Velký vliv na děti má jejich bezprostřední okolí, je to tak?

Podstatné pro děti  je, když jejich rodiče mají problémy – nemohou chodit do práce a někdy o ni i přišli, mají strach o zdraví nejbližších, jsou naštvaní na vládu. Čím je dítě menší, tím výrazněji je závislé na rodičích. Fyzicky a materiálně, a současně i na jejich rozpoloženích, náladách, přístupech. Jestliže jsou i dnes rodiče v pohodě, je výrazná pravděpodobnost, že bude v pohodě i dítě.

Jak poznat, že malé dítě už není "v pohodě"? Co je takovým hlavním signálem?

U dětí bychom si měli všímat výraznějších změn v chování. Když je aktivní dítě najednou výrazněji pasivní, a naopak pasivnější, klidné dítě začne mnohem víc zlobit, je dokonce agresivní a častěji se vzteká, když se objevuje častější pláč, začne špatně jíst, víc si stěžuje na bolesti břicha, hlavy, v noci se budí, má špatné sny. Neprojevuje zájem o dříve oblíbené aktivity. Teprve v kontextu změn jsme s to porozumět příznakům.

Jak v takové chvíli správně reagovat?

Věnujme se jim. Neuděláme chybu, když se v takové situaci dítěti víc věnujeme, hrajeme si s ním, čteme mu, pokud chce, tak s ním spíme. Nic z toho neublíží, jde o prostředky jednoduché a laciné. I pokud se mýlíme a všechno je ve skutečnosti v pořádku, jde jen o mimořádný výkyv, vůbec nic se nestane. Dítě se nám nemůže svěřit, i kdyby chtělo, protože ono samo neví, že je něco v nepořádku. A ani co je v nepořádku.

A co starší děti? Na co dát pozor u nich?

U staršího dítěte se objevují podobné příznaky, někdy jen polehává, hraje hry na počítači, učí se jen, aby se neřeklo, a pouze pod dohledem, nic jej nebaví, i když může (a dřív chodilo), odmítá chodit ven. Měli bychom být všímaví, protože některé děti reagují na stres sebepoškozováním.

Asi nejběžnější je řezání rukou či nohou, přehlížet bychom neměli ani výraznější okusování nehtů, vyškubávání vlasů, může se výrazně zhoršit koktání. Mohou se objevit poruchy příjmu potravy. Vím, že rodiče u školních dětí víc a víc respektují soukromí, to neznamená, že nebudou mít přehled.

Děti staršího školního věku mohou velmi rafinovaně zakrývat problémy. Děti se z málokterého výraznějšího problému dostanou vlastními silami, byť v řadě případů to tak dopadne, protože si jich příliš nevšímáme, problémy bagatelizujeme, pomoc pro ně nehledáme.

Jak v takovém případě správně zasáhnout?

Doporučuji vždy v první řadě hledat pomoc v rodině. Ne se vyptávat proč to děláš, co ti je, ty máš nějaký problém, vyhrožovat hospitalizací, ale výraznějším zájmem, pozorností, společnými činnostmi. Ale i povzbuzením, laskavostí, podporou.

Čtenářka Iva: Syn mluví o sebevraždě

Pětiletý veselý syn začal říkat, když není po jeho, že se zabije, skočí z okna apod. Jakmile ho naštvání přejde, je zase kontaktní, mazlivý, říká, jak nás má rád. Jak na jeho slova správně reagovat? Občas se nechám vytočit...

Odpovídá V. Mertin:

S podobnými projevy a problémy jsme se občas setkávali dřív a budeme se s nimi setkávat i v budoucnosti. Malé dítě nemá představu o nevratnosti některých jevů, vidí v různých filmech, jak někdo je mrtvý a za chvilku vyskočí a běhá jako čamrda. Závažnost takového prohlášení u pětiletého kluka není proto veliká.

Zareagovat však musíme, a to přátelsky a současně rozhodně. Třeba: »Takové věci se neříkají ani náhodou. Každý člověk může mít trápení, zlost, vztek a my tvé city skutečně bereme vážně, respektujeme, že se zlobíš, že ti někdo ublížil, že jsi hodně zklamaný. Můžeš se vztekat, zlobit, mačkat papír, ale sobě ubližovat ti nedovolíme.«

Znalý a zralý rodič se nenechá vytočit. Nevhodná reakce bývá voda na mlýn nejen u bystrého dítěte, ale koneckonců i dospělého. Takže dítě netrestáme, nelomíme rukama, ale ani se mu nevysmíváme, nezlehčujeme jeho emoce. Jen trošku víc dáváme pozor, aby v rámci nějakého pokusnictví na sobě nezkoušelo, co někde vidělo.

Psycholog mající 45 let poradenské praxe v pedagogicko-psychologické poradně, učitel katedry psychologie FF UK v Praze – předměty zahrnují pedagogickou psychologii, školní a poradenskou psychologii.

Psycho poradna Blesku
Autor: archiv Blesku

Fotogalerie
3 fotografie

VIDEO: Psychiatrie vnímá sebevraždu jako poruchu pudu sebezáchovy, který je člověku vrozen.