Jak poznat, že už toho je na mě moc?

To je zcela individuální. Jeden toho »zvládne« hodně a druhý mnohem méně.

Proč ty uvozovky u výrazu zvládne?

Protože jsme každý jiný, jiné věci nás naplňují a jiné štvou. Jedna matka dětem čte, vystřihuje si s nimi, maluje si, a ještě u toho je plná energie – protože ji to baví, a tím pádem jí to energii dodává. V takovém případě se ani nemůžeme bavit o tom, že to »zvládá«, neboť u ní nejde o zvládání, ale o relaxaci.

Jenže pro jinou matku jsou stejné aktivity synonymem největšího stresu. Ale to neznamená, že ona je špatnou matkou. Jen je postavená jinak a baví ji jiné věci. Taky lidem, co dají přednost špagetám, nezazlíváme, že nemají radši řízky.

Proč to tedy v jiných oblastech děláme?

Protože se hrozně rádi srovnáváme. Kolik bychom toho »měli zvládnout« odvozujeme od toho, kolik toho zvládnou lidé okolo nás. Ale to je úplně špatný metr.

A jaký je ten správný?

Potřebujeme začít si všímat svých pocitů. Jak se v tom cítím? Jde mi to ještě přiměřeně v pohodě, nebo se začínám cítit vyčerpaně? A když už si připadám vyčerpaný, co mohu změnit, odebrat, předat někomu jinému? Kolikrát najít řešení není tak těžké, ale musíme si dovolit to řešení hledat, a ne si vyčítat, že bychom to měli zvládnout. 

Proč máme strach si přiznat, že toho je už víc, než zvládáme?

Protože ona hodnota »zvládnout« se v naší společnosti bohužel stále cení velmi vysoce. V dřívějších dobách měla skutečně opodstatnění, fyzická námaha zvyšovala šanci na přežití. Jenže nyní je situace jiná.