The Medium - trailer na PlayStation 5 verzi Bloober Team
The Medium je ze všeho nejvíc hororem ze staré školy. Nápadně připomíná původní díly kultovních sérií Resident Evil a Silent Hill. Kamera snímá dění izometrického nadhledu přesně jako u nich. Ovládání je tzv. tankové. Znamená to, že postavu s trochou nadsázky ovládáte jako těžký tank. Zjednodušeně to funguje tak, že dopředu znamená dopředu z pohledu postavy a ne hráčovy perspektivy. Něco takového bych u moderní videohry rozhodně nečekal.
Tankové ovládání
Přesto je The Medium pojato svým způsobem až téměř retro stylem. Jako starší hráč jsem to ocenil, nicméně si dokážu představit, že mladší ročníky to může odradit. Zvolená kamera, která není statická, navozuje svými úhly silnou atmosféru. Ta by se ostatně dala ve hře krájet. The Medium je horor do morku kostí, který hráče dokáže pořádně vyděsit. Hra děsí zejména atmosférou, strašidelným prostředím, ohyzdnými démony a hudbou, za kterou stojí dvorní také skladatel série Silent Hill Akira Yamaoka.
Občas ale hráče vyděsí i lekačky, ke kterým se The Medium párkrát uchýlí. Příběh pojednává o Marianne, která je médium a oplývá nadpřirozenými schopnostmi. Ze svého dětství si skoro nic nepamatuje. Stalo se v něm něco hodně ošklivého. Vždycky však při ní stál její nevlastní tatínek, který si ji adoptoval a staral se o ni. Hra začíná v postkomunistickém Polsku roku 1999 velmi smutně. Hlavní hrdinka musí svého tátu pohřbít. Jde pro ni o hodně emotivní událost a hráč s ní soucítí.
Záhadný telefonát
Jenže když dává adoptivnímu otci sbohem, ozve se jí telefonem záhadný muž, který tvrdí, že ví, jaké má schopnosti. Prý jimi totiž oplývá také. Marianne se proto vydává po stopách, které ji zavedou až do opuštěného vládního resortu Niwa, v němž se odehrál před mnoha lety krvavý masakr. Místo je proto plné děsivých vzpomínek. The Medium je hororem, ve kterém není žádný boj. Pro některé to může být zklamáním, ale vězte, že to vůbec nevadí. Hra je zábavná i tak. Čeká vás v ní hodně explorace.
Prohlédnout důkladně prostředí je klíčové. Protagonistka dokáže nahlédnout do věcí, a odhalit tak důležité předměty. Kamera se z pozice třetí osoby často přepíná do pohledu z osoby první. Hráč má možnost si vše lépe prohlédnout. V těchto okamžicích lze využít pohybového ovládání ovladače DualSense, pokud budete chtít. Na předmětech se často nacházejí ozvěny vzpomínek. Většinou jde o tragické události, které mají nějakou spojitost s daným předmětem.
Ozvěny minulosti
Marianne je dokáže spustit a poslechnout si, co postavy v minulosti říkaly. K tomu dobře slouží reproduktor v gamepadu. The Medium je plné hádanek. Hlavolamy jsou chytlavé, zábavné, nápadité a naštěstí také logické. Nepatří k nejtěžším, což vidím jako jednoznačné plus. K tomu, abyste je vyřešili, nemusíte chodit daleko ani hledat nelogické věci. Vše dává smysl. Vše lze vyřešit přemýšlením. Primitivní však nejsou a několik minut, možná desítek minut jejich řešením.
Nejvýraznější schopností, kterou hrdinka oplývá, je možnost nahlédnout do spirituálního světa. V něm žijí duchové, se kterými budete dokonce komunikovat. Obývají ho ale také monstra a démoni. I když ve hře není žádný boj, nejednou budete muset vzít nohy na ramena a utíkat jako o život. Stejně tak je zapotřebí se některými pasážemi neslyšně proplížit. Tyto úseky jsou vždy hodně napínavé a dramatické. Marianne umí existovat v obou rovinách, materiální i spirituální najednou.
Dění na rozdělené obrazovce
Pro hráče to znamená, že vidí dění v obou světech v jeden okamžik díky rozdělené obrazovce. Na pohled je to hodně efektní styl hraní. Zatímco v jedné realitě můžete vyřešit jednu část hádanky, v druhé musíte vyluštit další, abyste se mohli dostat dál. Někdy Marianne dokonce musí své tělo opustit nadobro, aby se dostala ve spirituálním světě dále. Musí však pospíchat, protože v takovém případě v něm může zůstat nadobro. Hlavní hrdinka se pyšní i dalšími nadpřirozenými silami.
Spirituální energie dokáže rozhýbat spoustu mechanismů v daném světě. Duchovní štít zase ochrání Marianne před můrami, které by ji zabily. Dvojí dění je zajímavé. Oba světy jsou atmosférické. Reálný působí zajímavě, protože zachycuje reálné Polsko, které tak vypadalo ve skutečnosti. Spirituální svět je zase temný, strašidelný a plný děsivých výjevů. Příběh je dobrý a žene hru stále kupředu. Má zajímavé postavy, pomalu odkrývá tajemství a hráče zajímá.
Hra vypadá skvěle, ale...
Jeho rozuzlení však podle mě není příliš šťastné. Co se technického stavu týče, hra je velmi krásná. Grafika je detailní a je na ni radost pohledět, i když zobrazuje hrůzy. Hra je dokonce o fous hezčí než verze pro Xbox Series X. Má vyšší rozlišení. Update dokonce přidal ray-tracing. Bohužel se The Medium naprosto nechutně trhá každých pár sekund. Pokles framerateu je vždy jenom o několik snímků, ale je tak častý, že to na pohled vadí a ruší při hraní. Nahrávací časy jsou většinou minimální.
Pouze úvodní obrazovka nabíhá dlouho a po smrti také docela trvá, než hra znovu naskočí. Ale nejde o nic, co by se nedalo přežít. Využití ovladače DualSense jsem již několikrát zmínil. Fajn je i díky haptické odezvě a adaptivním spouštím. V těch nejvypjatějších okamžicích vám navíc bude blikat do očí lightbar. The Medium, jehož dohrání zabere zhruba 8 nebo 9 hodin, byl pro mě překvapivě příjemným zážitek ze staré herní školy v next-gen podání. Určitě ale nejde o hru pro každého.
