„Holčičky se narodily nečekaně ve 24. týdnu těhotenství. Měla jsem je v bříšku přesně 5 měsíců. Říkám nečekaně, protože den před akutní návštěvou nemocnice a následným císařským řezem bylo na komplexním vyšetření všechno v pořádku. O to větší šok to pro nás byl,“ začíná popisovat jejich maminka Hana Hráčková.

Těhotenství probíhalo naprosto bez problému a nic nenasvědčovalo tomu, že po narození budou holčičky muset bojovat o život. Na svět přišly s váhami okolo půl kila – Viktorka měla 480 g, Amálka 560 g a Žofinka 630 g. Kvůli extrémní nezralosti musely být napojeny na umělou plicní ventilaci a také zasondovány, aby mohly přijímat mateřské mléko.

„Komplikace pak přicházely postupně. Bylo to jako na horské dráze. Jeden den na tom byly dobře, doktoři je chválili, a den nato se vyskytl nějaký problém. Bylo to nekonečné,“ vzpomíná maminka.

Samé komplikace

„Měli jsme smůlu v tom, že holčičky postupně postihovaly snad všechny problémy, které se můžou u nedonošených dětí vyskytnout,“ doplňuje. Bojovaly s vnitřním krvácením, anémií, nefunkčností střev, měly dýchací potíže, kdy byly následně závislé na kyslíku. Přidaly se k tomu problémy se zrakem, sluchem, potíže s příjmem potravy a následné neprospívání. A samozřejmě nezralost, která má dopad na různé části lidského těla.

„Na druhou stranu si říkáme, že jsme měli obrovské štěstí, protože s každou komplikací, která se vyskytla, se holčičky popraly. Spousta dětí s tak nízkou porodní váhou zemře a takových případů jsme během toho pendlování po nemocnicích viděli hodně. O to víc si vážíme jejich života a jejich neskutečné bojovnosti,“ dodala.

Roztomilé sestřičky jsou pořád spolu. Všechny nosí brýle. Každá má svoji barvu a i podle toho se dají dobře rozeznat. Červené má Amálka, modré Žofinka a světle růžové nosí Viktorka.
Autor: archiv rodiny

Každá holčička v jiné nemocnici

Po narození byly kvůli zdravotním komplikacím holčičky rozvezeny do různých neonatologických center na Moravě. Jedna byla ve Zlíně, druhá v Brně a třetí v Ostravě…

„Zpočátku to byl opravdu silný beznadějný pocit mít tři tak maličké dcerky každou v jiné nemocnici. Věděla jsem, že mé děti potřebují maminku, aby mohly bojovat o svůj život. Nad ničím jsem nepřemýšlela, rozdělila jsem si den na tři části a každé holčičce věnovala jednu třetinu,“ vzpomíná na hrozné chvíle Hráčková.

Více času trávila na cestách za nimi…

„Cítila jsem, že mě potřebují a čekají, až zase přijdu. Snažila jsem se všem třem dát všechno, co bylo v mých silách. Mou přítomnost, mé pohlazení, mou usměvavou tvář plnou víry a hlavně čerstvě odstříkané mateřské mléko,“ dodala s tím, že velkou oporou jí v tu dobu byl samozřejmě manžel: „Chodil do práce a při každé příležitosti přišel do nemocnice. Každé ráno před prací, každé odpoledne po práci nebo i večer.“

Doktoři nevěřili

Lékaři byli, co se týče budoucnosti holčiček, pesimističtí… „Ani se mi o tom nechce mluvit, co jsme si všechno vyslechli, ale když to shrnu, tak celoživotně upoutané na lůžko závislé na pomoci druhých,“ popisuje Hráčková s tím, že si s manželem řekli, že to tak prostě nebude. „Měli jsme a stále máme velké odhodlání, vůli, trpělivost, nekončící lásku a hlavně víru. A pomaličku diagnózy a předpovědi vyvracíme,“ popisuje.

Jeden rehabilitační pobyt = 220 tisíc

Holčičky s dětskou mozkovou obrnou bojují, velice jim pomáhají rehabilitace. A kolik to rodinu stojí? Včetně cvičení a různých jiných aktivit, které holky pro svůj rozvoj potřebuji? „Fyzioterapie nás stojí nejvíce peněz. Jeden neurorehabilitační pobyt nás vyjde na cca 220 tisíc. Naší snahou je, abychom se tam dostali co nejčastěji, protože to holčičky vždycky velmi posune. Navíc usilujeme o to, aby k nám domů docházela fyzioterapeutka, která pomáhá cvičit a vede mne v domácím prostředí.

Všechno se ale odvíjí od financí. Vše, co jsme schopni našetřit, veškeré finanční prostředky, které dostaneme, jdou z 90 % na rehabilitace. Zbylých 10 procent pokrývá speciální výživa, doplňky výživy, případně další pomůcky,“ vypočítává Hana Hráčková. 

Stanou se tvářemi 9. pochodu na Sněžku

Příběh tří malých bojovnic zaujal i Nadační fond KlaPeto. A to takovým způsobem, že se poprvé v historii rozhodl udělat změnu. „Poprvé tak nebude tváří tradičního pochodu na Sněžku dítě po amputaci nebo narozené bez končetin. V názvu benefice není tentokrát žádné jméno, jako to bylo dříve. Protože na vrchol Sněžky vyrazíme hned pro tři roztomilé děti. Pro tři holčičky. Pro tři sestry. Pro trojčátka…,“ vysvětlují zakladatelé NF KlaPeto Kateřina Klasnová a Jaroslav Petrouš. Letos se pochod uskuteční v sobotu 29. května.

„Svůj život si doslova vybojovaly po náročných operacích a pobytech v různých neonatologických centrech, ale zdravotní následky si ponesou po celý život. Všechny tři mají dětskou mozkovou obrnu. Aby se jednou mohly postavit na vlastní nohy, potřebují peníze na pravidelné neurorehabilitace, které pojišťovny nehradí,“ objasňují.

Čtvrt milionu

Je jasné, že i rodiny s jedním handicapovaným dítětem horko těžko obstarávají finance na rehabilitace, v případě rodiny Hráčkových se však náklady násobí třemi! „Sháníme pro ně proto čtvrt milionu korun, další vybrané peníze pak pomohou opět desítkám ostatních těžce zdravotně postižených dětí. Pomozte nám společně postavit trojčátka na nohy!“ láká na akci Kateřina Klasnová.

Charitativní trička opět v prodeji

Stejně jako každý rok, tak i tento, přichystalo KlaPeto speciální benefiční trička, která jsou vždy spojená s konkrétní charitativní akcí. Tentokrát budou v červené barvě. „Další letošní změnou je malíř, který nám připravil logo na benefiční trička. Jedná se o známého umělce Karla Jerie, který mimo jiné maluje komiksy,“ odhaluje Kateřina Klasnová.

Trička v různých velikostech si můžete již nyní zakoupit na e-shopu za 300 korun. Přispět můžete samozřejmě také přímo, a to jakoukoliv částkou na transparentní účet NF KlaPeto.

Fotogalerie
7 fotografií

Video: Jak se připravit k porodu?