Brabencové překvapují pouliční opeřenci například tím, že skutečně rozeznávají lidský obličej. „Dobře tak poznají ‚svého‘ člověka. Nikdy mě nenapadlo přemýšlet o tom, zda mi od nich hrozí nějaké nebezpečí, protože mi rozum přirozeně velí pomoci, když je to potřeba,“ popisuje Kateřina. Žádný živý tvor by podle Kateřiny neměl umírat na ulici bez povšimnutí jen proto, že se jmenuje holub. Kateřina Brabencová je důkazem, že holubi nejsou hrozbou. 

Nový domov

Pro samotný projekt záchranné stanice má spolek Holubi v nouzi k dispozici pozemek o výměře 1000 metrů čtverečních od společnosti Ekospol a.s. v pražských Bohnicích. Zatím však zeje prázdnotou a není na něm vůbec nic. Než vyroste nová záchranná stanice s voliérami, ošetřují členové spolku Holubi v nouzi zraněné ptáky doma. Kateřina jich má v péči 17, z čehož jich ve voliéře poletuje okolo dvanácti. 

Bojovník Tonda

Zranění bývají různého charakteru. „Nejčastější jsou asi zlomeniny křídel. Také mám dost holoubků na léčení s uškrcenými pařátky od různých provázků, které si během hledání potravy namotají na nohy. To jim způsobuje opravdu velikou bolest, protože jednotlivé pařátky časem odumřou a odpadnou. Někdy přijdou o celé nohy,“ vysvětluje Kateřina. Stará se i o dlouhodobé pacienty. Například Terezku po otřesu mozku. A teď v sezóně přibyla osiřelá holoubata.

O potřebě městského holubníku a záchranné stanice by mohl své vyprávět opeřenec Tonda z Prahy 6. Do spolku se dostal se skalpovanou poraněnou hlavičkou. Šlo o jeden z nejzávažnějších případů. Hlavička se mu sice pomalu hojila, ale odmítal potravu, takže ho museli záchranáři dokrmovat. Zároveň mu muselo být amputováno křidélko se starou zlomeninou. Statečný prcek z parkoviště, jehož osud byl tak nejistý, vypadá dnes sice trochu jako ptakoještěr, ale zásluhou spolku už si nějakou dobu zobá sám a místy mu raší peří.   

Video
délka: 03:06.73
Video se připravuje ...

Záchranná stanice pro holuby v pražských Bohnicích je na dosah ruky. Holubi v nouzi z. s.

Fotogalerie
10 fotografií