Do válečné vřavy během let 1914-1918 zasáhlo na statisíce Čechů. Mnozí z nich, včetně těch z Prahy a jejího okolí, nastoupili k 28. pěšímu pluku, který operoval na východě při bojích s Rusy. Není vyloučeno, že zrovna při nich mnoho obyvatel Hloubětína padlo za vlast, byť tehdy ještě Rakousko-Uherskou.
28. pěší pluk totiž sestával převážně z pražských odvedenců. V dubnu 1915 operoval na hranicích nynějšího Slovenska v oblasti Stebnícké Huty a Vyšného Tvarožce. „Nebyla zde žádná možnost ubytovat muže pod střechou, ba ani žádné zákopy, které by poskytly alespoň částečnou ochranu před nepřízní počasí,“ píší Radim Kapavík a Jiří Vrba v Průvodci po bojišti 28. pěšího pluku u Stebníku.
Válka nespí ani o Velikonocích
3. dubna 1915 utrpěl 28. pěší pluk v bitvě u Stebnícké Huty doslova katastrofické ztráty. Rakousko-uherská armáda tehdy pozvolna postupovala směrem na východ, když Rusové podnikli neočekávaný protiútok. Zatímco řada jiných pěších pluků se postupně stahovala, „český“ 28. pěší pluk zůstal Rusům napospas.
„Pluk bezprostředně po boji u Stebnícké Huty vykázal 660 zajatých a asi 770 pohřešovaných,“ píší autoři. Řada Čechů tehdy přešla, mnohdy dobrovolně, do ruského zajetí, aby posléze přešla k československým legiím, které bojovaly za „osvobození Československa“. Nemálo z nich jich však právě během těchto bojů zemřelo.
»Čest budiž vám«
Nalézali se mezi nimi i ti z Hloubětína, kterým jejich pozůstalí občané vytyčili pomník do nejstarší části Hloubětína. Pomník se vymyká uprostřed travnatého trojúhelníku a upomíná na zdejší oběti 1. světové války. Do tehdy ještě vísky za Prahou se po roce 1918 nevrátilo 71 mužů, kteří své životy ztratili na bojištích, často ve válečné vřavě na východní frontě.
Vztyčen byl až v roce 1926. Tou dobou již byl Hloubětín čtyři roky začleněn mezi ostatní čtvrtě Prahy. Podle publikace Dějiny Hloubětína do něj byla i toho roku zabudovaná schránka s historickými doklady té doby. Copak do ní asi naši předci uložili?
Na vrcholu jehlanového pomníku stojí vytesaná nádoba s věčným plamenem, který má symbolizovat věčný vděk vojákům za to, jaké oběti před 100 lety přinesli. „Čest budiž vám!“ stojí zřetelným zlatavým písmem na pomníku, který je jak připomínkou tragických časů obětí, tak i radostných časů těžce vykoupené nezávislosti.
