14°C
Míšo, potkaly jsme se na podzimním večírku televize A11. Znamená to, že se vracíte na obrazovky a budete tu mít nějaký pořad?
„Nebudu tu mít žádný pořad, byla jsem tu jako host v talk show. Řekla bych, že velmi záhy potom, co televize začala vysílat. Bylo to strašně hezké, uvolněné a měla jsem z toho velmi příjemné pocity. Mají to tu krásně zařízené, to je moc dobré. Občas se na A11 podívám, protože mají hezké dokumenty a mají hezké rozhovory.“
Co hlásit počasí, kdyby ta nabídka přišla? Neschyluje se tu k něčemu takovému? Že by se vrátily „sněhánky“...
„Už bych to nechtěla. Ještě jednou jsem si to střihla v televizi Barrandov, ale tam to bylo spíš takové crazy. Dělali jsme to tam Saša Hemala, Štěpánka Duchková a já. Opravdu takoví tři staří exoti trošku. Tam to bylo takové bláznivé. Věděla jsem, že to nebudeme dělat dlouho, kupodivu jsme to ale vydrželi dva roky. Což je na televizi Barrandov vlastně neuvěřitelná doba. Nicméně už bych to nechtěla dělat. Bavil by mě nějaký takový trošku serióznější lifestyle. Pokud by něco takového vůbec bylo možné. Ale jinak tohle už určitě ne.“
Když se bavíme o lifestyle a televizi, zaregistrovala jsem, že jste vařila pod dohledem Jiřiny Bohdalové a nechala jste se prý vést, jak správně udělat kuře na rozmarýnu. Takže už to víte?
„Víte, ono je to těžké. Já přišla se svým receptem. Chtěla jsem to udělat po svém a samozřejmě, že to nevyšlo. Vedle Jiřinky Bohdalové…prostě ona je takový vůdčí typ, bych řekla. Nejlepší bylo, když jsme vymazávaly formu na bábovku. Měla jsem připraveného něco takového bábovkovitého. Vzala mi ji a řekla: 'To musíš vymazat takhle.' Jenže ona má dlouhé nehty a těmi nehty to o tu plechovou formu úplně cinkalo. Zeptala jsem se jí: 'Jiřinko, půjde vám to? Nechcete na to peroutku?' Ona na to: 'Kašlu na peroutku! Já to udělám vlastníma rukama.' Říkala jsem: 'Bylo by dobré vysypat to kokosem nebo hrubou moukou.' Vysypaly jsme to polohrubou a nakonec to bylo úplně super. Ona je velmi specifická, ale zaplaťbánbůh, že je taková. Je to úplně jiné, člověka trochu zblbne, i když je tam jako host s vlastním receptem. Ale takhle. Bylo to kuře na rozmarýnu. Dopadlo to dobře. Všechno bylo opečené, upečené, jak mělo být, a dobré.“
Oslím můstkem se musím přesunout k vaší štíhlé postavě, kterou všichni už léta obdivují. Nicméně nedávno jste přiznala, že jste přibrala. Vysazovala jste z jídelníčku pečivo, abyste zhubla. Jak jste na tom teď? ´
„Mám pořád stejnou váhu. Jednu dobu jsem chtěla docela zhubnout, tak jsem to pečivo vysadila. To je opravdu strašně dobré. Hrozně dobře to funguje. A pak je opravdu strašně dobré nejíst po šesté hodině, nebo třeba dobře ještě ta sedmá, ale opravdu velmi lehce. A pak už opravdu ne. Vykašlat se na to. To funguje zaručeně. No, já třeba teď zatahuji břicho celou dobu. Ale zase si říkám, že ještě je kam to zatáhnout, to je dobré. Nevím ale, co potom s tím. Víte ono od určitého věku je váha třeba stejná, všechno to ale tak nějak klesá dolů. Takže člověk už by vlastně nemusel ani hubnout, ale musí posilovat. To je důležité. Ale to mi moc nehrozí, mě to nebaví. Chodím hrát tenis, to je takový rychlý, dynamický sport. A soutěživý. Není ale na posílení. Je to spíš na srdíčko, je to kardio. Možná se u toho trochu zhubne, ale člověk by potřeboval právě posílit.“
Když říkáte jíst naposledy okolo šesté, maximálně sedmé hodiny, jak se to dá skloubit s vaším pracovním režimem, když míváte po večerech představení? Neříkejte, že pak chodíte spát hladová. Potom, co vydáte to obrovské množství energie na jevišti.
„Opravdu jím naposledy kolem té šesté hodiny. Vždycky když přijdeme někam hrát, nabízejí nám většinou chlebíčky. Já si to tedy dám, ale pak už opravdu nejím. Mám tam připravené vždy v zásobě jablíčko nebo třeba banánek. Úplně super jsou nějaké mandle nebo oříšky, protože jimi zaměstnáte pusu a mozek si řekne: 'Aha, něco jím.' Dá se to trošku oblbnout. Musíte dodržovat pitný režim a dá se to. Někdo říká, že pak přijde domů a otevře ledničku. Já to prostě neudělám! Ještě před spaním si třeba dám deci bílého nebo červeného, potom se dobře spí, ale opravdu nejím. Dá se to naučit a je to jenom o hlavě. Nedovolit vaší slabé vůli, aby vyhrála.“
Hrajete představení, jezdíte s nimi na zájezdy. Přesto je ve vaší kariéře už nějakou dobu zajímavý posun. Pár let totiž děláte průvodkyni na zámku Zákupy. Dělala jste ji i letos v létě?
„Začala jsem ji dělat v roce 2020 a od té doby jsem byla na zámku Zákupy každé léto. Spojuji to vždycky s pobytem na chalupě, kterou mám nedaleko. Letos jsem si ale už říkala: ´Dolinko, už by ses na to mohla vyprdnout. Vždyť to je pořád dokola, stejný text a tak.´ Ale nedalo mi to a mám pocit, že si z toho možná udělám takovou tradici a těch čtrnáct dní, týden v červenci a týden v srpnu tam vždycky dám. Protože se mi to pojí s tím mým krásným pobytem a přírodou. Jste v krásném prostředí. Ten zámek je krásný. Pořád tam máte nové lidi alias publikum. Je to vlastně takové hodinové mini představení. Samozřejmě se musím držet scénáře, ale jak to řeknu, je jenom na mně. Je hrozně dobré, že tam pokaždé přijdou jiní lidé. Pro mě je to takové malé monodrama.“
Když jste s tím v roce 2020 začínala, předpokládám, že to bylo kvůli pandemii, která přerušila veškerá možná představení a možnosti výdělku pro umělce. Je tohle něco, co vás finančně alespoň trochu zaopatří? Byť je to jen čtrnáct dní v roce, dá se tím hezky vydělat?
„Obdivuji všechny, kteří to dělají na plný úvazek. Myslím celé to průvodcovství. Čímž bych ráda apelovala na Národní památkový ústav. Prosím vás, máte tam úžasné průvodce, kteří musejí lidi navnadit, musejí být interaktivní, aby je zaujali. Nejde o to, že to tam odkvákáte. Po celém dni, kdy mám pět hodinových, já tomu říkám mini monologů nebo mini představení, jsem úplně vyflusaná. A ten výdělek je téměř nulový. Obdivuji všechny, kdo to dělají a že to dělají s láskou, že tam chodí studenti v létě. Protože vím, že spousta jiných brigád je daleko lépe ohodnocených. Každopádně jim posílám velké pozdravy. A vlastně tím chválím sama sebe taky, jelikož potom si zkrátka musím jít holt vydělat jinam.“
Můžete prozradit aspoň rámcově, abychom měli představu? Nevím, jestli budete chtít říct přesnou částku. Je to honorované od hodiny, nebo podle toho, kolik uděláte konkrétních okruhů?
„Ne, ne, je to placené na hodinu a tuším, že je to okolo sto třiceti korun za hodinu. Vidím váš údiv. To opravdu pro peníze neděláte. To děláte pro ten pocit, pro ten mód, ve kterém se tam nacházíte. Teď si určitě všichni budou klepat na hlavu, ale to fakt musíte milovat. Jak říkám, nedělám to celé prázdniny. Mezitím samozřejmě ještě jezdím hrát, takže ono se to nějak vyrovná.“
Míšo, kdo vás sem dnes doprovodil? Už dlouho s vámi ve společnosti nebyl váš muž. Proč ne?
„On to nemá rád. Jsem ráda, když se mnou jde na nějakou premiéru nebo narozeniny nějakého mého kamaráda. Jinak ale takové to postávání, společenské kynutí a úsměvy, on se pak cítí jako nahý v trní. Pochopila jsem, že ho nebudu trápit. Jsem tady takhle spokojená, můžu se svobodně pohybovat po place. Nemusím nikomu říkat: 'Já se, miláčku, za pět minut vrátím.' A vlastně za chvilku odejdu pryč, protože jsem slíbila, že dneska večer budu doma.“
Takže zvěsti o manželské krizi, které se linuly, byste nepotvrdila, neřkuli naopak vyvrátila?
„Ne, vůbec ne. Dokonce bych řekla, že tím, že jsem méně doma, je to doma úplně skvělé.“
Dá se ten čas nějak určit? Kolik je optimální pro váš vztah a kolik času spolu strávíte?
„To se takhle nedá přesně určit. Důležité je, abyste v tom čase, který si spolu vyšetříte, byla příjemná, milá, abyste si neschovávala nějaké výčitky, nebo šťouchance a šťourance. Protože muži jsou velice citliví, ženy jsou daleko víc splachovací. Oni to na sobě nedají znát, ale stačí říct jenom: 'Ty jsi zase něco.' A to my ženy trousíme velmi často. Já jsem vlastně šťastná za to, co jsem v tom manželství neřekla, než za to, co jsem řekla.“
Jaký je váš recept na šťastné manželství? V jednom rozhovoru jste říkala, že třeba dovolená je čas, kdy by žena měla trošku víc sáhnout ke kompromisu a podvolit se tomu, jak chce čas trávit muž. Je to tak?
„Víte, já jsem vždycky pro takovou spravedlnost. Aby to opravdu bylo spravedlivě rozdělené. Takže někdy je ta dovolená podle mě, ale dlouho na to svého muže připravuji. A někdy je ta dovolená podle něj, to znamená spíš taková akčnější. Mně to ale nedělá problém. Jsem taková velice univerzální, dokážu i tu aktivní i tu pasivní. Když na to svého muže dlouho dopředu připravím, je ochoten strávit nějakou dobu i velice pasivně.“
Když jste říkala, že váš muž se necítí moc dobře na večírcích a v prostředí šoubyznysu, co vy v jeho profesní sféře mezi soudci a právníky?
„Já se tam moc nedostanu. Oni takovéhle akce nepořádají. Takže ani nevím, jak tráví svůj volný čas. Ne, to přeháním. Vím to a vím, že jsou velice zaměstnaní. Můj muž chodí opravdu poměrně pozdě z práce domů. Nicméně jednou bych si opravdu chtěla zajít na nějaké soudní přelíčení. Protože málokdo to ví, ale to jsou naprosto veřejné věci. Kdokoli může přijít na jakoukoli soudní záležitost, a to nejen trestního soudu, ale taky civilního, občanskoprávního. Tam se někdo rozvádí a vy se na to můžete přijít podívat, to je šílené. Ale málokdo to ví. To je prostě věc veřejná. Takže já si tak říkám, až můj muž bude v tom taláru, že bych se na něj někdy přišla podívat.“
Zatím jste ho neviděla takzvaně v akci?
„Já se strašně bojím, že tam moc lidí nechodí. Takže bych tam hrozně vyčnívala, a že bych ho třeba přivedla do rozpaků. Ale je to můj sen. Něco takového opravdu vidět, protože to jsou strašně zajímavé věci.“
A ví to váš muž?
„Jestli ví, že tam chci přijít? Ano, ví. A vidíte, teď jste mě úplně inspirovala. Já jsem to tak trošičku odsunula do pozadí. Já se půjdu na nějaké přelíčení velice brzy podívat.“
A já se vás pak zeptám, jaké to bylo.
„Ano, dobře.“
