Fialovo retro: Delší vlasy, ceremoniál s Havlem i kupa vzpomínek. Jak se z profesora zrodil politik?
Premiér Petr Fiala (ODS) v podcastu 5reasons otevřeně zavzpomínal na listopad 1989 na datum, které mu otevřelo plány do života. Poodkryl, jak v něm pád komunistického režimu probudil chuť budovat občanskou společnost a zároveň se věnovat vysokoškolské výuce. „Byla to obrovská radost. Jsem šťastný dodnes, že jsem mohl listopad 1989 zažít,“ zavzpomínal Fiala.
Z tehdejšího nadšení vzešla i Fialova profesní dráha. Společně s kolegy totiž zakládal katedru politologie na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně a patřil mezi přední odborníky v zemi. „Přišla výzva zakládat politologii, a to byla nabídka, která se neodmítá,“ uvedl premiér s tím, že politologie v devadesátých letech patřila mezi prestižní a klíčové obory pro nově se rodící demokracii.
Fiala měl už od mala prý jasno, že jeho velkým snem bylo působit na vysoké škole. „Už jako dítě jsem chtěl být vědec. Po roce 1989 se mi otevřely možnosti, které předtím nebyly myslitelné,“ popsal své nadšení.
Jeho největším snem bylo dle něj nejen přednášet, ale později se také stát profesorem a vést katedru. To se mu splnilo. „Když jsem se stal profesorem v sedmatřiceti letech, měl jsem pocit, že se mi splnil životní sen,“ popsal premiér. Fiala byl jmenován profesorem v roce 2002, byl vůbec prvním profesorem politologie v České republice.
Jeho působení na univerzitě mu prý přineslo i radost ze sledování úspěchů svých studentů. „Vidět, kam se moji studenti posunuli, a že jim vzdělání k něčemu bylo, to je nádherný pocit. Studenti mě často poslouchali lépe než někteří poslanci,“ poznamenal.
Z rektora premiérem
Když přišla nabídka kandidovat na rektora Masarykovy univerzity, Fiala prý dlouho váhal. „Nakonec jsem si uvědomil, že pokud ta volba dobře nedopadne, všechny změny, o které jsme se snažili, by mohly být ohroženy,“ popsal důvod, proč se rozhodl do volby jít.
Stejný scénář se opakoval i v případě jeho vstupu do politiky. „Nebyl to žádný plán. Prostě přišla výzva, a já na ni pozitivně reagoval,“ uvedl.
Přiznal, že nikdy neměl ambici stát se vrcholným politikem. „Nikdy jsem neplánoval být premiérem, dokonce ani rektorem. Přišly výzvy, na které jsem pozitivně reagoval,“ vysvětlil. Podle něj byly všechny jeho profesní kroky vedené snahou ovlivňovat a zlepšovat prostředí, ve kterém působil.
Přiznal však, že rozhodnutí stát se profesionálním politikem není jednoduché. „Míra nenávisti a osobních útoků, kterým politici čelí, je dnes obrovská,“ přiznal.
Nesympatický v každé době