8°C
V historické zástavbě Jinonic se v nevelikém parčíku tyčí pomník věnovaný padlým vojínům a legionářům, kteří pocházeli z Jinonic. Dnes je na něm vyobrazeno 16 podobizen padlých vojáků, kteří neměli to štěstí, aby se z bojů mohli vrátit zpět domů ke svým rodinám v Jinonicích. Tou dobou ještě nebyly ani součástí Prahy. Je přitom možné, že podobizen bylo na pomníku dříve více.
Pomník nechaly zbudovat sdružené spolky a občané Jinonic v roce 1926. Vypracoval jej zednický mistr Václav Kozák. Mnozí z padlých vojáků, na které pomník upomíná, zažili atmosféru válečných Vánoc. Jiní ale ani to „štěstí″ neměli.
Vánoce 1914
První válečné Vánoce proběhly na západní frontě zcela nečekaně atypicky, a jejich vyznění symbolizuje jeden z nejsilnějších příběhů moderních válečných dějin. Tehdejší nepřátelé na život a na smrt se spontánně střetli tváří v tvář, beze zbraně v ruce, aby společně zapěli vánoční koledy, a připili si na Vánoce. Událost vešla ve známost jako tzv. „Vánoční příměří″, a vzbudila značnou nevoli ve velení obou armád. Nikdy více se pak už neopakovala.
Válka, Vánoce a Češi?
Českoslovenští vojáci bohužel vánoční příměří na vlastní oči nezažili - tedy ani ti jinoničtí. Ti se totiž bojů na Západní frontě, kde v roce 1914 proběhly „přátelské” Vánoce, nezúčastnili. Byli nasazeni především na Východě proti Rusům, kteří pravoslavné Vánoce slaví později. Podobné to bylo i na srbské frontě. O to více jim sváteční událost nepřítel ztěžoval.
„Štědrý den? Mašírujem odtud 16 km do Takczany,″ uvádí ve svém válečném deníku František Záruba, který Vánoce zažil při přesunech na ruskou frontu. „Jak to jsou smutné svátky. Humor nám všem moc váznul, takže jsme brzo ulehli. Ale nespal žádný. Každý se slzami v očích vzpomínal na doma, na svoje drahé, každý byl ve vzpomínkách doma. Boží hod? Marš 20 km. Všady pod kolena bláta, vody, něco hrozného...″
