Julie se dvěma dětmi, Natalie se dvěma dětmi a Marie s jedním dítětem se před válkou neznaly, třebaže pocházely ze stejné Poltavské oblasti. Seznámily se až v Česku a teď jsou jedna velká rodina. Překonávají spolu trpký život válečných uprchlíků. Rodině Julie se před konfliktem dařilo. Vlastnili obchod se záclonami. „Teď není potřeba naší práce. Lidé nepotřebují závěsy,” sděluje přes tlumočnici Blesku hrdá máma od rodiny.
„A dost, odcházíme”
Posledním impulzem k odchodu bylo až přímé nebezpečí smrti. „Když v našem městě začaly houkat sirény, museli jsme se neustále schovávat do krytu,” popisuje zážitky plné stresu Julie. Největší obavy panovaly o děti. Pro Natalii to je už dokonce druhá válka v životě. Předtím bydlela v Doněcké oblasti, takže zažila první boje už v roce 2014. Všechny tři rodiny si navzájem pomáhají.
Muži brání Ukrajinu. Byli přiřazeni k teritoriální ochraně. Rodiny jsou s nimi v kontaktu, mohou spolu telefonovat. Hlavním motorem, který všem třem dámám pomáhá zvládat odloučení od svých mužů, jsou děti. „Naší motivací je zachránit život dětem. Dává nám to sílu a víru, že to všechno dobře dopadne,“ povídá smutně Julie.
Pobyt v Česku
„Reakce Čechů byla úplně nejlepší. Jsme moc vděčny za českou pomoc,“ děkují všechny tři maminky. I když potkají neznámého Pražana na ulici, setkávají se s kladnou odezvou. Julie šla dokonce jednou s dětmi venku na jídlo. Vedle seděl manželský český pár, který slyšel, že si stůl vedle povídá ukrajinsky. Přišli k nim a zaplatili za jejich objednávku.
„My jsme plakali, poděkovali a děti na oplátku daly českému páru originální ukrajinské cukrové bonbony,“ usmívá se Julie. Rodiny mají naději, že válka skončí brzy, rychle a pojedou domů. Modlí se každý den.
Dočasný domov v Praze 2
V souvislosti s náporem ukrajinských uprchlíků vyčlenila Praha 2 prostor u zastávky I. P. Pavlova. Provozuje ji Arcidiecézní charita Praha. Lidé zde bydlí od 11. března. Předtím tu však nebylo ani zázemí, ani elektroinstalace. „Práce dělali Ukrajinci pro Ukrajince. Když dělníci zjistili, pro koho to je, pracovali dnem i nocí,“ sděluje jedna z organizátorek setkání starostky a dalších významných osobností se zástupci ukrajinských uprchlíků v ubytovacím zařízení.
„My se budeme snažit vám poskytnout možnost cítit se tu alespoň v těchto těžkých časech jako doma,“ promlouvá starostka Prahy 2 Alexandra Udženija (ODS). Ukrajinským chráněncům posvětil pouť také kardinál Dominik Duka, který si na sebe i přes římskokatolické vyznání vzal pravoslavný zlatý kříž.
„Chtěl bych poděkovat ukrajinským matkám a dětem, protože jste umožnily, aby vaši muži mohli bojovat za vaši zemi, za vaši vlast,“ řekl. Ukazuje to sílu rodiny. Na místo také dorazil ukrajinský velvyslanec Jevhen Perebyjnis i místostarosta Prahy 2 Jan Korseska (ODS).
Slzy smutku i naděje
Po požehnání kardinála Duky následovalo pěvecké vystoupení starších dětí. Zazpívaly smutnou píseň o lásce během války. Sloky vyvolaly mezi lidmi obrovskou lítost, protože pro ukrajinské maminky s dětmi je situace stejná jako v písničce. Nemohou být se svými milovanými, kteří bojují za jejich zemi. Mohou kdykoliv zahynout.
Děti si připravily písničku o lásce za války. Skoro celý sál se dal do pláče Jan Dařílek
