Eva Pavlová v otevřeném rozhovoru pro Blesk: Pomáhám tam, kde prezident nemůže
Poprvé od svého nástupu do role první dámy poskytla Eva Pavlová rozsáhlý rozhovor pro Blesk. V něm odhalila zákulisí svého života po boku prezidenta Petra Pavla i to, jaké vánoční tradice hradní pár dodržuje.
Manželka prezidenta víceméně nemá vymezené povinnosti – je už na jednotlivé první dámě, jak tu roli uchopí. Co znamená pro vás?
Asi nejvíce to pro mě znamená to, že jsem vkročila do role doprovázejícího člověka. Byl zvolen prezident, já jsem jeho manželka. A nastala situace, kdy jsem moc velkou představu o té roli neměla. V rámci kampaně se mne na to novináři často ptali a ono je dost těžké specifikovat – co budete dělat, kam chcete směřovat apod.
V podstatě se v tom všem snažíte nejprve zorientovat, protože jste si třeba ani těch prvních dam předtím moc nevšímali, protože vás to nějakým způsobem nezaujalo. A i když jsem se do role manželky dostala, tak bylo velmi těžké se s ní obeznámit a to i proto, že v té době neexistoval, v rámci Kanceláře prezidenta republiky, žádný kabinet manželky prezidenta. Zjistila jsem, že je několik variant, jak tuto doprovázející roli uchopit a je opravdu vždycky na té ženě, jakým způsobem se k tomu postaví.
Ten rozdílný přístup jsme viděli třeba u vašich předchůdkyň…
Buď je varianta dána legislativou, tj. že se občas někde s manželem ukážete, usmějete a pak ho doprovázíte na nějakou akci. To jsou zjednodušeně tzv. protokolární povinnosti. Další způsob je, že partner prezidenta zůstane ve své profesi – dejme tomu jste lékařkou. Potom už ale není příliš času na to být první dámou.
Když někdo volí prezidenta, tak i ve vás jsou vkládaná jistá očekávání a povinnosti. V době kampaně se ukázalo, že lidé čekají tu podporu v sociálních oblastech, v charitě, a pokud bych zůstala v roli pracující ženy, tak nemůžete příliš tuto roli uchopit, protože se věnujete naplno profesi.
Ještě je možné jít do soukromého sektoru, ale to je zase svízel, protože to může někdo chápat jako střet zájmů. Těch možností je víc. Viset manželovi na krku, nedělat nic a užívat si volného času, to je taky jedna z variant.
Kterou z nich jste zvolila vy?
Varianta, kterou jsem si vybrala já, je zkusit naplnit očekávání lidí – pomáhat v oblastech sociálních, zdravotních, výchově, vzdělávání. Zjednodušeně, pomáhat v oblastech, kam prezident až tak moc nemůže – ty v uvozovkách drobné a podpůrné věci. A to jsem zvolila já, byť to není legislativně ošetřeno.
Role první dámy je specifická v tom, že je reprezentativní, ale zároveň politická. To, co řeknete, nějakým způsobem u veřejnosti rezonuje. Považujete se za političku?
Ne, nepovažuji. Ale jsem ráda, pokud nějaká věc, kterou zmíním, získá pozornost, protože ty věci, které zmiňuji, tak mají opravdu sloužit ku pomoci lidem.
Prezident má svoji kancelář. Máte i vy kolem sebe velký tým lidí, který pomáhá s agendou první dámy?
V době kampaně jsem poznala několik lidí právě v těch odbornostech, o kterých jsem mluvila – zdravotnictví, výchova, vzdělávání a sociální oblast – a na ty jsem se obrátila s tím, jestli by mi nechtěli tady
