Akademickou malířku a sklářku, známou oděvní výtvarnici a designérku Blanku Matragi buď lidé adorují, anebo s jejími kolekcemi módy nesouznějí. Jsou na ně příliš bombastické, stejně jako ona sama. Ale nikdo nemůže této šedesátnici upřít pracovitost, houževnatost, vysokou profesionalitu. Tvůrčí entuziasmus, který ani v jejích pětašedesáti neutuchá. 

NÁLEPKA: NESNÁŠÍM JI!

S Blankou Matragi jsme v podstatě stejně staré. Ona je o necelý rok mladší než já. Jak jsem naznačila, nemalá část české veřejnosti žije v dojmu, že jsem vůči ní zaujatá. Dokonce ji nesnáším. Kritiky módní policie v Blesku je v tom ubezpečují. Ale jde o subjektivní, argumenty podepřený názor recenzenta, na němž stojí každá kritika bez ohledu na to, o jaký hodnocený žánr jde. Fanoušci Matragi mají však jiný názor. Na sociální síti Facebook, v anonymních diskuzích pod články mě za údajnou negativní předpojatost verbálně kamenují, jak se dá.

PŘESPŘÍLIŠ OZDOB

Faktem je, že i mně jsou dramaticky efektní modely šatů z bejrútské dílny Blanky Matragi cizí. Jejich přílišná zdobnost, spousta navzájem si konkurujících atraktivních detailů v podobě aranžované látky, ručně šité krajky, malby, ornamentální výšivky, včetně ohňostroje barev, mixu tisíce korálků a křišťálových kamínků protiřečí mé tezi, že šaty, outfit jako takový, mají mít jednu, maximálně dvě dominanty, které tzv. zazvoní.

Řada žen, ale též mužů to, co má podstata odmítá, u Matragi naopak miluje. Svými kreacemi jim dává šanci na pohádku. Alespoň její iluzi. A rozhodně nejde jen o klientky z Perského zálivu, jimž jsou spletité dekory filigránských ornamentů, velkolepá okrasnost vlastní. Madam Blanka sklízí obdiv i u zákaznic z Ameriky a Evropy, Čechy nevyjímaje.

PŘEKVAPENÁ, ALE VSTŘÍCNÁ

Náhoda chtěla, abychom se potkaly na jedné akci letošního filmového festivalu v Karlových Varech. Minuly jsme se se společenským úsměvem. Přítelkyně Alex, která mě doprovázela, zatoužila mít s Blankou Matragi selfie a poprosila o zprostředkování. Oslovila jsem ji tedy. Byla příjemná a vstřícná. Možná i trochu překvapená.

Fotografové společenských rubrik nás požádali, abychom spolu zapózovaly. Objímala jsem její pevný úzký pas bez minimálního závalce tuku a v duchu přemýšlela, co všechno pro to musí udělat.

POZNEJTE MĚ!

Následná schůzka vzešla z její iniciativy.

„Pojďme zakopat tu válečnou sekeru, Františko,“ prohodila Matragi mezi úsměvy před fotostěnou párty. 

„Žádná bitka mezi námi není. Jde o kritiku šatů a stylingu, v němž jsou sympatie či antipatie tabu,“ odvětila jsem.

„Radikální názor vám neupírám, ale o to víc byste mě, mou uměleckou tvorbu, v níž nefiguruje jen móda, měla poznat. Pokud vím, před časem vás TV Prima vyzvala k návštěvě mojí dlouhodobé retrospektivní výstavy Timeless, která v pražském Obecním domě již sedmým rokem probíhá. Chtěla na kameru váš komentář. Odmítla jste s tím, že šaty by se měly nosit, nikoli vystavovat. Dlouho jsem o vašich slovech přemýšlela. Možná byste je přehodnotila, pokud neodmítnete i mé pozvání."

SEN O POMNÍKU

„Nemyslím, že bych změnila názor. Proč stavět před smrtí pomníky díla, které ještě nekončí? Šaty, šperky, artefakty bytového designu by měly spolu s uživatelem prožívat společný příběh, být v oběhu,“ odvětila jsem. „Anebo je retrospektivní výstava Timeless v Obecním domě alternativou úsilí z roku 2006 vybudovat v Praze Matragi centrum, jež by bylo archivem a prezentací vaší životní tvorby, jakýmsi ohniskem dění otevřeným laické i odborné veřejnosti? Chtěla jste zapojit nové talenty, studenty designu, dát jim šanci se předvést. Komunikovat se světem. Tenkrát jste měla podporu tehdejšího primátora Béma, vlila do projektu spoustu milionů, aby selhal na podvodném tahu rodinného přítele, exmanžela herečky Kateřiny Brožové, Zdeňka Tomana. A nyní vaše firma Matragi design se stejným záměrem koupila vilu v památkové zóně pražské Ořechovky, kterou podle referencí médií před pěti lety bez povolení kvůli spadlému starému stromu zbourala. Jeho pád nemohl způsobit škody vedoucí k demolici, zkonstatoval magistrát a udělil vaší i najaté stavební firmě statisícové pokuty. Vám ji ministerstvo kultury zrušilo, jen jste dle památkářů měnili projekt. V jakém stadiu se vlastně nachází teď?“

JEDLI JSEM OPLAKALA

„Pro změnu jej brzdí protestní petice občanského sdružení Prahy 6. Stavební firmu jsme vyměnili. Mimochodem, tu letitou jedli bez mého vědomí rozřezali na polena. Oplakala jsem to. Mohla jsem z ní vytvořit skulpturu, zanechat ji na místě v jiné podobě. Byla součástí genia loci.“

„Vy se svých snů hned tak nevzdáváte.“

„Ne, to ne. Jsou hnacím motorem existence. Měla bych říct, že objekt, o němž mluvíme, není pomníkem historie ani legend české architektury Kotěry, Gočára, Loose a dalších, k nimž chovám obdiv nejvyšší. Jedná se o malorolnický dům, k němuž projekt architekta Hlávky, potomka legendárního stavitele a českého filantropa devatenáctého století, přistupuje s maximálním respektem."

„V čem vidíte problém?“

„V mediální prezentaci. Nepochopení, zřejmě i lidské závisti. Já tady za nemalé peníze stavím středisko designu, chci jej s mou tvorbou, archivem, odkázat státu, protože nemám potomky. I když stále doufám, že najdu žáka, který bude v mém odkazu pokračovat, s porozuměním jej spravovat. V Libanonu nebo ve Francii, jak říká můj muž Makram, by si takového gesta vážili. U nás se setkávám s neporozuměním. Ten boj mě vyčerpává, musím říct.“

ZAČALA MĚ ZAJÍMAT

„Zmínila jste Libanon. Proč tedy svůj sen nezrealizujete tam? Je to váš druhý domov, žijete tam téměř čtyřicet let.“

„Vždy jsem byla a budu Češka. Kořeny mám tu.“

Blanka Matragi, hyperaktivní dcera uměleckého brusiče skla a prodavačky z kiosku, která po vyučení brusičkou skla absolvovala střední uměleckoprůmyslovou školu sklářskou v Železném Brodě a poté titulem akademická malířka završený obor oděvní výtvarnictví na pražském UMPRUM, mě začala zajímat. Její projev, jenž na kdekoho působí afektovaně, jsem přehodnotila na živelný. Velká voda, jež břehy bere a kterou nesmírně trpělivý a klidný manžel Makram tiší a vrací do regulovaného koryta pragmatismu bez velkých emocí. Ukázka kýžené rovnováhy jin-jang, pomyslela jsem si na místě.

BUDE TO O VÁS

„Máte co říci, Blanko. Ráda vás blíže poznám. Včetně expozice. Pokud uděláme článek, povídání, cokoliv, jakousi konfrontaci mě a vás, bude to i má povinnost."

„Jistě, to uvítám,“ odvětila.

„Nebude to až tak o vaší tvorbě, ale o vás. I když ta tvorba je Blanky Matragi věrným odrazem. Podřídila jste jí život i za cenu ztrát, k nimž jistě patří i nepoznané mateřství. Opravdu nevím, co z oné konfrontace vzejde, a možná nebude vždy příjemná,“ upozornila jsem předem.

IMAGE VERSUS PODSTATA

Sešly jsme se dva měsíce poté v jejím butiku sídlícím v Obecním domě v Praze.

„Až přijdete, holky mě zavolají. Mám nad expozicí zázemí. Mezitím vás provedou, okomentují modely i doprovodný design,“ napsala v SMS.

Výklad personálu v prodejně jsem s díky odmítla. Chtěla jsem si šaty zažít sama. Převážně šlo o verze koktejlek, malé večerní, také řadu rób z levelu haute couture (takzvané vysoké módy) včetně limetkové na téma etno v rámci současné kolekce.

Oslovila mne kvalita látek. Unikátní, obdivuhodné ruční výšivky a v dráždivém protikladu k nim použití revolučních hi tech materiálů s iluzionistickými prvky v 3D efektu, jež Matragi vytvořila ve spojení se světovými textilními firmami.

VKUS JE RŮZNÝ

Pár modelů inspirovaných padesátými léty mě vzalo za srdce, ale většina z nich nikoli. Můj pohled na módu je jiný. A vkus je různý. Tendence módy rozmanité. Toť vše.

Zájem zato přitáhl porcelánový servis pro Thun Studio a vytříbeně minimalistické servírovací náčiní v mně blízkém tvarosloví. Nejvíc nadchly puristicky opulentní šperky z ušlechtilého kovu, před jejichž vitrínou mě Blanka, která konečně přišla, zastihla.

„Jsou úchvatné. Tohle je jiná Blanka než ta, kterou znám,“ řekla jsem na uvítanou.

„Inspirovala jsem se britskou architektkou a designérkou iráckého původu Zahou Hadid, mistryní organických tvarů bez ostrých hran. Obdivuju ji, beru jako guru. Chtěla jsem jí na míru vytvořit model šatů, ale bohužel před dvěma roky zemřela.“

OBLÉKNĚTE SI TO!

„Věno Hadid může trvat dál. Jako pocta přenesené do tvarů i dekoru látky. Třeba se odpoutáte od inspirace obrazy Františka Kupky, která se tak trochu stala never ending story,“ opáčila jsem.

„To není špatný nápad. Zamyslím se nad ním. Kupka mi je osudem předurčený. Vypravila jsem se za jeho obrazy do Prahy z Českomoravské vrchoviny bez koruny v kapse ve svých patnácti. Už tenkrát mě přitahoval. Tak to s ním mám. A jak se vám u nás líbí? Co říkáte šatům zblízka? Stojí za nimi neuvěřitelné hodiny mistrovské ruční práce, spousta zapomenutých řemeslných fíglů, luxusní materiály.“

„To nepopírám,“ řekla jsem neutrálně a znovu se oděvy probrala. Narazila jsem na sošnou vestu bez rukávů s dramatickým obloukem královny hodného límce. Poprvé jsem ji přehlédla. Zaujala mě architektura střihu i síť materiálu. Tento kousek byl zcela jiný než ostatní.

„Máte neomylnou ruku. Jste pro model správný typ. Je z unikátního mnou vytvořeného 3D tylu. Musíte si ho, Františko, obléknout. Uvidíte,“ zavelela.

Vyhověla jsem. Bavil mě. Kývla jsem Blance i na focení a absolvovala v něm i Timeless výstavu, na niž jsme se přesunuly.

NEJDE JEN O ŠATY

Základ výstavy Timeless tvoří společenské kreace, řada svatebních rób. Jsou to pompézní toalety z ranku vysoké módy. Nechybějí abstraktní skulptury z bronzu, opulentní lustry, lampy, skleněné plastiky. Úžasné industriální křeslo Tubes z průmyslových trubek. Jídelní servisy. Moderní i klasické šperky, jež na zakázku Matragi navrhla.

Na stěnách táhlé výstavní chodby visí retrospektivní fotky návrhářky ve vlastních toaletách, jimž v době války, kdy v Bejrútu padaly bomby a město hořelo, dělala modelku. Také grafiky návrhů šatů, vzorky vyšívaných ornamentů pod sklem.

VELITELKA I HOLKA

Prohlídka trvala víc než půldruhé hodiny. Kadence slov Blanky neutuchala. Byla ve svém živlu. Došla jsem k závěru, že energie této dominantní ženy nabíjí a vysává zároveň. Když mluvila o práci, působila sebestředně, ale taková většina umělců je. Byla velitelkou a malou nadšenou holkou zároveň.

Expozice až tak mrtvá není, jak jsem se domnívala. Do Prahy na ni létají klientky z Ameriky, arabských zemí, Evropy, které si tu včetně movitých Češek vybírají modely. Některé si je odnášejí přímo, jiným se vezmou míry.

Timeless každopádně představuje šíři Matragi tvorby, která se zde jeví jako tvůrce mnoha tváří. Díla ze skla, náčiní z kovu a porcelánu, křesla dělaná s Bořkem Šípkem jsou úžasná. Jí vyvinuté textilie s nebývalou tvarovou pamětí a vzhledu skla rovněž. Mimochodem, koktejlky, které jsem poté objevila v malé dílně, jež je součástí pražského zázemí, opravdu stály jako torzo sochy. Nebortily se. Dají se složit v kufru a poté vzít bez žehličky na sebe... Bohužel tento fakt potenciálu renesančních rozměrů válcuje mediálně zavedený obraz ženy navrhující garderobu aristokratkám z Perského zálivu. Ale pragmatickým faktem rovněž je, že představují největší a díky její zavedenosti stálý výdělek.

MEZI ČTYŘMA OČIMA:

Začala rezolutně. „O princeznách se nebavme. Je to ze všech stran omleté téma, které odmítám,“ řekla mi ve své přijímací pracovně, kam mě ve finále na arabskou kávu s kardamomem pozvala.

Téma princezen již nesnášíte, ale o vztahu k nim byste měla něco říct. nevymažete je.

O jejich výchově a kultuře píši ve svých dvou biografických knihách. Můj a jejich svět se může potkat, ale nikdy propojit, i když mě některé klientky z paláců označují za přítelkyni. Těší mě to, ale s princeznou se v pravém smyslu přátelit nedá. Je příliš jinde, troufám si říct.

A jinak?

Nenosí jen moje velké róby, ale i civilní šatník, který jim navrhnu. Respektují tradici, společenské rituály, ale zrovna tak jsou vstřícné současnosti. Zacházím s nimi jako s každou jinou zákaznicí. Snažím se je vést, najít si svůj styl, ale nic jim nediktuji.

Co pro vás znamená móda?

Nedílnou součást bytí. Oblečení je od nepaměti výpovědí o dané době počínaje pravěkem. Také prvotní informací o člověku. Móda je vektorem estetiky i ringem tvrdého byznysu. Návrhář by měl přinášet nové, jedinečné a zároveň musí respektovat nositele, poptávku trhu, protože bez toho by neuspěl. Mimochodem provoz butiku v Česku, nájem prostor v Obecním domě stojí obrovské peníze, které musím především ve světě vydělat.

A sklo? Složila jsem vám za něj několik poklon. I to je vaší součástí.

Sklo je životní láskou. Synonymem mojí rodné země. Miluji prostředí sklářů. Jsou ryzí, zemití, přímočaří. Rozumíme si. Když s nimi doma v Česku tvořím, stávám se součástí jejich velké rodiny.

Jaké věno, obrazně řečeno, jste si z domova do Libanonu přivezla?

Chuť poznávat. Od narození mi danou energii. Schopnost improvizace a um neplýtvat materiálem. Taky respekt k němu a potřebu jej něčím inovovat. K tomu mě značnou měrou donutila uniformní a neinvenční éra socialismu, v níž jsem vyrůstala. Samozřejmě výchova rodičů, kteří mě naučili vážit si vydělaných peněz, poctivě nabytého majetku.

Co vám naopak dal arabský svět? Čeho si z něj nejvíc vážíte a s čím se nikdy nesžijete?

Obdivuju rodinnou soudržnost, neuvěřitelnou pohostinnost. A také si velmi vážím, že mi poskytl nevídanou šanci se bez fantazijních či materiálních limitů realizovat. Nikdy se nesmířím s válkou, její neustálou vidinou.

Jak byste definovala úspěch?

Za úspěchem stojí talent, jistá dávka štěstí. Ale především připravenost, zápal pro dílo. Většinu života jsem strávila v dílně se švadlenami, krejčovskými pannami, štůčky látek. Obklopená barvami, štětci, jehlami... Neznám dovolené, a když, tak jsou vesměs pracovní. Troufám si tvrdit, že jsem si úspěch za účasti nemalých ztrát těžce vydřela.

Řešíte stárnutí? Úbytek půvabu, jenž odchází s mládím?

Jistě. Vy snad ne? Samozřejmě chci vypadat dobře, což je dáno ženstvím, které s datem narození nesouvisí. Svět, v němž se pohybuju, je hodně založen na tom, jak kdo vypadá. Jsem vycepovaná, péči o pleť, postavu beru jako součást povinné profesionality. Vzhled, módu jsem ostatně řešila odmala. Tvrdý face-lift nemám a nechci mít. Omlazuji se přírodní kosmetikou, neinvazivními metodami, jako jsou například plazma, kyselina hyaluronová, kolagen, což běžně praktikují ženy od třiceti. Někde jste mě popsala jako ženu, která zákroky ztratila mimiku. Jak vidíte, mám ji. I když přiznávám, že jsem tenkrát byla po nepovedené injekci botoxu z Libanonu. Několik let už ale navštěvuji lékařku dermatoložku Věru Terzijskou, která by nepřirozené zásahy nedopustila.

Povíte mi něco o svém muži Makramu Matragi, jenž vás všude doprovází jako tichý kultivovaný stín?

Značka Matragi jsem já a on. Jedno bez druhého nejde.

Jak vlastně vnímáte instituci manželství?

Můj muž je unikát milující řád. Já jsem na rozdíl od něj emotivně zbrklá. Přesto je partnerem, s nímž věrně v dobrém i zlém stárnu. To, že je něco takového terno, vám dojde teprve s věkem, když opadne zamilovanost. Až když spolu něco protrpíte, vybudujete, ztratíte. Manželství prověřují hlavně bitky, krizové momenty. Jsme spolu v tomto svazku osmatřicet let, dopadl dobře, a přesto manželství považuji za nejriskantnější podnik na světě.

CHCI DODAT, ŽE...

Ze schůzky, jež začala v půl druhé, jsem odcházela před šestou. Na ulici jsem si vybavila slova kamaráda Česlava Jaroše, jenž s Matragi na UMPRUM studoval. „Blanka je do sebe a své práce zahleděný živel, kterého ne každý člověk vydýchá. Makram je světec, který tuhle nálož s přehledem unese. Energii, jíž Blanka vládne, bych ale po dávkách aplikoval do žil všem studentům návrhářství, jež učím na škole."

A JEŠTĚ CHCI DODAT, ŽE...

Autorizace článku trvala stejně dlouho. Možná déle. Blanka se nad některými úseky textu s vervou sobě vlastní rozčilovala. Neunesla, že jsem její toalety mimo jiné charakterizovala pomocí slova dekorativismus. Byť je to umělecký, zejména výtvarný směr upřednostňující zdobnost.

„Secesi jsem dávno opustila. Inspiruji se architekturou, kubismem, Kupkou, galaxiemi, odkazem etnik. Jakýpak dekorativismus. Dělám haute couture, která je postavená na výjimečnosti ruční práce, jedinečné atraktivnosti. Mladý Ellie Saab (slavný libanonský návrhář, pozn. red.) mi klepal na dveře. Mladí návrháři z Libanonu a Čech touží u mě dělat stáž. Jsem pro ně guru. Jsem sakra dobrá profesionálka. Takto by se o mně ve světě nikdo nevyjádřil, naopak vyzdvihují mou profesionalitu. Proč se u nás, kde chci něco edukativního vybudovat, setkávám s takovou negací?“ chrlila na pokraji ovládání se.

Choť Makram, jenž byl na místě také, zachoval poker face. Nemělo smyl opakovat, že jsem tímto obecným termínem alternovala slovo zdobnost, okrasnost, abych se v textu neopakovala.

„Promiňte, ale toto jsou mé dojmy, mínění. Autorizace se týká vašich citací. Nejsem PR agentem Blanky Matragi,“ kontrovala jsem. „To nepředpokládám,“ odvětila. „Ale chováte se tak,“ následovala má replika...

DOSTALA SE MI POD KŮŽI

Posléze se uklidnila. Následovaly jiné erupce emocí. Přes to všechno mě Blanka Matragi zajímá. Za dvě odpoledne, jež jsme tomuto textu věnovaly, se mi svým způsobem dostala pod kůži. Řekly jsme si i řadu důvěrností. Dvě zaneprázdněné ženy, které se brání bilanci, a zároveň ji tiše dělají...

Matragi je bezesporu výjimečně silná osobnost, jež se ve svém dominantním, zájmenem já často uvozeném projevu mnohým jeví jako arogantní. Ale má v sobě i velkou, a nejen tvůrčí, pokoru. Mám dojem, že v domovském Libanonu se leckdy cítí jako v izolaci, protože jeho pravidla utlačují živelnost, exhibicionismus, potřebu svobody, které jsou jí vlastní. Plně svou může být v Čechách a o to víc touží, aby ji našinec pochopil. Nejlépe oslavoval.

Video: Blanka Matragi o plastikách a botoxu!

Video
délka: 02:10.00

Blanka Matragi o plastikách a botoxu! Michaela Nováková

Fotogalerie
43 fotografií