Jste vyhlášená znalkyně bylinek, besedujete a dělíte se o zkušenosti se zájemci, mimo jiné v Národním muzeu v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm. Jak jste se k léčivkám dostala?
Tatínek byl právník a chtěla jsem pokračovat v jeho šlépějích. Tehdy jsem ale neměla ten správný původ. »Ve vašem případě je to bezpředmětné,« řekl mi ředitel jedenáctiletky, když jsem si chtěla podat přihlášku. Bavil mě ale i národopis. Prvním ředitelem rožnovského muzea v přírodě byl můj strýc Arnošť Kubeša, tak jsem tam po maturitě v roce 1960 nastoupila.
Údajně jste byla vůbec první průvodkyní muzea.
Tehdy tam ještě neexistovali žádní průvodci. V tom roce 1960 byla spartakiáda a přijelo do republiky dost cizinců. Tak se řeklo, že by je někdo mohl provádět. Uměla jsem německy a rusky. Tak jsem se toho ujala. V té době bylo muzeum pobočkou Krajského muzea v Gottwaldově. Ale po rozdělení do krajů jsme připadli pod Ostravu. Z tehdejšího Gottwaldova jsme převáželi sbírky, knížky. Začala jsem budovat knihovnu se starými tisky, regionální literaturou. Bavilo mě to.
Stála jste i u zrodu dostavby Valašské dědiny.
Byla jsem jednou ze tří pracovníků muzea. Jezdili jsme po vesnicích a vytipovávali chalupy, které se poté rozebraly na trámy a přestěhovaly. Dokázali to šikovní tesaři z přidružené výroby Jednotného zemědělského družstva ve Velkých Karlovicích.
A jak došlo na bylinky?
Až po mé druhé mateřské se synem. K chalupám v muzeu bylo třeba udělat i zahrádky. Tak jsem byla pověřena, abych zkoumala, jaké byliny dříve lidé sbírali v přírodě a na co je používali. Valaši vzpomínali na své předky. Většinou neměli peníze na doktory. Byli odkázáni hlavně na byliny a domácí léčení. Na doktora se obraceli až v nouzi nejvyšší.
Nyní je tomu naopak. Když nepomůže oficiální medicína, chtějí, aby pomohla příroda. Ale byliny lze doporučit jen jako doplněk léčení. V žádném případě ne jako lék.
Taková práce vás musela bavit, ne?
To ano, ale byla to léta 1976 až 1978. Tehdy nebyly byliny všeobecně známé. Ani zdaleka nebyly tak populární jako dnes. Když s nimi někdo léčil, byl to šarlatán. A ani knih o nich nebylo mnoho. Ale pamatuji, když jsem chodila na základku, sbírali jsme povinně pro farmaceutický průmysl šípky, lipový květ, černý bez, jitrocel. Hrozili nám, že kdo je nepřinese, nedostane vysvědčení.
Jak jste si tedy poradila?
Sháněla jsem poznatky od lidí. Jezdily jsme s kolegyní, která dělala výzkum lidové stravy, po dědinách na Valašsku a Těšínsku a zpovídaly místní. Jejich poznatky jsem si pak ověřovala v literatuře. Ale nebylo to jednoduché. Lidé se báli. Bylinami se zabývaly především ženy a ty měly obavu, že když mi to poví a rozkřikne se, že mají něco s bylinami, aby nebyly označeny za čarodějnice. Říkávaly mi: »Šak nepravte (neříkejte) nikomu« nebo »Poďme tam za uhel (za roh)«. Nikdy jsem jejich jméno neřekla.
Předpokládám, že jste byla zvědavá a moudré rady i odzkoušela...
Samozřejmě. Posloužili mně k tomu kolegové z muzea. Když někdo řekl – jaksi mně není dobře, tak podle toho, co ho trápilo, jsem mu naordinovala bylinnou medicínu. Proti kašli, na žlučník a tak. Fungovalo to. Ale nejsem žádná léčitelka, ale bylinářka. Proti kašli lze použít například čaj z divizny, slézu maurského, jitrocele, černého bezu. A osladit medem.
Máte svoji oblíbenou čajovou léčivou směs?
Vytvořila jsem Devatero kvítí. Věřilo se, že devítka je číslo magické, čarovné, působící pozitivně. Na Rožnovsku se uchovaly vzpomínky na čarovnou bylinu, která měla devět mocí. Panovala víra, že pokud se v jejím odvaru ženská devětkrát umyje, »učiní ju vzácnú a přivábí jí mnoho milencův«. Ale která to byla, nevíme. V dochovaných vzpomínkách pamětníků se setkáme s devaterem léčivých bylin, devaterem koření i jídel. Vánočka je z devíti pramenů pletená, velikonoční tatar z devíti prutů...
Kterých devět druhů bylin jste zvolila?
Směs pomůže od kdejaké nemoci, nesnáze, problému, a navíc přičaruje lásku. Musí tam být vždycky složky léčivá, vonná a milodějná. Moje směs obsahuje mateřídoušku, mátu, meduňku, řepík, třezalku, lipový květ, květ černého bezu a fermentované listí jahodníku, ostružiníku a malininové. Sladí se medem nebo kořenem z lékořice, který se chvíli povaří.
S mátou se musí ale opatrně, aby nepřehlušila vše ostatní. Odvar pak léčí nejen kašel, ale i lásku. Jiná varianta bylin je meduňka, třezalka, dobromysl, řepíček, ostružinové listí, mateřídouška, tymián, divizna a květ černého bezu.
Říkáte fermentované. Co to obnáší a k čemu je to dobré?
Toto mladé listí se sbírá od konce května až do září. Když oschne ranní rosa. Nejlepší je stejný podíl všech druhů. Do večera je nechám na plátně nebo v košíku zavadnout. Pak prostřeme na čistou utěrku, a válkem poválíme, aby se rozdrtily buňky. Lehce pokropíme vodou a směs poté stočíme do pevného válce a dáme do sáčku na slunce nebo do tepla a důkladně zatížíme. Tak nastane fermentace, kvašení. Pak necháme volně doschnout. Směs bude mít až černou barvu, více voní a chutná výborně.
A o co lepší jsou fermentované byliny
Osvěžujícím způsobem povzbudí. Jako káva nebo černý čaj. Doporučuji, když jede někdo na dlouho cestu, tak aby řidič neusnul, dá si čaj do termosky. Osvědčil se při cestách k moři do Chorvatska.
Kdy je nejlépe byliny sbírat?
Tetky říkávaly – kolem svatého Jána. To je 24. června. Týden před a týden po. Bylinám říkaly zeliny. Sbíralo se za sucha během dne. Ne za rosy. Ale taková divizna jen dopoledne, odpoledne květy již odpadnou. Důležité je sbírat v čistém prostředí a já chodím s nůžkami, byliny stříhám, aby i příští rok vyrostly.
Jak bylinný čaj dobře připravit?
Moje stařenka říkávala, že večeře vždy končila čajem. Na plotně byla konvice, a když voda už brčí (vře), tak ho zalij. Má se nechat 10 minut luhovat.
Co byste nyní doporučila sbírat?
Je toho moc. Květy hluchavky, kopřivy, pampelišky, sedmikrásky. Ale já propaguji mladé jarní výhonky, vršky z jedlí nebo smrků. Je z nich výborná medicína proti kašli i zdravotní kořalka. Vršků je potřeba dost. Do větší sklenice dáte vrstvu a zasypete vrstvou cukru, pak zase vršky a cukr a tak až do vrchu. Končí se cukrem a pořádně utlačí, přikryje plátýnkem a dá na slunko, až to pustí šťávu. Vznikne tak sirup na nemocné plíce, záduchu, na ochucení čaje. Pro dospělé se šťáva konzervovala alkoholem. Šťávu si mnozí i převařili, a tak uchovávali v dobře zavřené sklenici na zimu.
A ta zázračná kořalka?
Nejlépe vršky z jedlí, smrku či borovice, větší hrst, zalijeme alkoholem, půllitrem slivovice. S vodkou to není ono. Necháme macerovat 14 dnů i více na sluníčku. Pak přes plátenko slejeme. Je to výborné pro chlapy. Omladí úplně vše, od hlavy až dolů, proto se jí říká »omladík«. Je to starý recept. Říkalo se, že při užívání chlap zůstal dlůho chlapem. Když si dal omladík, tak stejně jak před štamprlí slivovice si nejprve odplivl, aby si darmo neředil v puse to dobré. Kdo chtěl spíš likér, v teplé lázni se rozpustil med a přidal.
Nyní se hodně mluví o popenci, kterého je všude dost. Co na něj říkáte vy?
Popenec neboli kundrátek byl v minulosti oblíbený. Pak se na něj zapomnělo, byl brán jako plevel a nyní ho lidé zase objevují. Pomáhá proti únavě, vyčerpání, proti kašli, zánětu močových cest. Sbírat-stříhat se dá i po odkvětu. Lístky se dávají do salátů, polévek, vždy se přidával do velikonoční nádivky s jehněčím nebo kůzlečím masem. S kolegyní jsme se setkaly s tím, že na samotách ho měli lidé v květináčích. Když byla zima, dali ho do jizby, aby rychle vyrostl. Nahrazoval jim cibuli.
Nyní začínají rozkvétat kozičky neboli bez černý, vyplatí se nasušit?
Květy jsou výborné na čaj proti kašli. Říká se- před heřmánkem klekni, před kozičkou smekni. Když šel pacholek kolem keře černého bezu, měl smeknout a věřil, že bude chráněn před 99 nemocemi. Všemi, které lidová medicína znala. Panovala i víra, že keř zabrání přístupu čarodějnic. Květy se suší ve stínu, aby neztmavly. Čerstvé se smažily. Nad odvarem se inhalovalo, pil se, sloužil i jako obklad při kašli a nachlazení. Jedno doporučení říká, že se má nakrájet dřeň z větví keře a s květem povařit v mléku a to zhluboka vdechovat.
Mnozí si dělají i šťávu z plodů bezu. Na co se dříve bezinky používaly?
Bezové jahůdky, bezinky se připravovaly s cukrem proti ischiasu, snížení krevního tlaku nebo se dělal »selský dryák«, bezinkový likér. Taky bezinkové víno a léčivý kompot. Obrané kuličky bezinek dusíme, až pustí šťávu, přidáme drobně nakrájené hrušky, švestky, jablka a dobré jsou i broskve. Osladíme dle chuti, dáme do sklenic a zavaříme.
Co pěkného odhalíte o řepíku, který si můžeme nasbírat na loukách?
»Řepíček, bylin tatíček,« říkávala stařenka. Sbírá se celý stvol. Žluté květenství i listy. Stříhejte ho tak 10 cm nad zemí. V minulosti lidé věřili, že je nejléčivější ze všech bylin. Říká se, že léčí žlutě se projevující nemoci – žlučník, nemocná játra, ledviny i žloutenku.
Stejně tak třezalka, pampeliška či měsíček. Řepík pomáhá i od nachlazení, bolesti hlavy, při potížích se žaludkem. Je dobrý i na různá kožní onemocnění a léčbu bércových vředů. Je zaznamenán případ, kdy děvčátku králík ukousl část prstu. Rána se nehojila, nepomohl ani lékař. Trval na amputaci. Do léčení se vložila její stařenka. Z řepíku připravila silný odvar a ránu v něm, pokaždé v čerstvě uvařeném, koupala a přikládala řepíkové listí. Prst tak zachránila.
Nejoblíbenější v létě jsou meduňka a máta. Čaj z nich, nebo jen voda, do které se na ovonění přidají jejich lístky, se pijí na osvěžení. Na co sloužily v minulosti?
Meduňku trháme před květem od června do srpna odpoledne. Pozor, sušená ani čerstvá se nikdy nesmí vařit. Vytratily by se léčivé a aromatické látky. Je známá jako nejstarší léčivo na bolesti po porodu a uznávána jako uklidňující prostředek. Čerstvými meduňkovými pokrájenými listy lze zajímavě ochutit na talíři uvařenou rýži.
Máta kadeřavá nebo taky balšánek se pěstovávala na zahrádkách k dochucení pokrmů. Říkalo se, že je léčivá snad na všechno. Zajímavá je mátová omáčka. Připravíme bešamelovou omáčku, zjemníme smetanou a na závěr dáme drobně nasekané lístky máty. Podáváme k vařenému nebo uzenému masu. Lidé věřili, že vzbuzuje tělesnou žádost a utvrzuje všechny údy, posiluje mozek a paměť.
Ve vašem Devateru kvítí nechybí mateřídouška, která brzy v přírodě zavoní. Co o ní prozradíte?
Na Valašsku byla nazývána »mateřina dúška«. Podle názvu je zřejmé, že byla více užívána ženami i jejich dětmi. Sbírá se před rozvitím květu. Jen málokdo ví, že se rozlišuje podle typu mužská a ženská. Mužská má poněkud tmavší květy, skoro dofialova. Ženská je růžová.
Prostí lidé tvrdili, že nejvoňavější a nejúčinnější roste na »mravenčáku« (mraveništi). Sbíraná na sv. Jana se vložila do pytlíčku, který se spařil vřelou vodou. Ta se přidávala do první koupele novorozeněte. Pro sílu chlapce a krásu děvčat. Vlasy umyté v odvaru jsou krásně lesklé. Byla každoročně součástí s dalšími osmi bylinami svatojánských věnečků děvčat. Na Valašsku je dívky házely přes hlavu na strom. Když se tam uchytil, znamenalo to, že se brzy vdá.
Dnes trpí hodně lidí nespavostí. Co byste jim doporučila?
Je několik ověřených bylin. Například třezalka, ale pozor! Na ni je v současnosti kdekdo alergický. Doporučila bych mateřídoušku, meduňku, dobromysl, levanduli.
Jakou další bylinu byste vyzvedla?
Kontryhel. Nazývala se podle tvaru listů husí papučky, fěrtúšky. K ulehčení svých trampot ji vyhledávaly ženy. Odvar zmírňuje bolesti menstruace. Ulehčuje i ženský přechod. V lidovém prostředí byl odvar používán na kožní onemocnění a pro koupele při hemeroidech.
Vědění předává dál
Vanda Vrlová vydala o bylinkách tři brožované knížečky. „Snažila jsem se do nich vměstnat to, co jsem se za léta dozvěděla a i mnohé odzkoušela. Chci předat, co mě sdělili staří lidé. Proč si to nechat jen pro sebe. Tenkrát nás při obchůzkách s kolegyní lidé zvali i několikrát k nim do domů. Dnes je situace jiná, lidé se už bojí,“ řekla o svých knížkách Devatero kvítí a ještě některé další byliny, Nasbíráno mezi Jány aneb o lidovém léčitelství a Coby každá hospodyňka.
„Jsou také o tom, co dříve všechno ženušky dělaly a zvládly bez technických pomocníků,“ dodala.
Blesk Podcast: LSD, lysohlávky i MDMA nadějí duševně nemocných, říká Eva Césarová
Blesk Podcast: LSD, lysohlávky i MDMA nadějí duševně nemocných, říká Eva Césarová Jiří Marek, Lukáš Červený, Aleš Brunclík
