Na svém kontě má režisérka Jitka Rudolfová vztahové dramedie Zoufalci a Rozkoš i pohádku Hodinářův učeň, u ŽIVOTA PRO SAMOUKY ale poprvé vycházela z cizí látky. Adaptovala totiž knižní předlohu spisovatelky, novinářky a překladatelky Barbory Šťastné o čtyřicátnici, kterou opustí manžel, a tak začíná znovu randit. Jinak se ale Rudolfová spolehla na herce a herečky, s nimiž spolupracovala již předtím, a tak diváci a především divačky mohou vidět Simonu Babčákovou, Janu Plodkovou, Václava Neužila a Jaroslava Plesla.
Kulový Blesk: Život pro samouky s Plodkovou nedělá z žen ubožačky pdc, klb, Marek
Po Buď chlap od Michala Samira vstupuje do českých kin další tzv. lifestyleová komedie, jejíž tvůrce, respektive tvůrkyně, má větší ambice. Kritička Jana Bébarová říká, že „Jitka Rudolfová patří mezi tvůrkyně, které docela ráda sleduji. Programově, když nebudu počítat Hodinářova učně, se věnuje tématu partnerských vztahů. Vždy na ně nahlíží optikou věkové kategorie, k níž v době vzniku filmu anebo seriálu Rudolfová sama přísluší. Zoufalci (2009) byla hezká sonda do života třicátníků, kteří si žijí život bez partnerů. Rozkoš byla vztahová záležitost řešící, co se stane, když se žena upne víc k partnerovi přes telefon na místo toho reálného. Život pro samouky je snímek pojednávající o partnerských vztazích, když lidi prochází krizí středního věku,“ shrnuje Jana náměty a témata filmografie režisérky a scenáristky.
Nezadaná není ubožačka
„Jana Plodková promlouvá k divákovi do kamery, což je něco, s čím Rudolfová pracovala již v seriálu Single Lady, kde taktéž Jana Plodková hrála. Na Single Lady - zpovědi ženy, která ironicky, spíše cynicky komentuje své životní nezdary - Rudolfová v Životu pro samouky navazuje. Chtěla bych ocenit, že snímek komunikuje s diváky prostřednictvím vnitřního monologu-promluv do kamery, který dobře funguje v ironických komentářích,“ uvádí Jana, co se jí na snímku zamlouvalo nejvíce. „Zároveň bych chtěla ocenit, že se snímek vzpírá českému mainstreamu - typickým romantickým komediím, které jsou postaveny na sexistických, šovinistických hláškách a na tom, že být nezadaná žena znamená být totální ubožačka.“
Jana dále rozvádí, v čem se Život pro samouky vzpírá: „Sama Jitka Rudolfová na tiskové konferenci po novinářské projekci říkala, že snímek nazývá ženskou komedií. S označením souhlasím a líbí se mi záměr představit, jaké to je být ženou. Nejenom čtyřicátnicí, která je v krizi, protože ji opouští manžel. Zároveň se přibližuje hledisko, jaké je to být dcerou-dospívající, jež prochází pubertálními vzlety a pády. Ukazuje se i, jaké je být babičkou… Zkoumají se ženské postavy na více úrovních. Film se vztahuje k tomu, jaké je být ženou, a tak se snímek hodně obrací k ženskému publiku.“
Ačkoliv by se mohlo zdát, že Jana má jenom slova chvály, zůstává kritická a střízlivá: „Mrzí mě ale, že Jitka Rudolfová vyměkla ve svém cynickém přístupu. Život pro samouky je přímočarý mainstream, ale je neškodný, protože nezní tupé hlášky, a že žena může být šťastná jenom, pokud si najde muže, po jehož boku spočine. Nic vizuálně zajímavého, ani vypravěčsky, prostě typický střední proud, který si ani na víc nehraje. Zatímco v sitcomu Single Lady šla Rudolfová za hranu konformity, co se týče humoru, tak zde jde o uhlazenou, neurážlivou záležitost. Pokud si z filmu budu něco pamatovat, tak to, že v něm byl Kamil Fila na Tinderu.“
Single Lady Jana Bébarová si zašla na Život pro samouky a této lepší lifestyleové komedii dává 60 %.
Hitchcock na steroidech
Marek Slovák si místo Života pro samouky zašel na HYPNOTIKa. Místo feministy na steroidech, kterého si bude Jana pamatovat z filmu Rudolfové, viděl Hitchcocka na steroidech, jak sám režisér, autor námětu, spoluscenárista a střihač Robert Rodriguez označuje svůj nejnovější počin. Nápad na něj totiž měl, když při stříhání rodinné podívané Spy Kids 2 viděl znovu Hitchcockovo Vertigo. O dvě dekády později byl z nápadu celovečerní film, na kterém spolupracoval se svými již dospělými dětmi: Rebel skládal hudbu, Racer je podepsán pod scénářem a produkcí, Sid dělal na tricích a dcera Rhiannon kreslila storyboardy.
Celá rodina se podílela na projektu, jehož děj je bez přílišného vyzrazování obtížné shrnout. Výchozí situace spočívá v tom, že postavě Bena Afflecka unesli dceru - a on je zároveň policista, který při jedné bankovní loupeži narazí na tzv. hypnotiky: nadané lidi schopné ovládat mysl druhých. V tomhle akčním sci-fi thrilleru může ale být vše jinak, než se zdá. Marek na začátku svého hodnocení upozornil, že vše, co řekne, může vyznít jako případná negativní kritika, ale rozhodně to tak nemyslí. „Film, který působí, jako kdybyste ho vytáhli z před dvaceti lety. Jako kdyby si rodina Rodriguezova udělala rodinou grilovačku, vytáhla velkou, ale fakt velkou spoustu tequily a sjeli snímky - myšlenkové hry, ve kterých si někdo pohrává s postavou a vyprávění s publikem. Jde o myšlenkovou hru po lobotomii, dílo, které by napsal a natočil Christopher Nolan, kdyby cílil na lidi, kteří mají maximálně dvouciferné IQ,“ popisuje Marek pomocí přirovnání jednoduše nepopsatelné.
Podle Marka má béčkový Hypnotik kvality, které nákladnější a chytřejší bijáky nemají: „Jde o béčko, ve kterém nejsou vaty, výplně. První hodina má tu podobu, že jde jedna atrakce za sebou: záporák se vždy nějak objeví, něco udělá, publikum má hádat, kdy se objeví, v jaké podobě se objeví, co udělá. Béčka mají navíc tu výhodu, že si mohou dovolovat to, co áčkové tituly nikoliv, a tak je to drsnější, případně se s vedlejšími postavami stane něco, co by se u vysokorozpočtových studiových produkcí nestalo.“ Rodriguez, tvůrce elmariachiovské trilogie (El Mariachi, Desperado, Tenkrát v Mexiku) či komiksové adaptace Sin City, stále umí překvapit: „Rodriguez točí na jednu stranu konzervativní filmy, které jsou velmi prorodinné, a na druhou stranu velmi profeministické počiny o síle žen, ženských hrdinek bojujících se světem. Zde to trochu podvrací, když jsou v Hypnotikovi na sebe neustále vršeny zvraty, kdy publikum má přehodnotit, co dříve vidělo. Jde o hru s žánrem a diváckými očekáváními, o brakovou jízdu.“
A na závěr doporučení: „Pokud máte rádi Prokletý ostrov anebo Počátek či TENET Christophera Nolana a vylili jste si mozek mexickou tequilou a nacpali do sebe spoustu tortill, tak si Hypnotika užijete,“ zakončuje své hodnocení Marek.
Marek si béčkovou jízdu Hypnotik, u níž se nablbne, usmíval od začátku do konce, užil na 80 %.
Proč se bohužel stále musí natáčet filmy o coming-outu (SLON), proč byste si neměli nechat ujít jeden dokument (STILL: A MICHAEL J. FOX MOVIE) a proč je dobré nebýt rasista/fašista (KRÁLOVNA KLEOPATRA), se dozvíte, pokud si poslechnete celý Kulový Blesk.
