Během Pražského povstání, které si každoročně připomínáme pro jeho důležitost a význam boje proti nacistickým okupantům, umíralo v pražských ulicích na tisíce lidí. Řadu z nich, ipředevším místních rodáků, zastihl neblahý osud právě v Hrdlořezích, které tou dobou nebyly pro Němce ani Pražany nikterak nevýznamné.

Nalézal se zde poštovní úřad, navíc skrz Hrdlořezy vedla, a dodnes vede jedna z nejdelších ulic v Praze – a zároveň důležitá „výpadovka“ na východ – Českobrodská ulice. Ta v protektorátních letech nesla název Böhmisch-Broder Straße. A nadto se ve zdejší Jiráskově vile od roku 1943 nacházel vojenský lazaret pro důstojníky Wehrmachtu i příslušníky SS. „V protější škole měli němečtí vojáci sklad munice a zbraní,“ upozorňuje rovněž v knize Městská část Praha 9 – Hrdlořezy, letitý kronikář deváté městské části Miroslav Kuranda.

„Voláme vše české na pomoc...“

„Situace byla pro domácí odboj krajně nevýhodná,“ uvádí Kuranda. „Přesto se hrdlořezští občané zapojily do odbojové činnosti. Již 4. května 1945, když ti, co přijížděli nenadále z Prahy, popisovali situaci v centru města, začali se i lidé v Hrdlořezích srocovat. Začali vyvěšovat československé vlajky a přemalovávali či strhávali německé nápisy na obchodech a na uličních tabulkách.“

Takto se tomu dělo na více místech Prahy. V Hrdlořezích to však bylo o to riskantnější, že se tomu dělo v podstatě přímo před zraky ozbrojených nacistů. Navíc „Českobrodská silnice byla frekventovaná vojenskými vozidly,“ líčí kronikář. Situace eskalovala 5. května, kdy se éterem roznesla po Praze a zbytku Čech zoufalá výzva Českého rozhlasu: „Voláme vše české na pomoc Českému rozhlasu, esesáci zde vraždí české lidi!“ A věci se daly do pohybu.

„Po výzvě pražského rozhlasu ve 12.30 hodin zatkli policisté v Hrdlořezích svého velitele Emila Kříže, fašistu, který spolupracoval s německou pořádkovou policií,“ cituje Kuranda z pamětí zdejšího obyvatele V. Šárala. „Policejní praporčík Karel Melichar s dobrovolníky (…) zastavili auto, zajali a odzbrojili gestapáka i jeho řidiče a postupovali ke strašnické vysílačce.“ Té se povstalci zmocnili, zatímco zajaté Němce internovali do strašnické školy.

Hrdlořezští obyvatelé i Pražané z blízkého okolí obsadili poštovní úřad, a ve velkém se začali srocovat a přidávat k povstání. „Podle seznamu se jich přihlásilo 59 a 6. května k nim přibylo ještě 19 osob. Padesát mužů beze zbraní se vydalo na pomoc rozhlasu. Dostali se však pouze k Riegrovým sadům a odtud se stáhli zpět do Hrdlořez.“
Takto vypadaly Hrdlořezy ve 40. letech minulého století.
Autor: ČTK - Jiří Rublič

Krutá odplata

Vývoj situace pochopitelně nebyl tak jednostranně optimistický. Už 5. května umírali první hrdlořezští obyvatelé, a třeba snahy o „obsazení“ strategických budov, jako například Jiráskova vila či sklad zbraní, se ukázaly být marné. Zrovna jako všude jinde po Praze, také i tu se stavěly barikády, které přehrazovaly Českobrodskou. „První u hřbitova za mostem přes trať, druhá u hřbitova pod železničním přejezdem, třetí 300 m za ulicí Pod Táborem, čtvrtá u ulice Hrdlořezské, pod kopcem, a pátá u ulice Pod Lipami,“ líčí Šáral.

Jenže to nebylo nic platné a Němci se pochopitelně začali mstít. 7. května do Hrdlořez dorazila skupina osmi tanků a zhruba dvou set německých vojáků. „Němci vyvlekli obyvatele z domů a nutili je odstraňovat barikády. Před tank nahnali Němci hasiče z Českomoravských strojíren a českou jízdní policii. Přitom na Jarov stříleli z děl a lehkých zbraní. Po odklizení barikád hnali hasiče jako rukojmí před tanky do Kyjí a ostřelovali čtvrť Aloisov,“ uvádí Šáral.

Střelbou přišlo k úhoně i několik hrdlořezských nemovitostí a při tomto „řádění“ zesnula i řada zdejších obyvatel. „Skupina německých tanků i s mužstvem odjela potom na Žižkov, kde se v poledních hodinách spojila s nacisty na Pražačce,“ píše Šáral. Tam se nacisté během povstání zmocnili budovy zdejšího gymnázia, a sváděli o ní urputné boje prakticky až do konce. Došlo zde také k zrůdným vraždám jak zajatých povstalců, tak i nevinných rukojmí.

Klid po bouři

Nejhorší vlnu nacistického řádění měly Hrdlořezy za sebou. Ve zbylých dnech povstání tu Němci sice operovali, ale víceméně v rámci hlídek a transportů mimo Prahu. 9. května bylo povstání zdárně u konce. Český lid znovu ochutnal, jak chutná svoboda.

Nicméně Praha, zrovna tak jako Hrdlořezy, mohla počítat své „ztráty“. Podle Kurandy zemřelo za protektorátního období v Hrdlořezích na následky nacistického řádění pár desítek obyvatel. Někteří při povstání, jiní v koncentračních táborech, kam byli odvedeni, další na Kobyliské střelnici.

Video
délka: 04:10.67

Historik Jiří Padevět vypráví neuvěřitelný osud bývalého pražského primátora Petra Zenkla. Daniel Vitouš

Fotogalerie
32 fotografií