7°C
Kdy se holčičky narodily?
Na svět přišly nečekaně ve 24. týdnu těhotenství. Měla jsem je v bříšku přesně pět měsíců. Říkám nečekaně, protože den před akutní návštěvou nemocnice a následným císařským řezem bylo na komplexním vyšetření všechno v pořádku. O to větší šok to pro nás byl.
Řekli vám doktoři, proč jste porodila dříve?
Každé tělo ženy je jedinečné a každé reaguje na extrémní zátěž jinak. V případě, že děloha naroste do svých maximálně možných rozměrů, tak vyvolá stahy, poté kontrakce a žena začne rodit. Tohle se přihodilo mně. Respektive tak mi na stejnou otázku odpověděl lékař.
Kdy vám doktoři řekli, že holčičky nebudou úplně zdravé?
I když měly stále nějaké komplikace a musely být operovány v různých neonatologických centrech, tak nic nenasvědčovalo tomu, že by v budoucnu mohly mít nějaké závažné problémy. Pořád jsme věřili, že ze všeho vyrostou a všechno doženou a budou to zdravé děti. První prognózu nám řekl neurolog pár měsíců po propuštění.
Jak přesně zněla?
Byla neuvěřitelně pesimistická! Byli jsme v šoku, ale nakonec jsme zaujali takový postoj, že tomu vlastně nevěříme. Moc jsme nechápali, na základě čeho může lékař u několikaměsíčního dítěte určit, že bude upoutané celý život na lůžko, nebude chodit, nebude vnímat svět a bude potřebovat pomoc druhých. Od začátku jsme měli obrovskou chuť ukázat některým lékařům, že nebudou mít pravdu. A to si říkáme i teď. A myslím, že se nám to daří.
Co prvního vám problesklo hlavou, když jste zjistila, s čím budete po zbytek života bojovat?
Abych pravdu řekla, tak v tomto duchu jsem o tom nikdy nepřemýšlela. Žijeme okamžikem, a co bude za pět, deset, dvacet let, to nevíme. Každý, i malý posun, je pro nás moc důležitý. Každopádně věříme tomu, že všechny tři holčičky na nožky jednoho dne postavíme a budou se moci samostatně pohybovat. Nechtěla bych to nazývat boj na celý život. Ráda bych to nazvala tak, že budeme žít jiný, ale zajímavý život.
Jak reagoval zbytek rodiny?
Upřímně, já ani nevím. Kvůli tomu, že jsem dlouho pendlovala po nemocnicích, tak jsem rodinu viděla jen zřídka. Byli jsme v kontaktu hlavně přes telefon. O zdravotním stavu holčiček jsme nikomu neříkali, vyjma našich sourozenců. Informace podávané našim rodičům jsme citlivě třídili, protože jsme je nechtěli zatěžovat.
Jak to nakonec přijali?
Myslím, že to pro ně bylo velmi těžké, smířit se s naší situací. Snažili se před námi emoce zakrývat. Někdy to šlo, někdy ne, ale určitě nám nechtěli přidělávat další starosti. Teď si troufám říct, že to zvládli dobře. A taky myslím, že je to hodně díky našemu pozitivnímu přístupu.
Pomáhají vám? Hlídají třeba?
Pomáhají nám od začátku. Máme úžasnou rodinu. Zpočátku téměř každý den, různě na střídačku, nyní dle potřeby. Momentálně asi nejvíce oceníme, když si holčičky vezme jedna nebo druhá babička ven na trojkočárek. Začínáme mít konečně nějaké chvilky i pro sebe, což už bylo trošku potřeba.
Nepřepadá vás někdy otázka, proč zrovna vy?
Tuto otázku si paradoxně kladli spíše blízcí než já a zároveň rovnou odpovídali: Bůh věděl, kam se mají tyto tři holčičky narodit. Věděl, že to zvládnete.
Jakou jinou otázku jste si tedy pokládali?
Já jsem se těsně po narození dcerek spíše zeptala: Proč se to stalo? Vždyť jsem byla celé těhotenství tak vzorná maminka. Všechno bylo přece v pořádku! Velmi rychle jsem ale pochopila, že jakékoliv filozofování nemá absolutně žádný smysl. Spíše to člověka ničí a nic na situaci stejně nezmění. Smířila jsem se s tím, jak to je, naladila jsem se na manželovu pozitivní strunu a začala věřit, že to holčičky zvládnou.
Došla jste někdy do stadia, že jste již nemohla? A jak jste se dokázala znovu nakopnout?
První roky byly hodně náročné, hlavně psychicky. Člověk se s tím dlouhou dobu učí žít a postupně vše vstřebává. Do toho přichází další a další nečekané komplikace. Některé okamžiky byly skutečně těžké, pro mne i pro manžela, a na tom pomyslném dnu jsme se ocitli oba, naštěstí v jinou dobu. Vzájemně jsme se podpořili, uklidnili, dodali druhému energii, stáli při sobě, a díky tomu jsme vždy to nejtěžší období zvládli.
S holčičkami vyrážíte na výlety. Kam nejdále jste se s nimi vydali?
Pohyb je náš život. Snažíme se s holčičkami chodit na procházky, jezdíme s nimi s kočárkem na bruslích, běháme nebo jedeme do přírody. Na dovolené jako takové jsme ještě nebyli. Mám pocit, že na dovolenou ani není prostor. Máme celkem nabitý program celý rok. Jezdíme s nimi jen po neurorehabilitačních centrech a lázních a pak vždy podnikáme výlety v okolí. Nejdál jezdíme každoročně na měsíční pobyt do Janských Lázní.
Plánujete vyrazit někam dál?
Náš tajný sen je pořídit jednou, až budou holky větší, karavan a pokračovat v naší lásce k cestování.
A co se týče holčiček, tak nějaký výhled máte?
Budeme moc rádi, když se nám každým rokem podaří sehnat dostatek fi nančních prostředků, abychom se dostali vícekrát na neurorehabilitační pobyt, který je sice velmi drahý, ale na druhou stranu vždy posune holčičky dopředu. Je to taková naše naděje a cesta za snem.
Naším snem je, aby se pohybovaly samy. Není to nereálný sen a věříme, že se splní. Doufáme, že je naučíme základním dovednostem, které povedou k soběstačnosti, a naučíme je nějakým způsobem komunikovat. Pak budeme jen doufat, že budou mít štěstí na lidi, integrují se do společnosti, budou mít dobré srdce, a hlavně budou v životě šťastné.
Cíl akce Na Sněžku: Vybrat 250 tisíc na rehabilitace
Aby se nemocná trojčata jednou opravdu mohla postavit na vlastní nohy, potřebují peníze na pravidelné neurorehabilitace, které pojišťovny odmítají hradit. Pro rodinu to znamená opravdu hodně peněz – všechny náklady totiž musí násobit vždy třemi!
Proto se Viktorka, Amálka a Žofinka staly tváří letošní charitativní akce Na Sněžku, kde je cílem vybrat pro ně čtvrt milionu korun. „Zbytek vybraných peněz opět rozdělíme mezi ostatní těžce zdravotně postižené děti. Pomozte nám společně postavit trojčátka na nohy!“ láká na akci Kateřina Klasnová, zakladatelka NF KlaPeto.
Na Sněžku za 15 dní
Jako minulý rok, tak i tento bude pochod poznamenán koronavirovými opatřeními. „Opět nebudeme pořádat hudební festival Handicap Fest a nebude ani oficiální zahájení a ukončení akce. Na vrchol Sněžky se tým Jaroslava Petrouše vydá v sobotu 29. května v deset ráno.
Pevně věříme, že se k nám přes všechny překážky přidá co nejvíce lidí v červených benefičních tričkách, aby podpořili trojčátka a další handicapované děti. Těšíme se na vás,“ zve Kateřina Klasnová.
Charitativní trička v prodeji
Jako každý rok přichystalo KlaPeto speciální benefiční trička. Koupí tak pomůžete rodině i vy! Trička v různých velikostech si můžete již nyní pořídit na e-shopu www.klapeto.eu za 300 korun. Přispět můžete samozřejmě také přímo a to jakoukoliv částkou na transparentní účet NF KlaPeto. Více ZDE.
Jakou pomoc ocení žena před porodem a při porodu?
