• Obsah
• Obsazení
• Informace

Obsah seriálu Iveta

Iveta chce být slavnou zpěvačkou. Cesta vede z dětského sboru přes pěvecké soutěže, nahrávání prvního hitu a desky až k celostátní slávě. Iveta musí přesvědčit rodiče, porotce, producenty, diváky. Tím jediným, který v ní od začátku věří, je Petr Sepéši. Její první láska. Ta, o které se říká, že musí někdy skončit... Jaká je cena splněného snu? Začátek životního příběhu Ivety Bartošové.

2. sezóna

Iveta je na vrcholu. Její sólová alba se prodávají po tisících, vyhrává ankety popularity, dostává hlavní roli po boku generačního idola ve filmu Svatba upírů, má muže, kterého všichni obdivují, plní se jí sen o duetu s Karlem Gottem. Ovšem stále postrádá to, po čem touží ze všeho nejvíc: ničím nepodmíněnou lásku, dítě a rodinu. A přichází první skandál... Anna Fialová se vrací jako Iveta Bartošová ve zlomovém období devadesátých let.

Obsazení seriálu Iveta

Anna Fialová - Iveta Bartošová

Narodila se 3. července 1995 v Kolíně. Je divadelní, televizní a filmová herečka. Ve filmu debutovala již v dětských rolích, proslavila se v tv. seriálu Vinaři a zejména ztvárněním herečky Zorky Janů ve filmu F. Renče Lída Baarová. Spolupracuje mj. s Divadlem Kalich.

Od 1. 8. 2019 členka Činohry Národního divadla. V roce 2022 jí byla udělena Cena ředitele Národního divadla pro umělce do 35 let. Dcera tanečníků Alexandry Malinské a Jana Fialy, z otcovy strany vnučka pěvce Karla Fialy, z matčiny strany vnučka režisérky a šéfky Opery ND Evy Herrmannové.

(Zdroj: Česká Wikipedie, Národní divadlo)

Vojtěch Vodochodský - Petr Sepeši

Narodil se roku 1994 v Hradci Králové. Jeho otcem je herec a kuchař Ivan Vodochodský, sestrou herečka Tereza Vodochodská. V pěti letech se poprvé objevil na divadelních prknech společně se svým otcem a svou sestrou v inscenaci Vladimíra Morávka.

Vystudoval jazykové gymnázium a poté herectví na pražské DAMU, poté přešel na volnou nohu a hostoval v několika pražských divadlech. Ztvárnil menší role v seriálech Ohnivý kuře, Případ Roubal nebo Ochránce. V roce 2022 vstoupil do širšího povědomí rolí Petra Sepešiho v minisérii Iveta. Vodochodský a Anna Fialová (představitelka titulní hrdinky, zpěvačky Ivety Bartošové) zpívali veškeré party sami.

(Zdroj: Česká Wikipedie)

Ondřej Gregor Brzobohatý - Ladislav Štaidl

Herec, hudební skladatel, zpěvák, textař, pianista, producent a dabér se narodil 2. února 1983 v Praze do rodiny českého herce Radoslava Brzobohatého a slovenské herečky Hany Gregorové.

Má starší poloviční sestru Rolu, dceru Hany Gregorové z manželství s jordánským lékařem. Z otcovy strany má poloviční sestru Radanu Košťálovou. V roce 2008 se po tříletém vztahu oženil s produkční Johanou Indrákovou, s níž se roku 2013 rozvedl. Poměr s modelkou a Miss World 2006 Taťánou Kuchařovou byl oficiálně zveřejněn na karlovarském filmovém festivalu 2013.

Jejich svatba se konala 30. června 2016 v bazilice Nanebevzetí Panny Marie premonstrátského Strahovského kláštera. V prosinci roku 2021 definitivně ukončili svůj vztah a Taťána Gregor Brzobohatá oznámila, že požádá o rozvod. Je autorem řady znělek k televizním pořadům i reklamám. Pro koncerty využívá zvuku symfonického orchestru, který výrazně uplatnil roku 2016 při turné Symphonicum. V roce 2019 připravil koncert s názvem Brzobohatý & Friends, kde zazněly jeho autorské skladby napříč celou dosavadní kariérou, a které zpívali zpěváci české populární scény.

(Zdroj: Česká Wikipedie)

Eliška Křenková - Ivana Bartošová

Narodila se 31. ledna 1990 v Praze. Původně chtěla být tanečnicí a choreografkou, vystudovala konzervatoř Duncan Centre, později se rozhodla dát přednost herectví. V roce 2014 absolvovala na Divadelní fakultě Akademie múzických umění magisterský obor herectví, na Katedře alternativního a loutkového divadla.

Poprvé se objevila před kamerou v roce 2005 v seriálu Ulice. V roce 2011 byla obsazena do mezinárodního historického seriálu Borgia a historického seriálu České televize z období komunismu s názvem Vyprávěj. Po rolích v nezávislých filmech (Křižáček, Tiché doteky) byla obsazena do role alchymické učednice Amélie ve fantasy pohádce Princezna zakletá v čase.

Posledním filmem, ve kterém ztvárnila hlavní stejnojmennou roli Elišky, je romantické drama Marťanské lodě režiséra Jana Foukala. Snímek vznikl na motivy osobních vzpomínek frontmana kapely Květy, zpěváka Martina E. Kyšperského. V roce 2022 dokončila natáčení historického dramatu režiséra Matěje Chlupáčka Úsvit. Společně s Terezou Rambou účinkovala v představení Amerikánka, které vzniklo jako site-specific projekt Film naživo, který pro kina v době pandemie covidu-19 režíroval Viktor Tauš.

(Zdroj: Česká Wikipedie)

Miroslav Hanuš - Karel Bartoš

Český herec se narodil 22. května 1963 v Praze. V roce 1987 absolvoval DAMU. Poté nastoupil do kladenského Divadla Jaroslava Průchy. Společně s režisérkou Hanou Burešovou pak přešel do pražského Divadla Labyrint a odtud do nově vzniklého pražského Divadla v Dlouhé.

Kromě herectví se věnuje také režii. Do širšího povědomí diváků se zapsal rolí radního Hložánka v televizním seriálu Ulice a také jako kriminalista Korejs v seriálu Případy 1. oddělení. Jeho manželkou je choreografka Jana Hanušová, s níž má tři dcery. Dcera Eliška Hanušová Bašusová (* 1995) je také herečka. V roce 2019 se zúčastnil 10. řady taneční soutěže StarDance …když hvězdy tančí, ve které skončil na 6. místě.

(Zdroj: Česká Wikipedie)

Alena Mihulová - Svatava Bartošová

Česká divadelní a filmová herečka se narodila 4. května 1965 v Brně. Její první a zároveň asi nejvýraznější filmovou rolí byla postava Marie z hořké komedie Sestřičky režiséra Karla Kachyni z roku 1983.

S Karlem Kachyňou má dceru Karolínu Kachyňovou (* 1994). Je absolventka brněnské JAMU. Kamarádka ji přivedla na konkurz filmu, který jí změnil jak život, tak odstartoval hereckou kariéru. Při natáčení snímku Sestřičky se totiž zamilovala do o 41 let staršího režiséra, Karla Kachyni. Svůj vztah zprvu tajili, ale v roce 1994 se vzali a o rok později Alena porodila dcera Karolínu.

Kachyňovi tehdy bylo už 70 let. Jejich manželství trvalo pouhých 10 let, protože v roce 2004 Kachyňa zemřel. Hlavně po Kachyňově smrti její kariéra velmi stagnovala. Zlomovým se stal rok 2015, kdy ji Slávek Horák obsadil do snímku Domácí péče. O rok později si zahrála například v koprodukčním Anthropoidu odbojářku Marii Moravcovou, která schovávala parašutisty.

(Zdroj: Česká Wikipedie)

Oskar Hes - Rudolf Hrušínský nejmladší

Narodil se 26. 12. 1998 v Praze. Je z dvojčat, jeho bratr je Oliver Hes, který ale uměleckou cestou nešel, vyučil se truhlářem.

Jejich rodiči jsou bývalá tanečnice Marcela Karleszová a tanečník a choreograf Richard Hes. Od dětství účinkoval v muzikálech, zahrál si například v Carmen, Polské krvi nebo Golemovi. V současnosti studuje na Konzervatoři a Vyšší odborné škole Jaroslava Ježka obor muzikál.

Svou první velkou roli získal v mysteriózní minisérii Ivana Zachariáše a Alice Nellis Pustina (2016), kde ztvárnil roli kluka z pasťáku Filipa Paskowského. V dramatu Davida Ondříčka Dukla 61 (2018) pak ztvárnil jednu z hlavních rolích, a to mladého horníka Petra Šlachtu. Diváci také mohli Oskara v roce 2018 spatřit v epizodických rolích v seriálech Specialisté, Haunted či Rédl.

(Zdroj: ArtAgent)

Saša Rašilov - Karel Svoboda

Narodil se 26. července 1972 v Praze. Pochází z umělecké rodiny, jeho mladší bratr Václav Rašilov je také herec. Jejich otcem byl kameraman Saša Rašilov a dědou herec Saša Rašilov starší (vl. jm. Wenzel Rasch). Byl ženatý s herečkou Vandou Hybnerovou, s níž má dvě dcery – Antonii a Josefínu.

Nyní je ženatý s herečkou Ludmilou (Lídou) Rašilovovou, roz. Němečkovou, se kterou má dcery Marii a Emílii. Studoval na hudebně-dramatickém oddělení Pražské konzervatoře, jeho spolužáky byli například Markéta Hrubešová, Antonín Kala, a jiní. Následně studoval v letech 1990–1994 na DAMU. Vystudoval hudebně-dramatické oddělení Pražské konzervatoře (u prof. Heleny Lehké-Rejškové) a posléze ještě (1990-94) herectví na DAMU u prof. Luboše Pistoriuse a Jiřího Adamíry).

V letech 1991-94 už hrál ve Studiu GAG Borise Hybnera (Al v trilogii Na konci zahrady jménem Hollywood) a od roku 1994 do roku 2002 byl členem pražského Divadla Komedie (Student Arkenholz v Sonátě duchů, Semiramis v Dceři vichřice, Andrej Prozorov ve Třech sestrách, Demetrius ve Snu noci svatojánské). Hostoval i na dalších scénách (v Divadle E. F. Buriana: Nicolas v Ardele, ve Spolku Kašpar: Leopold ve Vychovateli a titulní Clavijo, v Divadle Na zábradlí: Přítel v JE SuiS, se svoji manželkou Vandou Hybnerovou realizoval čtyři autorské a režijní projekty: Kolotoč, Pokus Pes čili Potwor a Židle v Divadle v Řeznické a Poslední dvě cigarety v Divadle Ponec).

Se souborem Činohry Národního divadla hrál poprvé ještě v době svých studií (1988) Tomáše, vévodu z Clarencu v Shakespearově Králi Jindřichu IV. Řádným členem Činohry Národního divadla je od roku 2002.

(Zdroj: Česká Wikipedie, Národní divadlo)

Iveta - podrobné informace o seriálu

„První série byla o touze po slávě. Ta druhá je o touze po lásce a uznání. A o tom, na čem doopravdy záleží,“ říká autor scénáře a režisér Michal Samir. Ten, stejně jako u první řady minisérie, byl při přípravách pokračování v úzkém kontaktu s rodinami Ivety Bartošové a Ladislava Štaidla a minisérie tak vznikla opět se souhlasy všech, jejichž osudy mapuje.

„Ivetina sestra Ivana pustila první řadu naší minisérie své mamince ve Frenštátu pod Radhoštěm a ta po zhlédnutí prý řekla moc hezkou věc: měla pocit, že se po dlouhé době opět setkala se svojí dcerou. To je pro mě důležité. Kdo ví lépe, jaká doopravdy byla, než její maminka?“ uvedl režisér. Kreativní producent Voyo Matěj Podzimek k rozdílům mezi Ivetou v osmdesátých letech a Ivetou „zlatého věku“ let devadesátých říká: „První řada je poměrně přímočarý příběh cesty vzhůru s velkou ztrátou na konci. Druhá je komplikovanější. Iveta pořád ví, co chce, ale mění se jí priority. A to s frekvencí a intenzitou, která ji postupně láme. Možná by si s tím poradila, nebýt předmětem veřejného zájmu.“ 

V hlavní roli se opět objeví Anna Fialová. O přerodu své postavy ze začínající, talentované, trochu plaché dívky z Beskyd do jedné z největších hvězd tuzemského popového nebe uvádí: „Byla sex symbolem, byla nádherná. Měla obrovskou základnu fanoušků, získávala jednoho Slavíka za druhým a plnilo se jí všechno, včetně vysněného duetu s Karlem Gottem. Podle mě si žila svůj sen. Když už se zdálo, že se pro ni vše vyvíjí příznivě, se jí začaly dít další věci, které pro ni nebyly lehké, jako například onen známý únos.“

Také Ondřej Gregor Brzobohatý se – tentokrát na mnohem větší ploše – vrací jako byznysový génius Ladislav Štaidl. „Naše rodiny se znaly. Dodnes jsem ve velmi přátelském, až kamarádském, vztahu s jeho dětmi. Takže to všechno jsem kombinoval dohromady tak, aby z toho vzniklo něco, za co bych se nemusel stydět,“ říká k přípravám na roli Ondřej Gregor Brzobohatý a dodává: „Pamatuju si i na pár návštěv Ivety s Láďou u nás doma v Říčanech. Tenkrát, když přijeli s malým Arturem, se kterým jsem si hrál, byla velmi milá. Vždycky byla velmi milá a příjemná. Někdy byla až skoupá na slovo, ale těžko soudit proč. Spíš mi přišlo, že je to její povaha a charakter. Ta určitá skromnost.“

Druhá řada minisérie nabídne divákům více pěveckých i tanečních vystoupení, to vše v prostředí vizuálně, hudebně i společensky specifických „devadesátek“. „Anička si tvrdě mákla už v první sérii, ale druhá byla opravdu strašně náročná. Mnoho natáčení bylo přes noc, Anna zažívala velké množství makeupových změn – několikrát se měnila paruka i během jednoho natáčecího dne. O choreografiích a zpěvu už ani nemluvím – já opravdu pokaždé překvapeně koukám, že její talent nemá hranic,“ říká producentka a castingová režisérka Maja Hamplová.

Druhý z producentů společnosti Barletta Productions Matěj Chlupáček ji doplňuje: „Na rozdíl od první řady byla ‚dvojka‘ realizačně složitější. V devadesátých letech byla Iveta skutečně v centru dění, a nás tak čekalo mnoho lokací a situací, které svou výpravností převyšovaly rámec prvních tří epizod.“ 

Ve druhé řadě se objeví další postavy s reálným předobrazem. Hereckou megastar devadesátých let, Rudolfa Hrušínského nejmladšího, si zahrál Oskar Hes, do hudebního génia Karla Svobody se převtělil Saša Rašilov.

Největší ikonu československého popu Karla Gotta si zahrál a zazpíval Ondřej Ruml. Vrací se také Alena Mihulová a Miroslav Hanuš jako rodiče Ivety Bartošové a Eliška Křenková jako Ivana Bartošová. Diváci se mohou těšit také na Zuzanu Zlatohlávkovou v roli bulvární novinářky Gábi, Jána Jackuliaka ztvárňujícího pravou ruku Ladislava Štaidla Luboše. Obě posledně jmenované postavy jsou nicméně volně inspirovány několika různými osobami z okolí Ivety Bartošové.

První díl nové řady minisérie Iveta se na Voyo v premiéře představí 5. května a další dvě epizody vždy v následující pátky – 12. a 19. května. Třetí a závěrečná řada minisérie je aktuálně v přípravách a její premiéra na Voyo je předběžně plánována na první pololetí roku 2023.

Z rozhovoru s režisérem Michalem Samirem:

Když se vrátíme úplně na začátek, jaké jste měl reakce na první sérii?

„Slyšeli jsme snad všechno, co slyšet jde. Od bez-mezného obdivu po zatracení. Je očividné, že si lidé do svých reakcí často promítali názor na Ivetu samotnou. Častokrát nám bylo vytýkáno, že je to příběh o holce, která jen kouká a čeká, co se bude dít. Ona taková částečně byla, ale uvnitř to vřelo. Ta touha být slavnou se u ní ještě neprojevovala tak očividně, ale hnalo jí to kupředu. Je k tomu spousta rešerší, bavil jsem se s množstvím lidí, kteří ji v té době znali a právě ti, kteří minisérii následně viděli, potvrdili, že se nám ji podařilo vykreslit takovou, jaká v osmdesátých letech skutečně byla. Stěžejní pro mě bylo, když jsem dostal zprávu od její sestry Ivany. Ta pustila minisérii svojí mamince ve Frenštátu pod Radhoštěm a byla to právě ona, kdo řekl hezkou věc. Měla pocit, že se po dlouhé době opět setkala se svojí dcerou. To pro mě bylo důležité. Snažili jsme se najít a vyobrazit dívku, která se v osmdesátých letech vydala na cestu z Beskyd do Prahy. A kdo ví lépe, jaká doopravdy byla, než její maminka?“

Kam se dostáváme na počátku druhé série?

„Začínáme těsně po revoluci. Odrazíme se od roku 1991, kdy Iveta vydává svoje album Natur, a končíme v roce 1998. Ve spojení s albem Natur najdeme v Ivetě scénu z tiskové konference, kdy se poprvé setkává s nově se rodícím bulvárem.“

Bylo to už tehdy skutečně tak vyhrocené, jak to minisérie ukazuje?

„Záleží, jak se na to díváte. Z dnešního pohledu to, co se tam děje, v ničem zas tak vyhrocené není. V devadesátých letech se k nám už pomalu začíná dostávat bulvár západního střihu a objevují se otázky, které v té době nejsou normální, otázky na tělo. Všichni se jako vždy ptají, jak šlo nahrávání a jak fungovala spolupráce mezi zpěvačkou Bartošovou a producentem Štaidlem, vše probíhá v uctivém duchu. To je to, co je norma. To se očekává. Ale pak je tam jeden, který na Ivetu vyvine tlak. Ptá se na její osobní život, zpětně také na vztah s Petrem Sepéšim protože jeho odchod Ivetu v té době definoval. Z dnešního pohledu je to jen odvar toho, co známe z pozdějšího období. Nástup bulváru je tu zatím naznačen a bude pokračovat ve třetí sérii, kdy už opravdu ‚pojedeme do plnejch‘.“

Co postava bulvární reportérky Gabi, kterou hraje Zuzana Zlatohlávková?

„Když jsme dělali casting na tuhle roli, viděli jsme dvanáct hereček, což je na tuhle sérii vysoké číslo. Když přišla na casting Zuzana, věděl jsem, že chci ji, pasovala mi do světa, který jsme tvořili. Ale jak vám potvrdí i ona, bylo to hledání, náš první casting se proměnil ve dvouhodinový workshop. Zuzana je výborná herečka s expresivním, divadelním projevem, což se mi hodilo, ale musel jsem nastavit limity a mantinely. Gabi totiž není archetyp zlé novinářky. Její vývoj je mnohem zajímavější. Na začátku je to spíš člověk, který Ivetu obdivuje a ty dvě spolu naváží silný, přátelský vztah. Z novinářky se stává Ivetina velmi blízká přítelkyně. Jenže my diváci se znalostí všeho, co bylo v budoucnosti, si celou dobu říkáme: „Ne, tohle ne Iveto, tohle nemůže skončit dobře.“ Myslím, že je důležité zmínit, že Gabi má zásadní roli i ve třetí sérii, kde jejich vztah eskaluje.“

A co postava Luboše (Ján Jackuliak)? Má reálné základy?

„Luboš je stmelení několika postav do jedné. Člověk, který zařídí, co je potřeba zařídit, a také člověk, který se o Ivetu stará. Můžeme ho nazvat managerem, asistentem nebo prodlouženou rukou, a takových bylo okolo Ivety více. Je to ale hlavně člověk, který Ivetě vysvětluje, co se od ní očekává a jaké je její místo ve světě. Vytváří na ni bezprostřední tlak. Ale opět se na to musíme podívat trochu svrchu. Je to o tom, že Luboš je ten zlý a Iveta ta hodná? Ne tak úplně. Na tom je přeci založený celý náš seriál. Já jsem už od začátku říkal, že Ivetu, teď myslím minisérii, nelze vnímat jako příběh o dobrých a zlých lidech, takhle svět nefunguje. Pro mě je Iveta komplikovaný člověk v komplikovaném prostředí a myslím si, že druhá řada to začne velmi jednoznačně ukazovat.“

Jak jste vybírali představitele Karla Svobody?

„Bylo to strašně složité. Karel Svoboda, stejně jako Ladislav Štaidl nebo Karel Gott... my už vůbec nemáme muže tohoto typu. Doba se změnila, vymizela ta aristokracie, kterou s sebou tito muži nesli. Měli jsme ohromné štěstí, že nám na casting dorazil Ondřej Brzobohatý na Ladislava Štaidla, jinak bychom měli opravdu velký problém. Karla Gotta tam máme jenom krátce, ale ten Karel Svoboda... To bylo opravdu náročné. Je to taková svatá trojice chlapů, kteří si byli v něčem podobní. Hledali jsme dlouho. Měli jsme na castingu člověka, který mu byl fyzicky velmi podobný, ale neherec, a to se bilo. Nakonec producentka a castingová režisérka Maja Hamplová přišla s nápadem na Sašu Rašilova. Já jsem to na první dobrou neviděl, stejně jako to možná neuvidí diváci, protože máme Karla Svobodu zakódovaného jinak. Z pozdějšího období, kdy už byl někým jiným. Ale když si člověk dohledá, jak vypadal a působil v devadesátých letech, tak si myslím, že opět nejsme daleko.“

V následujícím textu shrnuje zpěvaččin život její oficiální fanklub ivetabartosovaofk.cz:

Iveta Bartošová se narodila 8. dubna 1966 v Čeladné (okres Frýdek - Místek). Má o 15 minut starší sestru Ivanu a o 2 roky staršího bratra Lumíra. Již během studií na gymnáziu ve Frenštátě pod Radhoštěm začala zpívat s poloprofesionální kapelou Dianthus a studovala zpěv a hru na klavír u profesora Fryščáka na Lidové konzervatoři v Ostravě. V roce 1983 zvítězila v okresním kole pěvecké soutěže Talent v Novém Jičíně a postoupila do krajského kola v Třinci, kde obsadila druhou příčku. Souběžně s Talentem se v Třinci konala soutěž Zlatá loutna, na níž Iveta obsadila rovněž druhé místo. Tyto úspěchy ji kvalifikovaly na festival Mladá píseň Jihlava 1983, kde si vyzpívala 4. místo a Cenu poroty za interpretační výkon. V Jihlavě se také poprvé potkala s Petrem Sepešim, s nímž vytvořila úspěšný pěvecký pár. Oba mladí zpěváci vystupovali s Tanečním orchestrem Československého rozhlasu, Golemem a hostovali ve skupině Kroky Františka Janečka. 29. července 1985 však Petr zahynul při autonehodě a Iveta se na půl roku odmlčela. Na podzim 1985 vydala firma Supraphon jejich album Knoflíky lásky.

Začátkem roku 1986 začala Iveta svou kratičkou spolupráci se skupinou Balet (výrazně uspěla písnička Hej pane diskžokej) a poté s Kroky Františka Janečka (hit Léto). Trvale pak zakotvila na jaře 1987, již jako čerstvá zlatá slavice za rok 1986, v Orchestru Ladislava Štaidla. V červnu 1987 odstartoval Ivetin první koncertní program Variace a koncem roku vyšlo její první sólové album I. B. - Iveta Bartošová, jež bylo v následujícím roce oceněno zlatou deskou Supraphonu. Novinkové album Blízko nás (Supraphon, 1989) provázel nejen nový koncertní program I. B. 89, ale také televizní minirecitál Jenom sen. Na následujícím koncertním turné Iveta 90 již Ivetu doprovázela její vlastní kapela DR IBB (Dara Rolincová, Iveta Bartošová Band). Současně Ivetě vyšly dvě dlouhohrající desky - dětským posluchačům bylo určeno album lidovek Zpívání s Ivetou (Supraphon, 1990), na zahraniční trh putovaly anglické verze nejúspěšnějších písní Closer Now (Supraphon, 1990).

V letech 1991 - 1992 se Iveta představila v nejnáročnějším koncertním turné své dosavadní kariéry Iveta poslouchá Luxembourg, v němž se kromě Ivety představili také tanečníci Martin France a Milan Závranský. Současně s oficiální premiérou, která proběhla 19. 5. 1991 v Hudebním divadle v Karlíně již s doprovodnou skupinou Data Band a taneční skupinou CRASH, se na prodejních pultech objevila další Ivetina LP deska s názvem Natur. Ve stejné době vystupovala Iveta ještě v pořadu Pavla Lukeše "Dva z jednoho těsta". Oba projekty provázely mj. i písně z LP desky Natur (Supraphon 1991). Zatímco Supraphon vydal Ivetě v roce 1992 kompilační album TOP 13, pod hlavičkou Tommü Records vyšel novinkový Václavák. Po dřívějším účinkování v televizní pohádkové po opeře Plaváček (Československá televize, 1986) dostala Iveta roku 1993 první filmovou roli - v novém filmu režiséra Jaroslava Soukupa Svatba upírů, který získal Cenu diváků na španělském filmovém festivalu Fantastic Burgos 1994, ztvárnila roli hraběnky Olívie. Závěrečná skladba filmu, Verdiho árie Já se vrátím, byla zařazena i na Ivetino LP Tobě (Supraphon, 1994). V září 1992 Iveta absolvovala měsíční kurs angličtiny v americkém Houstonu.

Rok 1994 nebyl pro Ivetu zrovna šťastným. Bulvární média značně rozdmýchávají její aféru s Romanem Třískou a v popředí jejich zájmu je i její dlouholetý vztah k Ladislavu Štaidlovi. Pod vlivem těchto okolností Iveta odchází částečně do ústraní. K radostem toho roku bezesporu patřila smlouva se společností BONTON - Supraphon a natočení jubilejní, v pořadí již desáté LP desky Malé bílé cosi (Bonton - Supraphon, 1994). S novou deskou Iveta změnila image a opět se vrátila na koncertní pódia s programem 94 TOUR 95. Doprovázela ji skupina GOLEM Jana Václavíka, jako hosté vystoupila rocková kapela Screwballs a Ivetina sestra Ivana, s níž Iveta zpívala nádherný duet S láskou. V programu nechyběla ani nostalgická hudební vzpomínka na Petra Sepešiho. Derniéra programu proběhla v prosinci 1995 v divadle ABC, již tehdy však bylo jasné, že turné bude pokračovat i v následujícím roce. Na tomto vánočním koncertu v ABC kromě tradičních hostů vystoupilo i pěvecké uskupení M.Singers. Iveta zde obdržela originální ocenění od svého fanklubu - Zlatou desku za více než 250 pro nás nazpívaných písniček.

V dubnu 1996 oslavila své 30. narozeniny, ukončila turné a veškeré své aktivity podřídila promotion novinkového alba Čekám svůj den, které , které vyšlo u firmy Bonton v produkci Ladislava Štaidla a Petra Jandy. Celou desku aranžoval Andrej Šeban, hudebně se na ní podíleli Michal David, Richard Müller aj., textoval Pavel Vrba. Ve stejné době Iveta oficiálně potvrdila své těhotenství. Malý Artur se narodil 11. října 1996 v porodnici v Apolinářské ulici. Zdálo se, že Iveta ukončí svou kariéru profesionální zpěvačky a bude se naplno věnovat synovi a rodině, ale úplně pracovat nepřestala. Vystoupila na několika společenských večerech, objevila se také v sále Hudebního divadla v Karlíně při příležitosti vyhlášení výsledků staronové ankety Český slavík, v níž obsadila 5. místo. Na přelomu roku vydala firma Bonton výběr Ivetiných singlů z let 1984 až 1989 s názvem Medové dny.

Rok 1997 znamenal pro Ivetu první krok k návratu mezi hvězdy první velikosti. Na jaře totiž přijala nabídku skladatele Karla Svobody na účinkování v muzikálu Dracula. V rekordním čase nazkoušela dvojroli Adriany/Sandry a 21. 6. 1997 proběhla její premiéra. Ivetin skvělý výkon ocenili všichni kolegové i příznivci, se stala téměř ztělesněním své role, navíc skvěle skloubila práci se svými mateřskými povinnostmi.

3. října 1997, u příležitosti Draculových 2. narozenin, pokřtila svůj singl Iveta Bartošová v muzikálu Dracula a její písně byly zařazeny také na reedici výběru draculovských árií. 5. 6. 1998 muzikál Dracula v Praze definitivně skončil. Iveta jej však neopustila - od ledna 1999 účinkovala v tomto muzikálu v Bratislavě a od září 1999 cestovala za Draculou do Prešova. V roce 1998 nazpívala roli Nastěnky pro muzikálovou lední show Mrazík a zúčastnila se uvedení této pohádky ve velkých městech České i Slovenské republiky. Písně z Mrazíka vydala firma Popron. Zatímco firma Sony Music Bonton vydala v reedici album Knoflíky lásky, obohacené o 7 dosud nevydaných písniček z Ivetiných začátků, pod hlavičkou Monitor EMI vyšlo Ivetě nové romantické album Ve jménu lásky. Romantická deska si brzy získala přívlastek comeback století, stala se jedním z nejprodávanějších hudebních nosičů (75 000 ks), byla oceněna zlatou a platinovou deskou a Iveta se poprvé představila také jako textařka. Na jaře 1999 vyšlo toto album v platinové reedici.

Pořadí 15. album Bílý kámen (rovněž zlaté) vyšlo 26. 10. 1999 u Monitoru EMI. Iveta opět spolupracovala na textech a také začala komponovat. Kromě práce na vlastním albu Iveta dostává nabídky svých kolegů. S Danielem Hůlkou natočila titulní duet k filmové pohádce Zdeňka Trošky Z pekla štěstí, nazpívala roli lvice Kiary pro disneyovský animovaný film Lví král II a jako moderátorka se představila v zábavném narozeninovém pořadu TV Nova Pět let s vámi. Neodmítla ani spolupráci s Waltrem Kraftem (duet pro jeho album Azazel) či Martinem Babjakem (duet pro jeho album Poetica) a jako host účinkovala v koncertním turné Daniela Hůlky Živé obrazy. Za rok 1999 získala 2. místo v anketě Český slavík.

Rok 2000 je pro Ivetu především rokem muzikálů. Nový rok začal úspěšným 2. místem v anketě TýTý za rok 1999. V květnu 2000 odstartovalo v Liberci Ivetino koncertní turné nesoucí název Deník Ivety. Jako hosté zde vystupují Jiří Korn, Daniel Hůlka, Pavel Vítek a průvodce pořadu Richard Genzer. Zároveň Iveta účinkovala v cyklu pořadů Petra Novotného. Ve víru Vlasty a Frekvence 1. 23. června 2000 Iveta společně s Ilonou Csákovou, Helenou Vondráčkovou, Hanou Hegerovou, Bárou Basikovou a Marcelou Březinovou zpívají v sálu Státní opery Praha na koncertu nesoucí název Královny popu v opeře. Pro podporu byl získán prezidentský páru, který prostřednictvím své nadace Dagmar a Václava Havlových Vize 97 přijal nad projektem záštitu.

Začátkem prázdnin Iveta zkouší postavu Sandy pro muzikál Pomáda a koncem léta připravuje novou desku. V Bratislavě 15. 9. 2000 je slavnostně uvedena Pomáda, která i v následujících měsících má stále velký ohlas. 30. 10. 2000 vychází nové album s názvem Jedna jediná u vydavatelství Monitor EMI. Novinkové album obsahuje především melodie ze známých pohádek a Iveta na něm nazpívala duety s Petrem Mukem, Karlem Gottem a Petrem Kolářem. Od začátku podzimu se připravuje na muzikálovou roli Haydée pro nový muzikál Monte Cristo. Jeho realizaci připravil opět Karel Svobada s osvědčeným týmem, který se autorsky podílel na muzikálu Dracula. Do titulní role byl obsazen Daniel Hůlka. Muzikál měl světovou premiéru 13. 12. 2000. Pro Ivetu rok 2000 vrcholí oceněním v podobě stříbrného slavíka v anketě Český slavík. O Vánocích se na obrazovkách TV Nova objevil první díl chystané série Ivetiných pořadů s názvem Deníček Ivety B., druhý díl uvedla Nova v květnu 2001.

 Jako moderátorka se Iveta opět představila v červnu 2001 po boku Viléma Čoka na finálovém večeru Mezinárodního hudebního festivalu Děčín 2001 a moderátorské zkušenosti zúročila rovněž jako jedna ze čtyř hvězdných redaktorek Radia Impuls, na jehož vlnách v průběhu roku 2002 uváděla pořad Haló, tady… Iveta Bartošová. V září 2002 vydala společnost EMI Music album Hej pane diskžokej, na nějž Iveta nově nazpívala své starší hity, ovšem v moderním disko aranžmá. Po dvou měsících prodeje získalo toto CD zlaté ocenění. Před Vánocemi pak u vydavatelství Fonia vyšlo CD Iveta Bartošová vypráví pohádky Arturovi, které bylo pokřtěno při slavnostním otevření cukrárny Lemon´s Cube ve štěrboholském Europarku, jíž je Iveta spolumajitelkou.

 Na jaře 2003 se Iveta představila hned ve dvou muzikálech najednou: Do Kongresového centra Praha se opět (bohužel však jen na půl sezóny) vrátil Dracula, pro nějž Iveta znovu nazkoušela dvojroli Adriany/Sandry, mnohem větší výzvou však pro Ivetu byla role Johanky z Arku ve stejnojmenném muzikálu Ondřeje Soukupa. Bylo jí však umožněno odehrát pouhých 11 představení, poté byl muzikál ukončen. Své podzimní pracovní aktivity Iveta plně podřídila potřebám svého syna Artura, který nastoupil do 1. třídy základní školy. U EMI Music vyšlo její novinkové, opět diskotékově laděné CD Dráhy hvězd, jehož zlatá reedice se objevila na pultech začátkem roku 2004. Iveta zkouší muzikál Bídníci (role Madame Thénardiérové) a současně zkouší hlavní ženskou roli v chystané Miss Saigon. V průběhu své kariéry se Iveta věnuje rovněž charitativní činnosti. Je patronkou nadace Pražské děti, pravidelně spolupracuje s nadačním fondem Kapka naděje, nadací Terezy Maxové či Robin, bývá hostem v benefičních pořadech Chceme žít s vámi, NATAMA, Pomozte dětem, zúčastnila se i koncertů Most naděje a Lidi lidem, uspořádaných na pomoc lidem poškozeným povodněmi v letech 1997 a 2002. V domovské Uhříněvsi rovněž pravidelně organizuje zábavné pořady pro děti.

 Na jaře 2008 jí v Česku u vydavatelství EMI vyšlo kompilační 3CD "Platinum collection" a na Slovensku výběrové album Gold. Zároveň v té době podnikla koncertní turné nazvané Jsem zpátky. V dubnu 2008 bylo ohlášeno její účinkování v muzikálu "Mona Lisa" v pražském Divadle Broadway. V tomto muzikálu nakonec však nevystupovala. V říjnu 2008 vydala u společnosti EMI řadové album nazvané 22 s hity "Jako Fénix" (z muzikálu Mona Lisa) a "Pohádka". Závěrem roku 2008 byla vyhlášena Skokanem roku v kategorii zpěvačky v anketě Český slavík (posun z 18. na 5. místo). Dne 5. září 2008 se Iveta Bartošová provdala za Jiřího Pomeje na zámku Hluboká. Následovaly dva roky, v nichž například zářila v taneční soutěži Let´s dance na Slovensku, kde skončila na 4. místě, což je historicky nejvyšší umístění ze všech českých účinkujících. V pražském divadle "Goja Music Hall" začala zkoušet muzikál Děti ráje, ale kvůli vážným zdravotním problémům se jí nakonec musela vzdát.

Na začátku roku 2009 (po 16 letech) vyhrála v prestižní anketě TýTý, což dokazuje, že v určité části publika stále patřila k nejoblíbenějším českým zpěvačkám. Na podzim 2009 vzniklo v nahrávacím studiu Za vodou vánoční album Když ticho zpívá v produkci Káji Maříka. Přidala se krize manželství, která byla dovršena rozvodem v říjnu 2010. Iveta se začíná znovu objevovat na populární scéně, staví vlastní kapelu pod vedením Ondřeje Gorčíka, v neuvěřitelně krátké době dvou měsíců dává dohromady bonusovou desku Děkuju Vám, Andělové spolu se zpěvákem Jarkem Šimkem, který se stává jejím producentem. CD obsahuje čtyři nové písničky ("Heja Heja", "Děkuju Vám, Andělové", "Až až až" a "S tebou se neloučím"). K ústřední stejnojmenné písni točí v Bratislavě videoklip s režisérem Martinem Grofem. Záhy rozjíždí sérii koncertních vystoupení s názvem Když Iveta zpívá.., kterou zahajuje 4. listopadu v Ostravě, kde je téměř doma. Sklízí tady zasloužené ovoce vestoje nejen za zpěv, ale také za taneční umění, jenž předvádí spolu s tanečníky, na tomto turné předvedla mimo jiné i noční divadlo. Konec roku, který byl plný změn, uzavírá vánočními koncerty v Bratislavě (16. prosince) a v místě jejího bydliště Praha - Uhříněvsi (20. prosince). Učinkuje v televizních pořadech, rádiích a dalších vystoupení jak klubových tak charitativních u nás i na Slovensku.

Nový rok 2011 vítá se synem Arturem, rodinou a přáteli. V červnu 2011 natočila dvojjazyčný duet se svým tehdejším partnerem Domenicem Martuccim. V září 2011 dostala opět novou šanci na obnovení kariéry – nazpívat vokály k písni pro film Hranaři, které se ale ve filmu samotném nakonec neobjevily. Během galavečera Česká hvězda 2012 v Hudebním divadle Karlín převzala ocenění “Návrat roku”. Od října 2012 se objevovala v televizní reality show o svém životě, který vysílala bulvární televize Pětka do té doby, než zanikla v lednu 2013. Koncem roku 2012 vychází výběrové Noc je království, kde jsou uvedeny dvě studiové novinky. V březnu 2013 vystoupila na plese obětem frenštátské tragédie ve Frenštátě pod Radhoštem. 5. dubna Iveta vystoupila v Retro clubu, bulvár opět informoval celou Českou republiku, že vystoupení bylo zrušeno a tak dále... Ale pravda je, že Iveta vystoupila a sklidila velký úspěch. Následovaly další vystoupení v klubu Azzuro v Říčanech, v Lipanech a na diskotéce v Sázavě. Všude sklidila Iveta velký úspěch, i když bulvár trval na svém jako obvykle, že vystoupení nedopadla dobře.

Po celé dva roky kdy Ivetu trápila vleklá zranění a zažívací problémy, přes to všechno se snažila vystupovat. V létě se zdravotní stav nevyhnul hospitalizaci v nemocnici. Po 6 týdenní rekonvalescenci začíná Iveta první klubové vystoupení ve Vlašimském Retro Music Baru, fanoušci i diváci jsou překvapení, jak skvěle zpívá a vypadá. V září se Iveta provdala za Josefa Rychtáře a její soukromý i profesní život vzkvétá a Iveta míří opět na výsluní, kam patří. Rozjíždí koncertní Turné po městech České i Slovenské republiky, první vystoupení začíná 25. listopadu 2013 ve Svitavách. Přicházejí další nabídky televizních společností na různé pořady, mezi nimi i natáčení Vánočního pořadu s jejími vánočními i pohádkovými písněmi. Také Vánoční koncert v Uhříněvském kostele a další vystupování.

V lednu 2014 Iveta podstoupila operaci lícní kosti. Po měsíční rekonvalescenci v únoru vystoupila na diskotéce ve Staré Roli, o týden později v Zaječí na I. Retro plese. Fanoušci byli nadšení z návratu Ivety na koncertní podia. Dne 29. dubna 2014 Iveta svůj život ukončila skokem pod vlak, následkům zranění na místě podlehla.

Sledujete seriál Iveta? Podělte se o své dojmy v diskusi

Fotogalerie

60 fotografií

Iveta

Autor: Voyo