18°C
Přesně před třemi lety, měsíc před svými druhými narozeninami, Honzík odjel na organizovaný pobyt maminek s dětmi. A tehdy došlo k tragédii, kterou už nic nevymaže. Všichni se chystali na odpolední procházku a paní Kamila nechala Honzíka na chvilku pohlídat další maminky, aby mohla jít vyzvednout svačiny.
„Všechno, co se tehdy stalo, mám stále v sobě jako film. Pamatuji si poslední pohled na zdravého Honzíka, který sedí na odrážedle metr od jedné ze dvou maminek, které mi slíbily, že ho pohlídají,“ vzpomíná pro Blesk.cz Kamila Šiplová.
Do jezírka vjel na odrážedle
Jenže stačila minuta nepozornosti, kdy chlapeček nešťastnou náhodou sjel na odrážedle do nedalekého přírodního jezírka. Voda se nad ním zavřela a nikdo si toho nevšiml…
Hned, jak se paní Kamila vrátila se svačinkami, začala syna hledat. Okamžiky hrůzy byly nekonečné. „Pamatuji si tu zvláštní atmosféru, když jsme ho hledali, a následně i pocity, když jsem ho celého modrého resuscitovala. Soustředila jsem se spolu s dalšími maminkami Petrou a Hankou na resuscitaci, pokyny záchranky, strašně dlouho nás nemohli najít,“ vypráví maminka. Záchranná služba přijela až za dvacet minut, dalších šest trvalo, než se záchranářům podařilo obnovit srdeční činnost.
V mysli jí přitom vířily další neodbytné myšlenky. „V hlavě běželo, že tohle se mi přece nemohlo stát, že je to jen zlý sen a jak to vysvětlím manželovi, že bych nejraději utekla, ale zároveň jsem věděla, že utéct od bolesti se mi nepodaří, že ať už to bude sebehorší, musím zůstat do konce. Protože je to moje dítě a já ho nikdy neopustím. Cítila jsem se strašně moc vinná za to, že jsem ty dvě maminky neodhadla, že to nezvládnou,“ pokračuje paní Kamila ve vyprávění.
Pocit bezmoci i výčitky
Honzík poté spolu s lékaři bojoval v Brně na ARO o svůj další život. „V nemocnici jsem cítila, že nejbližší hodiny rozhodnou. První noc jsem nemohla ani zavřít oči, protože se mi vracely pohledy na modrého Honzíka. Měla jsem záchvaty paniky a pocit bezmoci mě dusil,“ vzpomíná paní Kamila, která se tehdy rozhodla, že pro záchranu svého dítěte udělá vše, co bude možné.
„Věděla jsem, že pohnu třeba i zeměkoulí, ale že léčbu najdeme. Nevadilo mi obětovat jeho péči svůj život, protože naše děti jsou smyslem našeho života,“ říká maminka, která s manželem vychovává i starší dceru Evičku (8).
Po prvním velkém nadšení z Honzíkova procitnutí se však jeho stav zhoršil, protože mozek se díky dlouhodobému nedostatku kyslíku nedokázal vzpamatovat.
Kloučkův stav lékaři označili jako vigilní kóma a zoufalým rodičům nedávali vůbec žádnou šanci na zlepšení. Na otázku, co bude dál, lékaři sdělili, že pravděpodobně v tomto stavu bude žít cca 10 let a pak na celkové vyčerpání organismu zemře.
Výprava do Mexika
Klouček absolvoval pobyt v hyperbarické komoře, následně na naléhání rodičů mu byla aplikována jeho vlastní pupečníková krev, kterou měl uschovánu od svého porodu. Možná ne na celém světě, ale na 100 % v Evropě, to bylo poprvé, kdy lékaři tento zákrok provedli na tento druh poranění mozku. A chlapeček se z kómatu probral! Následovaly intenzivní rehabilitace a cvičení.
Klouček také absolvoval pět transplantací kmenových buněk od dárce na Slovensku a další pobyty v hyperbarické komoře. „Podle lékařů v Česku je Honzíkovo poškození mozku neléčitelné. Neexistuje lékař, který by se o takto nemocné děti staral a navrhoval možnosti léčby. Vše záleží na rodičích samotných. Jak získají informace a bohužel i finance na samotnou léčbu,“ vypráví maminka.
Chlapec je ale díky svým pokrokům velkou inspirací pro jiné děti a jejich rodiče. „Snažíme se postupně přinášet informace o veškeré léčbě, kterou absolvujeme a kterou u nás lékaři ani neznají. Nyní bychom s Honzíkem rádi absolvovali 28denní terapii na klinice Neuro Cytonix v Monterrey v Mexiku.
Honzík by byl denně hodinu v magnetické rezonanci, která využívá kombinaci magnetických polí a vysokofrekvenčních vln ke stimulaci regenerace mozku a obnově porušených neuronových sítí. Je to zcela nová a bezbolestná metoda bez vedlejších účinků, původně navržená pro pacienty s dětskou obrnou,“ popisuje maminka.
Léčba za 1,3 milionu
Bohužel je tato léčba velmi nákladná, stojí cca 1 300 000 korun bez letenek a ubytování. „První rok jsme léčbu hradili z našich úspor. Následně jsme vše financovali a financujeme ze sbírky obecně prospěšné společnosti Život dětem a díky všem laskavým dárcům. Naše rodina má pouze jeden příjem, protože já se o Honzíka starám a jeho léčba je příliš časově náročná. Do toho je také nezanedbatelná péče o jeho sestřičku Evičku, která celou situací také nenese vždy lehce,“ popisuje paní Kamila.
Honzík svou každý den naplňuje velkou nadějí a štěstím. Postupem času se rodiče stále dozvídají informace, jak moc špatné to s ním bylo a jak neuvěřitelný zázrak se stal.
„Je úžasné pozorovat, jak se pomalu a jistě navrací k chování a jednání zdravého dítěte. Honzík je nadprůměrně soustředěný, a hlavně strašně moc chce. Našim společným cílem je úplná soběstačnost a návrat do běžného života, když ne dítěte, tak aspoň puberťáka. Nepochybuji, že toho Honzík dosáhne,“ uzavírá paní Kamila.
Víte, že většina lidí se topí úplně potichu? Videohub
