„V současné době se v medicíně dle Českého lékopisu používá necelých 140 rostlin. Středověké herbáře však mohou obsahovat i více než 500 rostlinných léčiv,“ upozornila Dana Stehlíková z Filozofické fakulty Masarykovy univerzity (FF MU), která se specializuje na středověkou lékařskou literaturu.
Herbář pamatuje Jana Husa
Společně s kolegy z Přírodovědecké a Lékařské fakulty MU se proto pustila do soupisu herbářů, které se zachovaly od středověku do dnes. V databázi už mají 121 rukopisů.
Mnohé z nich jsou velmi staré. Například rukopis herbáře zvaného Circa instans (na snímku), který byl sestaven v prostředí lékařské školy v jihoitalském Salernu, se užíval ve výuce na pražské lékařské fakultě na konci 14. století a začátku 15. století, tedy v době, kdy na stejné univerzitě působil i mistr Jan Hus.
Klíčové je dávkování
Stehlíková je přesvědčena, že tyto herbáře mohou být významným inspiračním zdrojem při hledání nových léčiv. Poukázala i na to, že řada rostlin, které se dnes považují za jedovaté, se dříve běžně využívala. „Klíčové je dávkování, což lze dobře pozorovat například u léčiv pro gynekologické účely. Rostliny pro podporu menstruace mohly vést ve vysokých dávkách k potratu,“ vysvětlila.
Aktuální soupis herbářů, který je označován jako Herbaria manuscripta je podle Stehlíkové mimořádný. „Pokud je mi známo, nic podobného zatím v celosvětovém měřítku nevzniklo,“ zdůraznila Stehlíková.
Významnou postavou v historii bylinkářství byla už ve 12. století Hildegarda z Bingenu, abatyše z kláštera v Rupertsburgu v dnešním Německu. Vytvořila vlastní herbář, který se používá dodnes.
Jak vědci zároveň upozorňují, měla obrovské štěstí, že se nenarodila o dvě staletí později. To by totiž byla z církve zřejmě exkomunikována a upálena.
VIDEO: Lékaři FN Brno testují lepidlo, které dokáže lepit kosti.
