18°C
Novýma očima se na pohádku Anděl Páně podívala její autorka Lucie Konášová, která ji před pětadvaceti lety napsala na motivy příběhů Boženy Němcové, a posléze z ní režisér Jiří Strach ve svém celovečerním debutu vytvořil vánoční fenomén s Ivanem Trojanem a Jiřím Dvořákem v hlavních rolích.
Brzobohatého majstrštyk
Obliba a nezaměnitelnost oblíbené pohádky vyvolala obavy, zda chystaná muzikálová verze neskončí jako vyvařená písničková taškařice, která se jen komerčně otře o ikonický titul. Ostatně někdejší karlínská premiéra Ondřeje G. Brzobohatého Legenda jménem Holmes těžila před pěti lety především z chytlavého titulu - a právě Brzobohatý měl s Lucií Konášovou na zhudebněném Andělovi Páně největší podíl, když na její libreto napsal hudbu a texty.
Jenže tentokrát je na místě dlouze zatleskat, Brzobohatý odvedl mimořádnou práci. Jeho texty vyprávějí příběh na zem k polepšení seslaného anděla Petronela doprovázeného pošťuchujícím čertem Uriášem s lehkostí, bez balastu či laciných rýmovaček, srozumitelně pro děti i s dávkou humoru pro jejich rodiče. A hudba jednotlivá čísla, ať už jde o divoký karetní rej pekelníků, andělské přešlapy či dojemnou zpověď panské služebné Dorotky, proměňuje na zážitky u některých scén působivější, než nabídla filmová verze.
Nejlíp hraje i zpívá
Brzobohatý vystřihl chytlavé balady i působivý čardáš, nešetří nápaditostí, umí prostřednictvím své hudby a textů uhranout i dojmout, profesorsky střídá tempo i rytmy, a takřka nepřetržitě diváky baví. Třeba i předělávkou notoricky známého hitu Whisky, to je moje gusto z Limonádového Joea, který zde zní s textem Advent podle mýho gusta. Nejen, že do písňového souboru skvěle zapadne, ale slouží i jako vtipná narážka na to, že v představení hraje vnučka představitele Limonádníka Karla Fialy.
A je to právě Anna Fialová, kdo v tomhle představení ční nad ostatní, je jeho největší hvězdou. Klíčnici, která ruku v ruce se Správcem (Petr Vaněk) intrikuje na panství hraběte Maxmiliána (Roman Tomeš), vtiskla osobitý komicko-ironický charakter, který rozvíjí nikoliv pitvořením, nýbrž dokonalým hereckým pojetím. Jediným pohybem či mimikou dokáže divadlo rozesmát. Nadto na scéně není nikdo, kdo by Fialovou překonal pěveckým projevem, v každém čísle je jedinečná.
Komediant Rychlý
Přitom se zpěvem je to v Andělovi Páně podobně jako prakticky se vším ostatním - slabé místo není. A to přes fakt, že jak hlavní představitelé Petronela a Uriáše - Ondřej Rychlý a Marek Lambora, ale třeba i Veronika Khek Kubařová coby Panna Marie, se museli spolehnout na své „činoherní“ zpívání. Ač zůstávají v jeho mantinelech, popasovali se s rolemi pozoruhodně, a zejména Rychlý v některých momentech příjemně překvapí.
Úspěch Petronela ale vyrůstá především na Rychlého herectví a jeho komediálním talentu. A i když tu má popletený anděl legračních scén celou řadu, nikdy jeho představitel nesklouzne k trapnosti či lacinosti, která by možná u dětí fungovala, ale dospělí by se ošívali studem. Tuhle tenkou a zejména u Petronela ošidnou hranici Rychlý ve spolupráci s režisérem Martinem Čičvákem uhlídali a dokázali, že i jednoduchý humor lze servírovat chytře a s grácií.
Zbytečná role pro Korna
Svůj vysoký muzikálový standard ani v Andělovi Páně neopouští Roman Tomeš coby hrabě, v písních Dorotky se blýskne Kristýna Daňhelová, další mimořádný hlas na scéně, a třešničkou je Jiří Korn v dvojroli Boha a Rychtáře.
Sázka na ikonu tuzemského popu zejména v první postavě vyšla dokonale, a možná, že u ní mělo i zůstat, druhá, nevýrazná postava Rychtáře je pro Korna zbytná. Se svojí kariérou za zády má coby Bůh na scéně přirozenou autoritu i esprit - když mluví, zpívá, nebo si jen tak s Pannou Marií ledabyle zastepuje.
O Vánocích i v červnu
Zkrátka, radost pohledět. Nejen na šikovné herce, dobře a s inovacemi vystavěný příběh, hudbu a texty, které snesou srovnání se světovými muzikály, nebo vánoční pohádkovou atmosféru, o kterou se notnou měrou starají kostýmy Lindy Boráros a scéna Petra Hlouška.
Divadlem se totiž na tři hodiny (tolik má představení včetně přestávky) rozprostře pulsující radost z prožitku, která přichází vždy, když to takzvaně cinkne. Když jeden vydařený díl skládačky doplní druhý, když režisér představení složí tak, že diváky pohltí. A i když Anděl Páně po kanonádě první půlky v té druhé chvílemi tempo zvolní, přesně tohle se zkušenému divadelnímu režisérovi Martinu Čičvákovi daří. Opřít se mohl i o působivé choreografie Ivany Hannichové, ale těch inscenačních nápadů a humoru, to se hned tak nevidí.
Anděl Páně je tak novým klenotem nejen karlínského Hudebního divadla, ale domácí muzikálové scény vůbec. Filmovou pohádku nevykrádá, kormidluje ji na jiný, někdy i větší zážitek. A její kouzlo bude fungovat jak nyní před Vánocemi, tak klidně v únoru, červnu... Podobně, jako když si člověk doma pustí třeba Lásku nebeskou (když už jsme u toho nebe a Vánoc), aby se navzdory všedním dnům nabil pozitivní sváteční náloží.
Hana Gregorová na premiéře syna Ondřeje: Co prozradila o jeho třetí svatbě? Markéta Reinischová
Jinak naopak výkon p. Rychlého super , luxus.... Čerti mezi obecenstvem super nápad i když se mi zdá převzatý z Plesu upírů. 
