Čertův sloup na Vyšehradě je jedním z míst, které je opředeno mnoha legendami. Tyto tři žulové válce by mohly evokovat uměleckou skulpturu, ale žádný umělec za tímto dílem nestojí. Než se sloupy dostaly na své nynější místo do Karlachových sadů, ležely na hřbitově kostela sv. Jana, nyní nazývaného kostelem Stětí sv. Jana, který taktéž najdeme v areálu Vyšehradu. Toto místo zmiňuje i první písemná zmínka o Čertově sloupu od Zachariáše Theobalda z roku 1609, který o něm hovoří při svém popisu husitských válek.
Střelivo, pranýř nebo svatyně?
Theobald ale už nezmiňuje, jak se onen sloup dostal na hřbitov. Některé legendy „trojnožku“ popisují jako středověký pranýř, pozůstatky svatyně nebo jako milník u cesty používané Římany. Tu poslední teorii zmiňuje ve své knize Vyšehradské fejetony i spisovatelka a vyšehradská patriotka Popelka Biliánová.
„Sloup byl prý na Vyšehrad hozen velikým prakem, který umístěn byl za kůrem kostela Panny Marie na Trávníčku ve Slupech, a to přímo ke kostelu sv. Jana na hřbitov, který jest slupskému zrovna naproti,“ píše Biliánová ve své knize. Tato událost se měla stát roku 1420 při obléhání Vyšehradu husity. Dokonce velitel posádky se měl údajně jmenovat Čert - od toho tedy čertův kámen.
Sázka faráře s čertem
Ovšem nejznámější příběh, který „vysvětluje“ přítomnost kamenné trojnožky na Vyšehradě, je ten, kde figuruje sám strážce pekla – čert, místní farář a svatý Petr. Ten měl pekelníkovi dát za úkol nanosit na vyšehradskou skálu hromadu kamení ke stavbě nového kostela. Kromě obyčejného kamení měl ale čert za úkol přinést sloup až z římského chrámu. Aby toho nebylo málo, čert se podle legendy vsadil s místním duchovním, že přinese sloup z Říma dřív, než farář doslouží nedělní mši. Pokud to čert stihne, vezme si za odměnu farářovu duši.
Těžko říct, co vedlo svatého muže k tak ďábelské sázce o vlastní duši. Na pomoc mu ale údajně přišli všichni svatí. Tedy jen jeden, ale duši mu zachránil. Čert letěl do Říma přímo ďábelskou rychlostí, vyrval sloup z chrámu Panny Marie a letěl zpět. Býval by to stihnul, ale sv. Petrovi se vyšehradského faráře zželelo, a tak čertovi kamenný sloup shodil z ramen do moře. Takhle zdržel pekelníka sv. Petr celkem třikrát, a tak naštěstí čert přiletěl dlouho po té, co mše skončila. Když viděl, že musí odejít s nepořízenou, vzteky mrštil sloup na střechu kostela, ten jí propadl a o kamennou dlažbu se rozlomil na tři části.
Původ nezjistila ani moderní věda
I když si na původu sloupu částečně vylámala zuby i moderní archeologie, přeci jen se podařilo pár podrobností zjistit. Předně bylo výzkumníky dokázáno, že nejde o jeden sloup rozlomený na tři části, ale že minimálně jeho jedna část je z trochu jiného druhu žuly. Podle archeologů pochází kámen, ze kterého byly sloupy vyrobeny, z lokality Na Splazích, již najdeme v Posázaví mezi Kamenným Přívozem a Krhanicemi. Za zmínku stojí i to, že zmiňovaný kamenolom se nachází na úpatí kopce s názvem Čertovo břemeno. Stejně pojmenovaná byla i žula, která se zde těžila.
Jak se opracované žulové válce na Vyšehrad dostaly, tedy nebyla schopna zodpovědět ani moderní věda. Možná je to tak dobře, trocha tajemna Praze sluší.
