18°C
Ačkoli se nemoc ročně prokáže jen u jednotek pacientů, může skončit transplantací. Podle údajů Státního zdravotního ústavu už letos nákaza za období od ledna do června postihla čtyři pacienty, což je o dva méně, než tomu bylo v loňském roce. I tak je ale třeba být obezřetný.
Nákaza z lesních plodů
Choroba má bohužel nejasné příznaky a dlouhou inkubační dobu pět až patnáct let. Jak přesně k závažné chorobě, která ho připravila o sedmdesát procent jater, přišel, jeden z nakažených Honza Korčák už asi nikdy nezjistí.
Urputné svědění
Jeho choroba se přitom na sklonku roku 2021 začala projevovat nenápadně. „Z ničeho nic mě začalo svědit celé tělo, bylo to nepříjemné, a když jsem se poškrabal, bylo to ještě horší. Občas jsem se rozškrabal až do krve. Nikdy dřív jsem přitom neměl žádné bolesti břicha či nějaké jiné problémy,“ popsal pro Blesk.cz trenér bojových sportů Jan Korčák. Poté mu zežloutlo bělmo, byl hodně unavený a trápily ho vysoké teploty.
„Obvodní doktorka mě poslala do nemocnice s podezřením na žloutenku, kde mi udělali výsledky krve, které ukázaly, že se o žloutenku nejedná. Následně mi dělali ultrazvuk, kde mi ošetřující lékařka sdělila, že mám ve žlučníku kameny,“ popsal Jan s tím, že k jejich vyndání měl přijít další den. Při nástupu do nemocnice mu ještě lékaři udělali další vyšetření, při kterém zjistili, že má vážně poškozená játra.
„Hospitalizovali mě a tři týdny nevěděli, co mi je. Každý den chodil jiný doktor s jinou diagnózou, včetně rakoviny. Až někoho napadlo, že může jít o echinokokózu a ta se poté na parazitologii skutečně potvrdila,“ vzpomíná mladý muž.
Příšel o 70 procent jater
Jako léčba bylo nasazeno širokospektrální antiparazitikum s účinkem proti střevním a tkáňovým červům. Cílem bylo zastavit rozšiřování nemoci. Honza se poté dostal do péče k docentu Jiřímu Froňkovi (51), přednostovi Kliniky transplantační chirurgie IKEM.
Možné byly tři způsoby léčby, a sice odstranění části jater, částečná transplantace nebo celková transplantace. Jan nakonec přišel o 70 % jater. „Dopředu se přitom nevědělo, jak to dopadne, možností bylo i to, že bych mohl být několik týdnů či měsíců v umělém spánku a čekal bych na dárce,“ popisuje těžké chvíle Honza.
V jeho případě se ale nakonec vše v dobré obrátilo. „Až na bolestivost kůže a pořád viditelnou jizvu ani o ničem nevím. Pan docent Froněk udělal precizní práci a já žiji běžný život bez jakéhokoliv omezení," upřesňuje pro Blesk více než rok od zákroku Honza.
Stále však zůstává pod bedlivým dohledem lékařů. Jednou ročně má kontroly na infekčním oddělení, kde mu dělají testy na parazitologii, a jednou za rok chodí do IKEMu.
Na lesní plody mladý muž nezanevřel, dává si už ale pozor, co jí. „Pokud jsou umyté či nějak tepelně zpracované, rád si dám,“ usmívá se a chválí péči, které se mu v IKEM dostalo.
První transplantace jater od žijícího dárce dospělému příjemci proběhla v IKEM. IKEM
