Kde se vzal váš vytrvalý zájem o osobnost Jana Masaryka?
Prostě mi vadí, že okolnosti jeho smrti nebyly nikdy řádně prošetřeny. Víte, je hrozný pocit tohle vědět. Když jsem pátrala po zločinech komunistické tajné policie na tzv. falešných hranicích, nitky mě dovedly na stopy dokumentů, které do té doby nikdo nezkoumal. Měly zůstat »uklizené« pod nánosem prachu?“
Co nového v případu kniha přináší?
Odhaluje jedinečné svědectví zkušeného kriminalisty, který byl ve vedoucí pozici na místě činu v Černínském paláci krátce po nalezení ministrova těla 10. března 1948. V knize nabízím rozbor neznámé nahrávky z roku 1968, kterou jsem pro veřejnost objevila v rodině dnes již šestadeva - desátiletého a slepého badatele z Karviné. Všechny nové poznatky porovnávám s jinými důkazy, a to vše na pozadí silných lidských příběhů hlavních protagonistů – Vilibalda Hofmanna a jeho příbuzného Jindřicha Grulicha, iniciátora a majitele záznamu svědectví.
Kniha podle vás také obsahuje další důležitá a nikdy nepublikovaná svědectví...
Nebylo tajemstvím, že se manipulovalo s časovými údaji, ale nyní už nemůžeme věřit ani fotografiím, na kterých leží Masaryk »upravený« k fotografování. Kolem žádná krev, ani na těle! Jak si vysvětlit, že otevřené rány nekrvácely? Proč na snímcích nevidíme úlomky kostí, které tam byly? Prý padal živý, ale zcela jistě bylo vše jinak.
Přicházíte s originální hypotézou, že Masarykovu vraždu zosnovaly komunistické zpravodajské služby „pod cizí vlajkou – prostřednictvím vlastní špionážní sítě napojené na spolupracovníky britské Intelligence Service.“ Můžete se tuto hypotézu pokusit ještě dovysvětlit?
Jde o manipulaci s realitou, která se stávala samozřejmostí policejní práce. Nic nového pod sluncem. Představte si dokonalou fikci, zpravodajskou hru, ve které operují lidé, kterým říkáme dvojití agenti. Takovými lidmi se to zejména od února 1948 u nás jen hemžilo. Prostě jsem hledala předpoklady, za kterých by mohly výpovědi protagonisty mé předchozí knihy dávat smysl.
Byl vydírán, a tak prý donucen účastnit se tajné mise k odstranění Jana Masaryka. Po zatčení překvapeným vyšetřovatelům opakovaně a do největších detailů v roce 1950 vlastní rukou popsal, jak se to všechno seběhlo.
O zprostředkovateli příkazu a zároveň nadřízeném byl přesvědčen, že stejně jako on je spolupracovníkem britské tajné služby. Ostatně tento muž by nebyl posledním generálním sekretářem ministerstva zahraničí, který by zadával vraždu – vzpomeňme případ novinářky Sabiny Slonkové. Součástí úkladné vraždy Jana Masaryka byla nadprodukce falešných stop a zmanipulovaných »důkazních« materiálů.
Jaká je osobnost »korunního svědka« Vilibalda Hofmanna, nakolik je to důvěryhodný zdroj?
Jeho věrohodnost je stoprocentní, což se ale nedá říct o postupech policie. V knize popisuji, jak vyšetřovatel Jan Havel zneužil svého úředního postavení a Grulichovu nahrávku po jeho několikahodinovém výslechu v roce 1996 zničil. Grulich mu totiž z opatrnosti tvrdil, že je to jeho poslední pásek. Proto se o této nahrávce veřejnost dozvěděla až po podání našeho podnětu v září 2019.
Můj advokát Jiří Šmatlák ji pro jistotu poslal přímo na státní zastupitelství. Hofmann na nepravost fotografií i na manipulaci s jeho vlastním zápisem z místa činu upozornil prokurátory už v roce 1968. To bylo velmi nebezpečné a statečné, stejně jako pořídit tajné svědectví a uchovávat ho několik desítek let.
Vaše práce je investigativní, detektivní, nebála jste se někdy o život, nevyhrožoval vám ve spojitosti s Masarykem někdo?
Tahle kauza je nesmírně složitá a politicky i mediálně citlivá. Člověk nemusí prostudovat všechny archivní svazky, aby začal vnímat »zvláštní« půdu pod nohama. Kdo nemá strach, má alespoň respekt. Nebyl mi příjemný okamžik, kdy mi jeden z nejrenomovanějších historiků jednou telefonoval odněkud z Floridy, abych si dávala pozor. „Teď po nás půjdou!“ strašil a k tomu dodával obvyklou story, že já jsem prý zjistila, jak Masaryka zabili, a on že prý ví, kdo za tím stál a proč.
Celé je to absurdní, protože tento člověk si moji hypotézu o podstrčeném vražedném příkazu vykládá po svém, tedy že za tím zcela jistě nebyl Kreml, ale Britové. S tím nesouhlasím a nikdy jsem to netvrdila, i když média mi to bohužel »přišila«. Proč by ztrácela čas studiem a zdlouhavým popisem složité hypotézy, když »příkaz britské tajné služby« zní tak jednoduše a výbušně!
Víte, jaký je v současnosti stav pátého vyšetřování tragické smrti Jana Masaryka?
Vím jen, že byla provedena analýza stínů, jak jsme v našem podnětu Městskému státnímu zastupitelství v Praze 14. září 2019 s Jiřím Markovičem navrhli, ale výsledek neznám. Doufám jen, že byla provedena analýza i na fotografiích z Masarykova bytu, které podle stínů zcela jistě nepochází z brzkých ranních hodin.
Snad se konečně přistoupí k provedení kompletní rekonstrukce se zohledněním všech v poslední době zjištěných souvislostí a způsobů provedení vraždy. Pak se můžeme přiblížit i motivu, protože ani v tom nepanuje shoda.
( Podle nejnovějších informací serveru iROZHLAS.cz kriminalisté případ odložili. Ani po 73 letech se jim nepodařilo vyjasnit okolnosti tragické události. Šetření Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu minulý pátek uzavřel, aniž by došel k jednoznačnému závěru, zda šlo o vraždu, sebevraždu či nešťastnou náhodu- pozn.red).
Předpokládám, že byste se s Janem Masarykem moc ráda osobně potkala, kdyby to bylo možné. Na co byste se ho zeptala?
To je hezká otázka. Poprosila bych ho, aby mi něco zahrál na klavír. A pak bych mu snad vyčinila, jak zlehčoval, tedy alespoň před veřejností, dobře promyšlený plíživý „útok“ na naše svobody nebo chcete-li bolševizaci Československa.
Na titulce nové knihy máte známou fotografii z Masarykovy ložnice. Zachycuje postel, ze které před chvílí někdo vstal, láhev od piva či vína, knihy, noviny…I jen ta fotografie jako by měla svůj vlastní příběh. Proto jste si ji vybrala na obálku?
Vybrali ji v nakladatelství a byl to výborný nápad. Působí na mě stejným dojmem. Ale pro mě má ten snímek ještě jeden rozměr. Díky novému svědectví totiž víme, že Jan Masaryk byl zpět do této postele přenesen už kolem osmé hodiny ráno. Prý byla rozestlaná. Hofmann popisuje, jak ho do ní uložili a přikryli dalším prostěradlem.
Známý záběr z obálky může být bohužel výsledkem práce všehoschopné Státní bezpečnosti, stejně jako údajný náčrtek Kriminální ústředny, který pochází z 11. března. Jenže to už kriminálka na případu dávno pracovat nesměla, takže ho patrně nakreslil někdo od StB, aby vše ladilo s fotografiemi možná právě ze stejného dne, nikoli z 10. března.
Myslíte, že bude pravda o smrti Jana Masaryka někdy skutečně plně odhalena?
Věřím, že snad ano, ale už nevěřím, že to bude brzy. Přístup policejních vyšetřovatelů by se měl změnit. No a pak je tu fakt, že bychom k tomuto kriminálnímu případu potřebovali další svazky dokumentů, které se zcela jistě nachází nejen v Moskvě, ale také v britských archivech nebo třeba i na Ukrajině, v Rakousku či v USA. Tady stále otálíme a čekáme, až nám někdo něco nabídne a pošle. Jenže impuls musí přijít od nás.
Větší šanci vidím v tom, že moje nová kniha přiláká další důkazy, které na objevení teprve čekají. Určitě může dodat odvahu jiným historikům, rodinám či úřadům. Ti mohou mít nebo vědět o dalších písemnostech. Proto se snažím své práce publikovat i v zahraničí.
Klement Gottwald: Jezdíme se do Moskvy učit, jak vám zakroutit krkem.
