Při procházce po pražské Letné, jen pár desítek metrů od Kramářovy vily, si možná už mnozí všimli několika hromad hlíny a ne příliš hlubokých zato pravidelných jam. Rozhodně nejde o nájezd splašených letenských krtků, ani propad tunelu. Jedná se o archeologický průzkum lokality mezi Kramářovou vilou a letenským kyvadlem. Během letošního roku by v této lokalitě mělo vzniknout nové jezírko, které bude sloužit k závlaze letenské zeleně.
Dvě zajímavá odhalení
Archeologický průzkum odhalil dokonce dvě zajímavosti, které doposud nebylo možné na území hlavního města zkoumat. V prvním případě jde o pozůstatky hradeb z 18. století.
„Jedná se o prvky polní opevňovací linie z období válek o rakouské dědictví (1740 až 1748, pozn. red) a 5. a 6. napoleonské války. Tyto prvky navazovaly na přiléhající bastionou opevnění, které je součástí rezervace UNESCO. Z celkového počtu asi stovky objektů, které v rozmezí 17. – 19. století v Praze vznikly, se pouze ve východní části letenské fronty dochovaly ve zřetelné podobě. Žádný z těchto objektů nebyl doposud v Praze archeologicky zkoumán,“ stojí na informační ceduli nedaleko vykopávek.
To ovšem není jediná zajímavost, kterou se podařilo objevit. Archeologové objevili i pozůstatky pracovního tábora příslušníků PTP. Tito vojáci, kteří se minulý režim rekrutovali především z politicky nespolehlivých osob, se místo v boji cvičili v práci s lopatou a krumpáčem.
V 50. letech minulého století také vypomáhali při stavbě Stalinova pomníku, který se nacházel jen pár desítek metrů od nyní odkrytých vykopávek. Odhalení takového tábora je poměrně jedinečné, protože tehdejší režim tyto tábory pečlivě ukrýval a po skončení pracovního nasazení se po nich snažil zahladit veškeré stopy.
Žilo tu až 120 vojáků
Pokud se při procházce do výkopů zahledíte, patrně toho moc neuvidíte, i když sem tam vykoukne třeba zbytek potrubí nebo malý zbytek zdi, oko profíka toho vidí mnohem více. „Tady vidíme, že ten dům, který měl rozměry 10 × 18 metrů, v němž mělo být ubytováno 40 osob, byl vzat buldozerem v podstatě až na základovou spáru. Tu nám tady na těch jednotlivých řezech naznačují pouze takové tmavší skvrny, což jsou pozůstatky takové velice primitivní izolační hmoty dehtokorek, která se vkládala mezi základový výkop a dřevěné konstrukce," popsal pro Český rozhlas Jan Hasil z Archeologického ústavu Akademie věd.
Stejné domy byly podle Hasila na Letné celkem 3 a dohromady v nich bydlelo asi 120 vězňů. I když by se mohlo zdát, že tábor byl všem Pražanům přímo na očích, prakticky nikdo o něm nevěděl. Byl postaven v areálu staveniště, dobře hlídán a prohlédnout skrz zátarasy bylo prakticky nemožné. Podle stavebních záznamů zde tábor byl postaven v roce 1951, za čtyři roky později, tedy v době odhalení Stalinova pomníku po něm už nebyla ani stopa.
Vykopávky budou na Letné trvat do konce dubna a archeologové doufají, že najdou další střípky, které by jim mohly pomoci složit mozaiku tehdejšího života v pracovním táboře. Šéf vykopávek tajně doufá, že se podaří najít skládku odpadu. Ta by totiž nejvíce napověděla o běžném životě v táboře.
„Každý ten člověk měl svoje privátní cíle, svou privátní vizi, a to i člověk, který byl aktuálně zavřen za dráty. Když odhalíte materiální kontext té věci, tak si můžete udělat přesný a na historickém narativu nezávislý obraz o té době. Tímto způsobem si totiž na padesátá léta můžete sáhnout.“
Kdo byli pétépáci?
Pétépáci, byli vojáci pomocných technických praporů. V 50 letech minulého století tyto prapory fungovaly pro převýchovu politicky nespolehlivých osob. Jedním z nejdůležitějších důvodů pro vznik PTP bylo především zajištění levné pracovní síly. Branci z těchto praporů byli nasazováni na tu nejtěžší, nejnebezpečnější a nejpodřadnější práci. V Praze se tito vojáci podíleli třeba na stavbě Ústřední vojenské nemocnice nebo hotelu Internacionál.
Pétépaky asi většina zná z humoristické knížky Miloslava Švandrlíka Černí baroni nebo následného filmového a posléze i seriálového zpracování. Realita ale rozhodně nebyla tak pohodová, jak se v knize či filmu dozvídáme. Mnoho historiků se snaží o změnu tohoto zkresleného pohledu, i když ne zcela úspěšně.
„Změnu bohužel nepřinesly ani monografie a další publikace vydané po roce 1990. O tom, jak problematický je ještě dnes pohled na bývalé vojáky PTP, svědčí i nejistota státních orgánů při provádění některých obecnějších zákonů a předpisů vztahujících se k odškodnění obětí komunistické perzekuce,“ upozorňuje historik Jiří Bílek.
Takto vypadají útroby v nejvyšších patrech letenské vodárenské věže. David Zima
