22°C
Přebrala jste vedení Střepin. Co v nich bude nového?
„Už loni jsme změnili podobu studia i znělku a teď máme i nový koncept. Dáváme větší důraz na přinášení vlastních témat a nastolování agendy namísto praxe z několika posledních let, kdy jsme spíše kopírovali události týdne. Já tam mám ve Střepinách novou vložku Perly týdne, kde glosuji různé výroky a události. To mě moc baví.“
Jste aktivní i v Nadaci Michala Velíška. Jaká jsou vaše kritéria pro výběr oceněných?
„K nadaci jsem se dostala coby reportérka v roce 2009 a po několika letech se stala i součástí nominačního výboru. Každý ve výboru máme jiný pohled na věc, pro mě je kritériem nelhostejnost. Když někdo v nějaké situaci zareaguje jako jediný z řady lidí, kteří mohou být tou událostí paralyzovaní nebo čekají, až zareaguje někdo jiný.“
Jaký příběh se vám za těch patnáct let vryl do paměti nejvíce?
„Jsou dva. Jedním je cena, kterou jsme in memoriam udělovali Petrovi Vejvodovi – šestnáctiletému chlapci, který zachránil své spolužačky před napadením psychicky nemocné ženy a sám zemřel. Stalo se to už po uzavření nominací, a my nechtěli s jeho oceněním čekat na další rok, tak jsme udělali výjimku. Byla jsem první novinář, se kterým tehdy Petrovi rodiče mluvili. Nedokážete si představit, co jsem prožívala, když mi otevřeli a posadili jsme se k rozhovoru. Všechny otázky, které bych měla položit, mi přišly nevhodné, hloupé, trapné... Velmi mě ten příběh zasáhl, plakali jsme tam všichni.“
A druhý příběh?
„Velmi těžké bylo natáčení v Uherském Brodě, když tam útočník vystřílel hospodu. Jiří Nesázal, který proti útočníkovi zasáhl, měl posttraumatické pocity a nebyl schopný si naši cenu převzít. Tak poprosil mě, abych ji převzala já. Když jsem mu ji po několika měsících vezla, bylo to taky emočně velice náročné.“
Před sedmi lety jste sama zažila domácí násilí. Bylo vám pomoženo?
„Bylo. Ve chvíli, kdy jsem si o to řekla. Tehdy, když to vyšlo na veřejnost, se také vykrystalizovalo mé okolí. Řada lidí mi vyjádřila podporu a nabídla pomoc. A pak byli tací, které jsem považovala za přátele, kteří mi napsali, že se nediví, protože jsem někdy fakt na facku. Promazala jsem si mobil...“
Změnily ty události váš pohled na svět?
„Všechny zkušenosti, tím spíše ty negativní, člověka formují. Ale my novináři jsme cynici. Říkala jsem si, že i ti, kteří neznají mou práci, znají moje vyražené zuby. Ale v jednu chvíli toho i na mě bylo moc.“
Je to už za vámi, nebo vás ty zážitky pronásledují dál?
„Nemám to úplně odkloněné. Někdy se to ozve ve chvíli, kdy to nejméně čekáte. Někde to tam je, zapouzdřené.“
S novým partnerem máte skoro sedmiletou dceru. Co svatba?
„Nejsem typ na vdávání, už jsem dvakrát rušila zásnuby. Jsem v tomhle komplikovaná. Potřebuju mít pocit svobody, jinak mám tendenci utíkat, nejlépe sama před sebou.“ (smích)
Moderátorka Střepin Bára Divišová: Nejsem holka na vdávání! Blesk TV
