Protéká malebnými údolími. Na své cestě z Plzně do Prahy míjí Křivoklát a Karlštejn a vzniká soutokem čtyř řek. Kdysi se Berounka nazývala Mží, jak ve své kronice podotýká nejznámější český středověký kronikář Kosmas. Nakonec však dal úsek od Berouna po hlavní město řece název, jímž je známa po celé délce toku, jenž čítá necelých 140 kilometrů.
Posledních 10 kilometrů čeká Berounku v Praze, kde protéká Lipenci, Zbraslaví, Lochkovem a Radotínem. Právě posledně jmenovaná městská část, známá též jako Praha 16, se v minulosti mohla pyšnit vlastními lázněmi! Ty v Praze nebyly ničím neobvyklým, avšak zpravidla se týkaly Vltavy.
Ve stínu kostelní věže
V Radotíně vznikly už roku 1900 při toku Berounky. V té době ještě nebyl součástí Prahy, jednalo se spíše o zemědělskou obec, v níž tou dobou žilo něco málo přes 1 200 obyvatel. K metropoli se Radotín připojil až o dlouhá desetiletí později. „Dnem 1. července 1974 byly k Praze připojeny samostatné obce Lipence, Lochkov, Radotín, Zbraslav…“ a řada dalších, jak vyjmenovává historik Josef Janáček v knize Malé dějiny Prahy.
V jakých místech bychom před 100 a více lety v Radotíně hledali? „Pod kostelem je vybudoval Sokol a nájemcem a zároveň plavčíkem byl holič Václav Prejza,“ zmiňuje Andrea Gruberová, Štěpán Rak ml. a Dagmar Broncová-Klicperová v Knize o Radotínu. Oním svatostánkem se rozumí nejstarší radotínský kostel sv. Petra a Pavla, který stojí na břehu Berounky v místech, kde řeknu dnes překlenuje Radotínská lávka.
Lázním se v posledních letech monarchie dařilo. Dokonce „v roce 1916 měl dle písemných záznamů polní hlídač vybrat vhodné místo ke koupání zvlášť pro děti a zvlášť pro dospělé,“ stojí v knize. Jenže první světová válka radostným chvílím nepřála, a to jak u mládeži, tak i u dospělých. Proto nakonec koncem války, a nějaká léta po ní „pravděpodobně říční lázně občanům nesloužily a byly obnoveny v roce 1934.“
Pláž a výtečné bašty
Co se lázní týče, nejednalo se přitom o nic malého, co by člověk raz dva minul, kdyby šel náhodou kolem. Lázně disponovaly dřevěnými šatnami, děti měly možnost pohoupat se na houpačkách. Samozřejmostí byly písečné pláže nebo taneční parket. A „nacházela se tu restaurace, kde se vařila »výtečná kuchyně« a podávaly studené nápoje,“ dočteme se v Knize o Radotínu.
Jak je to dnes?
Původní dřevěné říční lázně zanikly v polovině 20. století. I dnes však v Radotíně lázně při Berounce fungují, dokonce v příznačně pojmenované ulici K lázním. S těmi původními však mají pramálo společného. Pláž s bílým pískem, kde se rovněž nachází kiosek s občerstvením, se totiž nachází téměř o kilometr dál proti proudu na jižním konci Radotína.
Věděli jste, že…
… původní tok Berounky byl v Praze vedený jinak, než je tomu dnes? „Původně se do Vltavy vlévala již u Zbraslavi,“ uvádí Gruberová, Rak ml. a Broncová-Klicperová, „ale v roce 1829 opustila staré řečiště a prorazila si nynější koryto. Jediným zbytkem je slepé rameno Krňov (Krňák), zvané kdysi Rasovna.“ Na vině byla veliká povodeň. Mrtvé rameno Berounky je podél Bartoňovy ulice ve Zbraslavi dodnes k vidění.
