Žádný výlet, ale maraton. Cestovat s prezidentem Petrem Pavlem není žádná legrace. Na první pohled můžou zahraniční cesty hlavy státu vypadat jako noblesní okružní jízda po světových metropolích – recepce, hymny, proslovy, úsměvy a pozvnesené poháry. Ve skutečnosti je to ale dřina od úsvitu do soumraku. Blesk absolvoval s hlavou státu hned několik zahraničních misí – a přináší exkluzivní pohled do jejich zákulisí.
Zákulisí prezidentských cest: Výšlapy v brutálním vedru, ranní rozcvičky či běh a Pavlovy tajné „úniky“!
1.Maraton, nikoliv sprint
S prezidentem Pavlem rozhodně nejedete do zahraničí na výlet. Ať už to pramení z jeho vojenské minulosti nebo hektičnosti a napěchovanosti prezidentského programu, cestovat s Petrem Pavlem je jako naskočit do rozjetého rychlíku. A i když se párkrát skutečně dostanete třeba do šinkansenu nebo italského expresu Frecciarossa, dříve či později vám dojde dech.
Prezident jede totiž vždy na plný plyn – od rána do večera. Ať už jde o Tokio, Sydney, Wellington, Akkru, Ammán nebo New York - země, klima i jídla se sice mění, ale jedno zůstává stejné – vražedné tempo. Pavel to ukázal například hned první den jeho nedávné návštěvy Japonska. Program, který by se běžně rozložil do tří dnů, si odškrtl za necelých 24 hodin.
Den začal brzkým ranním přesunem šinkansenem z Ósaky do Himedži. Už dopoledne během slavnostního ceremoniálu na hradě podepsal prezident historické memorandum mezi Pevností bílé volavky a Pražským hradem, pronesl řeč, setkal se se starostou, v brutálním vedru absolvoval výšlap i prohlídku hradu a zakončil dopoledne uvítací recepcí.
A to byl teprve začátek. Po dalším šinkansenu do Hirošimy stihl tiskovku s českými médii, setkání se starostou města, návštěvu Atomového dómu českého architekta Jana Letzla, pietní akt, celé mírové muzeum i vyjádření pro japonská média. Než se člověk vzpamatoval, seděl už s prezidentem na lodi směr ostrov Mijadžima, kde ho čekala prohlídka posvátného chrámu v čtyřicetistupňovém vedru, poté návrat lodí, další šinkansen a konec programu až po 22. hodině.
Podobné tempo panuje každý den. A aby toho nebylo málo, po 12hodinovém letu zpět do Prahy se hlava státu tajně odpojila v Indii a vydala se za Dalajlámou. Nebylo to poprvé – podobně nečekaný přesun absolvoval i po čtrnáctidenní cestě po Austrálii a Novém Zélandu, odkud pak komerční linkou zamířil opačným směrem na koncert České filharmonie do Carnegie Hall v New Yorku.
Video Pavel v Japonsku: Recepce v Himedži a výlet na ostrov MijadžimaVideo se připravuje ...2.Z auta do auta
Drsné tempo se ale neodráží jen v prezidentském itineráři – v plném zápřahu jedou i média, která musí všechno stíhat zaznamenat. Život novináře na prezidentské misi se z velké části odehrává v autě. Ráno dorazíte k hotelu, kde prezident přespává, a než si stihnete říct o kávu, už vás tiskový tým nakládá do kolony. Od té chvíle začíná kolotoč - přejezd, výstup, akce, návrat do auta. A znovu.
Pokud fotíte nebo natáčíte, máte zapeklitý úkol – být všude dřív než prezident. Na nikoho se totiž nečeká. Jakmile se hlava státu objeví, program začíná. Jestli nestihnete být před ní, můžete se s dobrými záběry rozloučit.
Velká část dne je paradoxně strávená čekáním – v autě, před vchodem, na parkovišti. Právě tehdy ale přichází téměř jediná volná chvíle na psaní, úpravu fotek nebo odesílání materiálů - za jízdy v koloně, např. mezi návštěvou univerzit a jednání s prezidenty, je to už poněkud výzva. Mobilní data, Wi-Fi, nabíječky a powerbanky jsou stejně důležité jako foťák nebo diktafon. A to všechno s jedním okem na hodinkách, jelikož za pět minut už se zas bude běžet.
Prezidentská kolona je stále v pohybu. Například v Jordánsku po prohlídce nemocnice Pavel nasedl do auta a krátce nato už kráčel palácem krále Abdalláha II. Po rozhovoru následoval bez prodlení přesun za premiérem. Z auta do auta, z bodu A do bodu B. A zatímco prezident za zavřenými dveřmi dokončuje bilaterální jednání s premiérem, vy zběsile datlujete první odstavec, nahráváte fotky a přemýšlíte, jak všechno stihnete.
Video Pavel v Německu: Prezidentská kolona v BerlíněVideo se připravuje ...3.Bez rozcvičky ani ránu
Ráno s prezidentem nezačíná snídaní, ale dřepy, bazény nebo sprintem. Pavel podle svého okolí nikdy nevynechá ranní rozcvičku – ať už v hotelu, nebo v ulicích. Jak lépe se přece připravit na únavný den? Dril pro něj není žádná novinka, cvičil prý už pravidelně jako náčelník generálního štábu nebo předseda vojenského výboru NATO.
Na své běhy často zve i spolupracovníky z Hradu, ambasády, nebo krajiny, a dokonce i novináře. Udržet tempo s třiašedesátiletým prezidentem je však obtížnější, než se může na první pohled zdát.
Možnost si s Pavlem ráno zaběhat se naskytla třeba v New Yorku ve slavném Central Parku, kde s hlavou státu běžel mj. i zlatý český hokejista Ondřej Palát, nebo třeba podél Michiganského jezera v Chicagu.
Disciplína dlouholetého vojáka se tak u Pavla určitě nedá zapřít. Právě tenhle „vnitřní motor“ je zřejmě důvod, proč zvládá i ty nejnabitější programy.
Video Ranní běh prezidenta Petra Pavla kolem Michiganského jezeraVideo se připravuje ...4.S ochrankou v patách
Pevný bod na Pavlových cestách je prezidentova ochranka. Její role je mnohem víc než jen ochranná, ale jde i o „partu“, která je prezidentovi skutečně nejblíže. Když šel Pavel na audienci k japonskému císaři Naruhitovi v Tokiu, nedoprovázel ho nikdo z hradní kanceláře – ale jen člen ochranky. A stejně tak se sekuriťáci podíleli i na Pavlově utajovaném „úprku“ do Dharamsaly, kde se potkal s Dalajlámou – i tam ho doprovázeli pouze oni.
Jelikož jsou mu neustále po boku, je poznat, že Pavel má se svými „osobními strážci“ velmi přátelský vztah. Žijí doslova v jeho stínu. Sledují každý krok, hlídají výtahy, dveře, přechody, a hlavně to, kdo se kolem něj pohybuje. Znají jeho rytmus, zvyky i neverbální signály. Ačkoliv jejich přítomnost působí nenápadně, mají přehled o celém zákulisí.
Novináři, kteří s prezidentem jezdí pravidelně, už vědí, kde je jejich hranice. Ačkoliv je ochranka často poznává a ví, že prezidenta neohrožují, pravidla i tak platí. Nikdo se nemůže přiblížit za záda prezidenta nebo až příliš blízko – v ten moment to ochranka dá najevo, ačkoliv stále slušně. Prezidentovo bezpečí je vždy na prvním místě a ochranka dělá svoji práci nadmíru profesionálně.
5.Tandem s Evou
Když s prezidentem Pavlem vyráží do světa i jeho manželka Eva, neznamená to, že by jen tiše seděla vedle něj na galavečeřích či slavnostních přivítáních. Roli první dámy bere aktivně – a to i v zahraničí. Na cestách má často vlastní program, který se odvíjí od jejího důrazu na sociální, vzdělávací a zdravotní témata.
V Itálii, Spojených státech, Austrálii i na Novém Zélandu se zúčastnila řady akcí bez přítomnosti prezidenta. Návštěvy dětských center, rozhovory se zástupci neziskovek nebo třeba diskuze o dostupnosti péče – i to je její den v zahraničních metropolích, zatímco prezident se schází s politickými špičkami. S manželem tak tvoří dynamický tandem, který zahraniční hostitele často „odzbrojí“.
Už v zimním rozhovoru pro Blesk Pavlová přiznala, že do role první dámy vstupovala bez jasné představy, jelikož každá její předchůdkyně k ní přistupovala jinak. O to důsledněji si ale vytyčila svůj směr – pomáhat. „Můžete někam přijít a usmívat se - to je taky možnost. Varianta, kterou jsem si vybrala já, je zkusit naplnit očekávání lidí – pomáhat v oblastech sociálních, zdravotních, výchově, vzdělávání,“ popsala tehdy.
Tuto linku drží i v zahraničí. Kdykoliv to protokol a harmonogram dovolí, účastní se programů zaměřených na duševní zdraví, pomoc znevýhodněným a dětem, nebo třeba i zvířatům. Když se objeví čas mezi protokolárními povinnostmi, vyráží právě do záchranných zvířecích center – jako v Austrálii, kde si s třeba úsměvem hladila miminka vombata nebo krmila klokany a koaly.
Oproti prezidentově napěchovanému režimu působí přítomnost první dámy možná jako trochu klidnější zrcadlo, ačkoliv je na většině akcí s ním. Sama říká, že ji nejvíc dobíjí příroda, klid a kontakt s lidmi - i proto ji v cizině můžete potkat třeba mezi faunou a flórou.
6.Popovídat si s krajany
Jsou ale i chvíle, kdy prezident vystoupí z krkolomného rytmu. A to když přijde na osobní kontakt s krajany. Ať už v Japonsku, na Zélandu, nebo v Americe - Pavel si najde čas na rozhovor a naslouchání příběhům Čechů v zahraničí.
Nejde přitom jen o formalitu – prezident se ptá, vtipkuje, zajímá se, třeba si i ťukne pivem. A ochotně se fotí. Často i na úkor harmonogramu, když se mu mezi lidmi líbí.
Někdy navíc k setkání s Čechy dochází úplnou náhodou – na ulici, v muzeu nebo během přesunů. Pavel se většinou aspoň zastaví, podá ruku, pozdraví. V Japonsku jich takto potkal během jediného dne hned šest, což ho samotného překvapilo. „To je neuvěřitelný. Ten svět je fakt malej,“ poznamenal s úsměvem.
7.Prezident fotograf
Pavel už mnohokrát ukázal, že svět rád pozoruje i skrze hledáček fotoaparátu – ať už při rallye Dakar, nebo na Grand Prix. V zahraničí by ho člověk někdy snadno zaměnil za běžného turistu, kdyby kolem kolem sebe neměl neustálý shluk lidí.
Kdykoli ho něco zaujme, vytáhne telefon a fotí. V Japonsku ho fascinoval slavný Atomový dóm v Hirošimě, stojící nedaleko místa dopadu jaderné bomby. V Austrálii zachycoval Operu v Sydney z různých úhlů i ze zákulisí, ale také moderní sochy a výtvarné instalace v tamní botanické zahradě.
V Římě si neodpustil návštěvu ikonického Fora Romana. Stejně jako mnoho jiných, i jeho baví fotit působivé výhledy – třeba ze Sochy svobody nebo z mrakodrapu One Vanderbilt.
Do svého fotoarchivu si přidal i snímky z výjimečného místa – na Novém Zélandu zavítal s Evou do dílny českého keramika Mirka Smíška, který vytvořil veškerou keramiku pro filmovou trilogii Pán prstenů. Když si tam první dáma podle instrukcí vyhrnula rukávy a pustila se do výroby vlastní vázy, prezident ji při tom s úsměvem a zaujetím fotil.
Zvláštní kategorií, kterou si hlava státu nenechá ujít, jsou zvířata. Během návštěvy rezervace v Austrálii si Pavel fotil klokany, koaly i tasmánského čerta. Na Zélandu zase trpělivě zachycoval papoušky, ještěry i chráněného ptáka Kiwi. A třeba na buddhistickém ostrovním ráji Mijadžima ho zase zaujali klanějící se jelínci.
- Související
Témata:
Dobře to dělá prezident Pavel. Skučení bolševických dezolátů, kteří jsou frustrovaní z toho, že dostal rozum, opustil jejich řady a přes to dál sloužil vlasti i když už ne socialistické je toho neklamným důkazem. Jen tak dál. To je jiná káva, než ten arogantní, prolhaný a sebestředný Putinův podkuřovač. 👍