„Nedívala jsem se nalevo ani napravo, jen jsem chtěla stihnout být doma včas. Bylo to dost daleko. Když jsem nestihla domů doběhnout včas, čekalo mě klečení. Myslím tím klečení na celé odpoledne a večer. Až do spaní,“ popsala holčička.
Nechtěla jsem dělat loužičky...
Když neklečela, pomáhala doma a na zahradě. Nesměla se dívat s mamkou, taťkou, bráškou a babičkou na televizi. „Nesměla jsem si dojít na záchod. Znamenalo by to další klečení. A tak jsem se někdy vyčůrala do oblečení, abych nedělala loužičky,“ vypráví Evička, která se snažila dělat všechno tak, jak po ní doma chtěli, aby jí nenadávali a nemusela znovu klečet. „Nohy jsem měla úplně otlačené. Zkusili jste někdy klečet půl dne a dívat se do zdi? Někdy taky s předpaženýma rukama a na nich těžký kastrol?“ popisuje děsivé chvíle.
Holčička si začala ubližovat
Dívčiny problémy vygradovaly sebepoškozováním. Škrábala se a řezala čímkoli ostrým, co našla doma. Nakonec Evička našla odvahu svěřit se dětem ve škole a ty pak řekly vše paní učitelce. Do školy přijela policie a sociální pracovnice. „Všechno jsem jim popravdě řekla a také to, že už domů běžet nechci. Že se bojím a taky že si chci odpočinout. A pak jsem se rozloučila s dětmi ve škole. Budeme ti držet palce, Forreste, říkaly.“ Další Eviččiny kroky vedly do Klokánku, který se stará o děti v okamžité nouzi.
Čisté oblečení jako ostatní děti
„V Klokánku i v nové škole jsem si našla nové kamarády. Tety byly moc hodné, trpělivě mi vysvětlovaly vše, co bylo potřeba, co jsem neznala. Učily mě věřit lidem a jak se k nim chovat. Měla jsem hezké oblečení, byla jsem vymydlená a voňavá jako ostatní děti ve škole. I ty vlasy mi pomalu začaly dorůstat. Měla jsem vlásky do culíku a sponečky jako ostatní holky,“ vypráví Evička.
Krkavčí otec odsouzen
Její příběh má šťastný konec. Vzal si ji k sobě její pravý tatínek! „Holčička se po svém odchodu z Klokánku naučila fungovat v nové rodině otce, rodina ji přijala a dnes žijí úplně obyčejným životem. Nevlastní otec byl později zatčen a odsouzen za násilnou trestnou činnost. Se svou matkou se dívka vůbec nestýká,“ dokončila Eviččin příběh ředitelka Zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc Klokánek Teplice a Ústí nad Labem Mgr. Daniela Brníková.
Mgr. Daniela Brníková: Dítě nemusí věřit už vůbec nikomu…
Dívenka byla dlouhodobě ponižována otčímem. Můžete popsat psychický teror, který děti v rodinách mohou zažívat?
„Jde o vědomé jednání ze strany nejbližších osob dítěte, kdy agresor dítě ponižuje, uráží, omezuje, izoluje od vrstevníků, zastrašuje. Mnohdy k tomu využívá možnost udržovat dítě v hladu, zimě, o samotě, v pocitu nepohody a nepohodlí, v materiální deprivaci ( oblečení, vybavení do školy, absence svačin, nejsou uhrazené obědy), neumožní mu přístup k řádné tělesné hygieně, používání hygienických prostředků ( malé děti pleny, slečny menstruační pomůcky)."
Jak se takové dítě navenek projevuje?
„Dítě bývá znejistěno natolik, že se u něho začne projevovat syndrom naučené bezmoci, prostě si zvykne. Až konfrontace se školním prostředím – díky povinné školní docházce - může upozornit dítě i jeho okolí na fakt, že toto dítě je jiné. Zamlklé, straní se, může být zanedbané, nedostatečné vybavené, neumí navazovat sociální kontakty s dalšími dětmi.“
Setkáváte se s případy sebepoškozování?
„Mnohdy dochází k psychickým problémům – sebepoškozování, nočnímu i dennímu pomočování. Setkali jsme se v Klokánku opakovaně s dítětem, které mělo problém se samovolným únikem stolice. Je důležité, jak škola takové dítě přijme, vrstevníci mohou být pomocí, anebo se velmi často tyto děti stávají obětí šikany, terčem posměchu. Dítě už pak nemusí věřit vůbec nikomu …“
Jak týraným dětem pomoci? Dokáží si o pomoc říct samy?
„Dítě by mělo mít šanci si pomoc najít i samo. To ale mohou jen ti větší, informovaní o Lince bezpečí, o možnosti volat PČR 158 anebo prostě schopní dojít za kýmkoliv dospělým, ať pomůže. Malé děti mají možnosti omezené. Je tady sice oznamovací povinnost lékařů, u psychického týrání ale modřiny neuvidíte. Tady je důležité, aby se nebálo okolí dítěte upozornit na možnou patologii v rodině na tel. PČR 158, na OSPOD, kontaktovat Fond ohrožených dětí, neziskovky. Oznámení je možné podat i anonymně.“
VIDEO: Tahle žena funguje jako dočasná máma. Její náručí prošly desítky miminek.
