Vědci zrekonstruovali podobu ženy, která žila v Čechách před 45 tisíci let: Můžete si ji prohlédnout i pojmenovat!

Lebka ženy, která byla objevena v 50. letech v Koněpruských jeskyních, podle nejnovějších zjištění vědců žila před 45 tisíci lety. Představuje tak dosud nejstarší známý lidský genom. „Je to jedna z prvních nám známých obyvatelek Evropy, která je anatomicky stejná, jako lidé moderního typu. Čili je podobná nám,“ popsal ji antropolog a přírodovědec Jaroslav Brůžek, který odhaduje, že mohla zemřít ve věku 30 až 50 let.

Podle Brůžka by se ze zachovalých ostatků kromě věku dalo vyčíst více informací. „Nejspíše bychom byli schopni určit, zda se narodila v Čechách nebo zda do Čech odněkud přišla, také bychom mohli odhalit její stravovací návyky. Za tím by ale stály složité metody, které využívají analýzy, které využívají zbytků zachovalých izotopů,“ vysvětlil. Jisté nicméně je, že by mělo jít o jednu z vůbec první žen, které buď do Evropy přišly z Afriky, která je považována za kolébku lidské civilizace, nebo že jde o jednoho z potomků prvních „přistěhovalců“.

Model vystavují

Národní muzeum, v jehož sbírkách je vzácný exemplář uložen, jej nyní mimořádně vystavuje i s modelem, jak žena mohla za svého života vypadat. K vidění je v historické budově muzea do 2. července. „Následně bude lebka i model ženy součástí expozice Lidé, kterou chystáme na příští rok, a která bude věnovaná vývoji lidstva a člověka,“ řekl Blesku ředitel muzea Michal Lukeš.

Půjde na kosmetiku

Model ženy vytvořila francouzská sochařka Élisabeth Daynès, čekají ho ale kosmetické úpravy. I kvůli zjištění, že je lebka starší, než se dosud předpokládalo. „Měla by na sobě mít spořejší oblečení z kožešin a ne z látek, její pleť by měla být tmavší,“ popsal úpravy antropolog Národního muzea Petr Velemínský.

Kosmetické úpravy by měly obnášet to, že by žena měla skutečně vypadat nejen na svůj věk, ale i na dobu, ve které žila. Oblečena je totiž do „módy“, která se nosila asi 30 tisíc let po její smrti. „Že by měla mít o něco tmavší pleť, oči i vlasy, nám prozradil právě výzkum DNA,“ dodal Lukeš k zamýšleným úpravám.

Vyberete jí jméno?

Lebku ženy znají vědci pod názvem Zlatý kůň, podle názvu lokality, v níž byla objevena. Není to ovšem příliš ženské jméno, a tak se Národní muzeum chystá vybrat nové. Návrh na sociální sítě muzea může napsat každý. Muzeum pak vybere pět návrhů, o kterých budou lidé hlasovat.

Vrch Zlatý kůň, pod nímž se komplex Koněpruských jeskyní nachází, dostal jméno podle pověsti. „Podle té se do jeskyně pro tajný poklad vypravila zlá žena na koni. Ta však dílem kletby měla zkamenět i s koněm na místě, respektive pro svou hamižnost zezlátnout,“ vysvětlil pro Blesk antropolog Národního muzea Petr Velemínský.

Víte, že…

Na prověření stáří pozůstatků pracovali specialisté z mnoha rozličných profesí. „Historikové, archeologové, antropologové, genetici, fyzikální chemici,“ vypočítal Velemínský s tím, že výčet zdaleka není konečný. „Někdo byl specialistou na mitchondriální DNA, někdo na jadernou, jiný se specializoval na DNA hovězího dobytka,“ přiblížil Brůžek. Českým vědcům se stáří ostatků na základě genetické metody podařilo zjistil v rámci spolupráce s německým Ústavem Maxe Plancka pro výzkum lidské historie.

Dříve se vědci domnívali, že je lebka asi 30 000 let stará. Skutečné stáří pomohla odhalit právě až genetická metoda. Přitom nejpřesnější metodou k určení stáří nejrůznějších materiálů bývá v rámci archeologie tzv. radiokarbonová metoda. Spočívá v určení stáří z poklesu atomů radioaktivního izotopu uhlíku v původně živých objektech.

„Čtyři zkoumání radiokarbonovou metodou daly dohromady čtyři různé výsledky,“ vysvětlil Brůžek. Na vině nebyla nedůslednost této vědecké metody, nýbrž stav kostí. „Byly totiž naloženy v klihu kvůli konzervaci. Jenže klíh pronikl do kostí a kontaminoval je tak, že jsme v rámci té radiokarbonové metody nedokázali odlišit látku, která se datuje ze starého člověka nebo z hovězích kostí a šlach, ze kterých se klíh v 50. letech vyráběl.“

Propadla se šachtou

Jak se žena do jeskyní vůbec dostala? Nebyla tam pohřbena, jak by někteří možná čekali. „Její tělo do hrobu propadlo šachtou, takže její ostatky nebyly na jednom místě, zároveň se ale paradoxně i díky tomu dochovaly v dobrém stavu,“ uvedl Petr Velemínský. I kvůli tomu byly pozůstatky ženy objevovány postupně během tří let. Kromě lebky bylo objeveno několik obratlů a tři žebra.