Streamovací služba VOYO nejenom zprostředkovává obsah televizní stanice Nova, ale vyrábí i vlastní minisérie/seriály. Specializuje se zejména na do (ne)dávné historie zasazené biografie známých, značně rozporuplných osob. Ze čtveřice Případ Roubal, Král Šumavy, Guru a IVETA byl divácky nejúspěšnější poslední zmíněný pořad, který se 5. 5. dočká druhé řady. Po první, která sledovala zrod a vzestup hudební ikony Ivety Bartošové za dob normalizace, se druhá sezóna zaměřuje na necelou první dekádu let porevolučních. Doba byla plná otřesů i pro zpěvačku a aspirující herečku Bartošovou, což mapují tři zhruba hodinové díly. Nechybí v nich duet s Karlem Gottem, vztah s manažerem Ladislavem Štaidlem a narození syna Artura, Ivetin románek s Rudolfem Hrušínským nejmladším při natáčení hororové parodie Svatba upírů, návrat na scénu s muzikálem Drákula či prapodivný (ne)únos.
Kulový Blesk: Pokračování Ivety sklízí chválu. Kdo se v seriálu objeví? pdc, klb, Marek
Kreativní producent Voyo Matěj Podzimek slibuje, že druhá řada se liší od první jako devadesátky od osmdesátek. Producent za společnost Barletta Productions Matěj Chlupáček zase hovoří o divoké Ivetině jízdě, ve které však nechybí vedle úspěchu i ztráta a bolest. A režisér a scenárista Michal Samir se vyjádřil, že tentokrát Iveta již není tak naivní, naopak se stává sebevědomou, dosahující toho, co si vytyčila.
Vláčená Iveta
A jak Ivetu hodnotí kritici Marek Slovák a Janis Prášil? „IVETA je někde mezi dvěma póly filmografie Michala Samira, tvůrce festivalové (zdánlivé) jednozáběrovky Hany a lifestyleové komedie Buď chlap. Na jednu stranu se snaží být divácky vděčnější. Volí si jako předmět zájmu popovou a médii velmi sledovanou divu Ivetu Bartošovou. Symboly a metafory v seriálu obsažené jsou pochopitelné i pro cílovku sestávající se z diváků a divaček Novy,“ říká s jistou mírou nadsázky Marek.
„Na druhou stranu, podobně jako Hany, jde o stylisticky a žánrově ambiciózní titul, který frustruje své publikum tím, že sledujeme pasivní, mezi muži vláčenou ženu, která iniciativu získává až v závěru. Žánrově je ambiciózní, že se nedá jednoznačně určit žánr. Já bych řekl, že je to výrazně subjektivizované melodrama. Možná trochu horor, dejme tomu thriller. Spíš ale variace na pohádku o Krásce a zvířeti, kdy kráska je držena v zajetí zlým zvířetem a musí uniknout ze zámku, který je zlatou klecí. Ráda by unikla i od společnosti a nalezla svobodu v novém, zdánlivě svobodném režimu,“ zamýšlí se, jak lze seriál žánrově zařadit.
A upřesňuje, v čem mu Iveta svou prací s barvami, svícením apod. přijde pozoruhodná: „Téma i rozpoložení ústřední postavy se projevuje na jednotlivých stylistických volbách. Díky kameramanovi Martinu Doubovi, který snímal Modré stíny, Vodníka a Zrádce, se pracuje s barevnými paletami, jež něco znamenají. Ať je to zlatavá, která má vyjadřovat showbyznysové pozlátko, které je falešné, či modrá, které má představovat ohrožení, uzavření do klece, uzavření do bytu, před okolním světem,“ nabízí Marek vlastní výklad.
Zlatá klec
Srovnává i s první řadou, kdy druhá je podle něj lepší: „Druhá řada napravuje nedostatek první, a to absenci dobové reflexe. Přítomná je nejenom v podobě dobových špílců, jako je ,Pravda zvítězila‘, což u soudu říká (domnělý) únosce Ivety. Má i podobu reflexe společnosti: svobody, nesvobody, otázky, co je a co není svoboda. Druhá řada je o nové svobodě. O tom, co svoboda přináší. Porevoluční svoboda, zdání svobody, jak byla různá pro různé lidi, jak někteří v demokracii žili nesvobodně, i když v tzv. zlaté kleci jako právě Iveta.“
Janis Prášil si taktéž všímá ústředního tématu, ale jeho zpracování vnímá odlišně: „Některé scény mi přijdou nevěrohodné z hlediska fungování institucí: jestli to tak fungovalo, jestli showbyznys byl takový. Odvádělo mě to od příběhu samotného. Seriál reflektuje dobovou realitu, ale vyjadřuje ji jednorozměrně: jako éru, která přeje spekulantům, kriminálníkům, mafiánům. Zároveň je o prostředí, kde se hledá svoboda. Co svoboda je a jak jí dosáhnout? Nabízí se paralela s příběhem titulní postavy, která se snaží osvobodit, a společností, která se snaží oprostit od totalitní minulosti a hledat nové způsoby, jak fungovat.“ Janis ale kladně vnímá přesahy, které v minisérii nalézá: „Seriál má dva přesahy. Vypovídá o příbězích lidí, kteří se trápí v toxických vztazích a nejsou schopni je opustit. Druhý přesah je feministický, protože jde o příběh ženy v moci manipulativních mužů, ovšem Iveta bojuje i sama se sebou. Příběh nabízí možnost řešení, vyřešení zdánlivě neřešitelné situace.“
Ke způsobu, jakým Iveta vyobrazuje dobu, se Janis staví skeptičtěji než Marek: „Ačkoliv je seriál zakotven v normalizační a porevoluční realitě, není ani moc portrétem doby ani portrétem hudebního průmyslu v tom smyslu, jakým to ukazuje Vinyl od tvůrce Martin Scorseseho,“ sahá pro srovnání ke kalibru nejvyššímu.
Janis i tak obě řady Ivety považuje za mírně nadprůměrné, a tak hodnotí 65 %, a Marek, zvědavý na již připravovanou třetí, by udělil 80 %.
Kolika nápaditými způsoby lze zabíjet nacisty, aby to nepřestalo bavit? Odpoví na otázku finský válečně-westernový akční flák SISU? Řítí se planeta nezvratně do záhuby, aby se už dalo jenom ohlížet do minulosti a klást si otázku: JACÍ JSME BYLI? Je ON SE BOJÍ, nejdražší film studia A24, zároveň jejich nejpozoruhodnější, nebo režisér a scenárista Ari Aster po dvou výborných hororech (Děsivé dědictví, Slunovrat) zklamal? Pokud chcete znát odpovědi na otázky a vědět víc, pusťte si podcast Kulový Blesk!
