80 let od atomového výbuchu v Hirošimě: „Lidstvo se stále nepoučilo!“ varuje prezident Pavel
Hirošima – město, které se před 80 lety stalo synonymem pro konec světa. Právě tam, v samotném epicentru výbuchu, prezident Petr Pavel (63) varoval, že jeho odkaz opět nabírá na významu. Oheň, který rozpoutala první jaderná bomba, znovu hrozí vzplanout. Lidstvu se podle Pavla nepodařilo poučit. A co hůř – tváří v tvář dnešním válkám se prý děsivým koncům opět nebezpečně přibližujeme.
6. srpna 1945, přesně v 8:15 ráno, se svět navždy změnil. Den, kdy atomová bomba Little Boy vymazala japonské město Hirošima ze zemského povrchu. Během vteřiny se odhadem 80 tisíc lidí okamžitě vypařilo, další desítky tisíc zemřely na následky zranění a radiace.
Od nemyslitelné katastrofy je to dnes na den přesně 80 let. A i přesto je odkaz jaderného pekla z Hirošimy možná aktuálnější než kdy dřív.
Jen pár týdnů zpátky mrazivé místo navštívil prezident Pavel během své zahraniční mise v Japonsku. V dnes už vzkvétající metropoli, která se zas tolik neliší od jakékoliv jiné, by člověk pomalu ani nepoznal, co se tu před všemi těmi lety odehrálo. Děsivou událost tu připomíná tzv. Mírový park a ohořelá budova – Atomový dóm, který ohnivé inferno ustál.
Nepoučitelné lidstvo
Právě do areálu, kde atomová bomba dopadla, se český prezident nedávno vydal – a emoce nedržel zkrátka.
„Musím říct, že to na mě tady působí opravdu velice tísnivým dojmem. Když si člověk představí všechny ty informace, které zná ze studia historie a dokumentů – a pak tady opravdu stojí a vidí to na vlastní oči – tak je to opravdu hodně, hodně depresivní,“ řekl prezident s tísnivým výrazem při pohledu na ohořelé trosky.
Jako bývalý voják, který se s válkou setkal tváří v tvář mj. třeba v Jugoslávii, nebral prezident přítomnost v Hirošimě jako politické gesto, ale jako povinnost. „Všechny ty konflikty vnímám z pozice celoživotního vojáka, protože jsem měl možnost se řady konfliktů přímo zúčastnit a viděl jsem, jakou hrůzu přináší především civilistům, ale samozřejmě i vojákům - jaké škody páchá a jak dlouho trvá, než se je potom podaří napravit,“ uvedl s tím, že odkaz Hirošimy dle něj v dnešním vypjatém dění opět nabírá na symbolice.
Připomněl, že i přes hrůzy druhé světové války se lidstvu nepodařilo poučit. „Konflikty, které probíhají dnes – především ty velké v našem sousedství, právě jako je válka na Ukrajině nebo na Blízkém východě – ukazují, že ani síla zkušeností druhé světové války nás nedokázala na dlouho od konfliktu odradit. I proto jsem zmínil tu malou vůli lidstva se poučit,“ zdůraznil Pavel.
Síla lidského ducha
Prezident proto vyzval, aby se utrpení Hirošimy připomínalo znovu a znovu. Aby se nestalo jen historickou kulisou pro turisty. „Je nesmírně důležité, abychom si připomínali hrůzy všech válek – i těch současných - protože mnohdy jsou pro nás abstraktní. A čím déle je vidíme na obrazovkách svých televizí a počítačů, tím více jsou pro nás jenom dlouhodobým abstraktním jevem, který jsme si zvykli už tak trochu ignorovat,“ zamyslel se Pavel.
„Za těmi obrázky je utrpení lidí, kteří chtějí žít stejně jako my. Opravdu je na místě neustále si to připomínat. Ne proto, abychom lidi strašili, ale abychom si uvědomili, že to, jestli se taková hrůza bude nebo nebude opakovat, je jenom v našich rukou,“ varoval prezident.
Zároveň ale žasl nad odhodláním Japonců postavit se hrůze čelem. „Hirošima je taky výrazem určité nezdolnosti a naděje japonského národa. To, co všechno tady vybudovali kolem, jak se s tou záležitostí vypořádali – je obdivuhodnou silou lidského ducha,“ řekl.
Hirošima je proto podle Pavla také symbol určité naděje. „Může sloužit i jako inspirace, pokud budeme schopni se z historie poučit, což bohužel ne vždycky se lidstvu daří,“ řekl.
V epicentru zkázy
Jakoby se tu zastavil čas. Prach, trosky, ohořelé zdi a moře cihel. Právě tudy kráčel prezident Pavel, v bílé přilbě, pomalým krokem, s pohledem upřeným ke kostře budovy, která jediná přežila jadernou zkázu. Do vnitřku Atomového dómu, jen 160 metrů od epicentra výbuchu, se běžný návštěvník nikdy nepodívá. Pro prezidenta a jeho doprovod tentokrát ale Japonci udělali výjimku.
Vstup mu umožnili i kvůli architektovi. Budovu – původně Průmyslový palác prefektury Hirošima – navrhl český rodák z Náchoda, Jan Letzel. Otevřela se v roce 1915 a vyznačovala se nejen evropskou elegancí, ale i nadčasovou technikou. Letzel jako jeden z prvních v Japonsku sáhl po železobetonu a oceli.
Díky tomu, a paradoxně i díky přímé blízkosti výbuchu (tlaková vlna působila téměř kolmo shora) konstrukce zůstala stát. Všichni uvnitř ale okamžitě zahynuli. Zůstala jen kostra – jako důkaz toho, co se tu stalo. A ta od té doby stojí v Hirošimě jako memento.
Uvnitř trosek panovala tíživá atmosféra. Prezident se několikrát beze slova zastavil a díval se skrz rozpadající se kopuli do slunce, které v tu chvíli pálilo podobně neúprosně jako onoho srpnového rána. V jednu chvíli se sehnul a vzal do dlaně jeden z kamenů. Kolem jen popraskané stěny, pokroucené výztuhy a ticho, které občas narušilo cinknutí fotoaparátu nebo vyprávění průvodce – starosty Hirošimy Kazumiho Matsuiho (72).
Na konci cesty prezident Blesku přiznal, že právě tahle chvíle – v srdci ruiny - pro něj byla jeden z nejsilnějších momentů celé japonské mise. Letzelova budova není jen japonskou památkou, ale i českým symbolem, který přežil, aby připomínal a děsil.
😃 😃 😃 👍