Režisér a zároveň i producent vysvětluje svoje pojetí tak, že jde o film inspirovaný osudy Jana Žižky. Z jeho života si vybral období, o kterém toho historici moc neví. Jde o tu část jeho života, ještě než se stal vojevůdcem, konkrétně rok 1402. V té době bylo Žižkovi 42 let. Za vojevůdce ho můžeme považovat až od 25. března 1420, kdy zvítězil ve své první bitvě, a to v bitvě u Sudoměře. Jákl ve svém filmu, který podle něj zásadně není dokumentární, řeší otázku, proč se Žižka postavil do čela lidových šiků a stal se nemilosrdným protivníkem svých nepřátel.

Scénář filmu proto fabuluje s myšlenkou traumat a křivd, která mladého Žižku potkala. V retrospektivě se postupně odhaluje tragický osud Anny, jeho první lásky. Druhou Žižkovou osudovou láskou se podle filmu, nyní již v reálném čase, stane Kateřina, snoubenka Jindřicha Rožmberka, jednoho z předních českých šlechticů.

Jako francouzská princezna se vedle českého krále Václava IV. a jeho bratra, uherského krále Zikmunda, stává nejvyšší figurou v české „hře o trůny“. A když se ocitne v Žižkových rukou, tento tehdy již otrlý válečník se rozhodne vrátit ji na dvůr jejího otce. Předpokládá, že francouzského krále rozlítí, jak se v Čechách zacházelo s jeho dcerou, a postaví se proti českému králi, Především pak zabrání tomu, aby se stal římským císařem. Druhá linie Žižkových traumat se paralelně odvíjí od napadení jeho blízkých, bratra, jeho ženy a syna, krutými Zikmundovými vojáky.

Při celkovém pohledu jsou to právě násilné a brutální scény, které jako by byly ve filmu tím hlavním. Což je svým způsobem škoda a působí to skoro až kontraproduktivně. Divák se totiž spíš soustředí na to, jaká hrůza ho zas čeká v příštím záběru, než aby vnímal film jako celek. Zejména pak práci kamery, kterou nelze označit než jako úchvatnou. Dilema, zda je za této situace vhodné, aby Žižku viděly i vaše děti, vyřešila filmová distribuce za vás. Do kin putují tři verze filmu, a to - nevhodná do 12 let, dabovaná verze a přístupná od 15 let (dabovaná i s titulky). Záleží na kině, kterou z verzí právě promítá. 

Pokud jde o historická fakta, trochu vadí, že nelze v historických pramenech dohledat onu francouzskou princeznu Kateřinu. V roce 1402 byl francouzským králem Karel VI., který sice měl dceru Kateřinu, ta se ale narodila až v roce 1401. On sám pak po většinu života trpěl duševní poruchou, která ho činila neschopným vládnout. O tom, že by vytáhl na Čechy, ani nemluvě.

Pro lepší fabulaci děje Jákl do scénáře také připsal nehistorickou postavu šlechtice Boreše, příznivce Václava IV. Reálně nejschopnější syn Karla IV., Zikmund, ve filmu figuruje jen jako záporná postava, kterou historicky zcela jistě nebyl.

Český divák se také, bohužel, ve filmu setká s českými herci jen okrajově, spíše se jen mihnou ve vedlejších rolích. Role Ondřeje Vetchého tak třeba nemá ani jméno a těžko pochopit i to, proč Čecha Žižku musel hrát Američan Ben Foster. Ve středověkém českém prostředí poněkud nepatřičně působí i postava ztvárněná Afročechem Benem Cristovaem.

I když čistě teoreticky se mezi Zikmundovými maďarskými Kumány mohli vyskytovat i výrazně snědší bojovníci původem, např. z Blízkého východu. A protože Žižka jako historická postava přece jen není ve světě až tak známý, do zahraničí film putuje pod názvem Medieval, čili Středověký.

To všechno je ale nakonec vedlejší. Když se necháte unášet pouze duchem filmu, jako to hlavní vnímáte především statečnost a odvahu nejen Žižky, ale i českého národa. Lidí, kteří se jen tak nedají a jsou ochotní a schopní bojovat proti útlaku ze strany vlastní vrchnosti i za svoji svobodu proti cizím uchvatitelům. Za Žižky stejně jako dnes.

Video
délka: 44:04.08
Video se připravuje ...

Kulový Blesk: Neporazitelný Žižka padl. Jak si vede nejdražší český film v USA? 

Fotogalerie
242 fotografií