Co si budeme povídat, na svatýho Martina musí bejt husa, s tím nikdo nic nenadělá. Je ovšem potřeba si říct, že je lepší ji pořídit už mrtvou. O trablech s labutěma jsem tady už psal a husa je v podstatě něco jak labuť, to mi nikdo nevymluví. Když se jednou kámoš Řízek snažil husu vlastníma rukama polapit, abysme ji mohli upéct, poštípala ho hůř než komáři za teplý letní noci. Takže není ostuda koupit husu v krámě.
CO POTŘEBUJU: 1 mladá husa (cca 3,5 kg), čerstvá domácí majoránka, voda, sůl a pepř.
Vytáhnu z husy vnitřní sádlo a hodim ho nadno pekáče, v tom se nám husička bude koupat. Přidám stonky majoránky a celou tu husu pořádně posolim, zvenku i zevnitř. Do útrob tý husy vrazim další majoránku, prostě všude, kam to jde, nastrkám majoránku a klidně si jeden stonek můžu hodit i do piva.
Husu trochu podliju horkou vodou, přikryju druhou půlkou pekáče a šoupnu do rozžhavený trouby tak na půl hodiny. Potom ji na plechu otočim, trochu ztlumim céres a peču další půlhodinu. Přitom samozřejmě podlejvám, polejvám, a hlavně dbám na vlastní pitnej režim. U pečení je vedro, takže je třeba doplňovat tekutiny, a když říkám tekutiny, tak samozřejmě myslim pivo.
Potom husu naporcuju nůžkama – jak to vyjde, tak to vyjde. Ještě půlhodinu peču přikrytý a nakonec pekáč odkryju a nechám v troubě, dokud není kůžička krásně vypečená a křupavá. A bacha! Jak k huse není dvojí zelí a trojitej knedlík, někdo něco vochcal!
Martin Dejdar: Co bude dál s Ypsilonkou? Markéta Reinischová, Dana Ottopalová
