„Dlouho jsem přemýšlela nad tím, zda svůj příběh sdílet. Dlouho jsem se bála toho, co na to řeknou ostatní,“ popisuje Dominika, která se nakonec rozhodla o tuto niternou a bolestnou zkušenost podělit.
Oba bychom jen přežívali...
Byla těhotná, čekala chlapečka. Vše bylo v pořádku a maličký rostl. Ale osud si chtěl zahrát jinou hru. Ve 20.tt bylo zjištěno, že má chlapeček těžké vrozené vady, jako rozštěp páteře, sjednocené ledviny, jedna z aort u srdce nefungovala... Na prenatální diagnostice se proto Dominiky primář zeptal, zda bude chtít pokračovat v těhotenství, nebo ne. Pokud ano, dítě by mělo být umístěno do stacionáře.
„Naprosto mě to ochromilo. Nikdy jsem si nemyslela, že by se mi něco takového mohlo stát. Rozhodla jsem se pro ukončení těhotenství. Rozhodla jsem se tak kvůli dítěti i kvůli sobě, protože ani jeden z nás by nežil. Pouze přežíval,“ vzpomíná na okamžiky, ke kterým došlo před rokem, Dominika.
Pětidenní porod
Avšak to nejhorší teprve mělo dojít. Dominika postižený plod musela porodit. „Rodila jsem pět dní. Pět dní, které bych nejradši vymazala. Pět dní, kdy jsem chtěla, aby už tohle skončilo a já začala žít svůj nový život,“ přiznává mladá žena.
V její situaci pro ni bylo nejhorší, že nevěděla, co se bude dít dál, jak se na ukončení těhotenství a celou situaci připravit. Hledala ženy, které si prošly tím samým, ale nenacházela.
Ohledně porodu neměla na výběr. „Když jsem chtěla jít na císařský řez, že by se to dalo rychleji ukončit, řekli, že vzhledem k tomu, že jsem mladá a prvorodička, by to nebylo vhodné. A taky kvůli tomu, aby tělo bylo dřív připravené na další možné otěhotnění,“ popisuje Dominika, proč musela po už tak složitém rozhodnutí podstoupit ještě dlouhý pětidenní porod.
„V nemocnici mi podávali hormony na vyvolání porodu. Řekli, že musím rodit, protože jsem už byla ve vyšším stupni těhotenství, kdy se to nedalo jinak,“ vysvětluje.
Chyběla psychická podpora
Psychické pomoci se jí ze strany nemocnice nedostalo. „Ani jedna ze sester se mě nezeptala, jak se cítím. Myslím, že to bylo proto, že jsem před nimi nebrečela. Celou dobu, co jsem tam byla, jsem slyšela ze spodního patra plakat právě narozené děti,“ popisuje srdcervoucí pobyt v porodnici.
Tehdy si Dominika myslela, že tohle všechno psychicky nezvládne. Výrazně se jí zhoršila i lupénka, kterou trpí. Nakonec se ale se s hrůznou zkušeností vyrovnala. „Změnilo mě to. K mému lepšímu já. Aspoň malou útěchou mi je, že jsem podstoupila genetické testy a jsem zdravotně v pořádku a tohle je přesně to, co mi dává naději na to, mít v budoucnu zdravé dítě,“ doufá mladá žena, která se o svůj příběh rozhodla podělit i proto, že věří, že tak pomůže i jiným ženám v podobné situaci.
„Nechci lítost, soucit ani nic podobného. Spíš počítám s tím, že mě někdo odsoudí, ale i tak to risknu. Chci jen pomoci. Přeji si osvětu, protože tohle se prostě děje,“ dodala Dominika.
Blesk Podcast: Lucie pomáhá rodičům při ztrátě miminka. Důležité je rozloučit se, říká
Blesk Podcast: Lucie pomáhá rodičům při ztrátě miminka. Důležité je rozloučit se, říká Jiří Marek
