18°C
Za to, že hrál v normalizačním seriálu, komunisté, kteří ho ale nikdy do strany nelákali, Vladimíra Brabce náležitě ocenili. Podle ověřených údajů obdržel za šest let, co se Třicet případů majora Zemana točilo, cca 600 tisíc korun (to je dnešních cca 8 milionů), což na tehdejší poměry byly obrovské peníze. „Ano, vydělal jsem tehdy něco přes půl milionu korun,“ vzpomínal Brabec, jehož příjmy byly v té době srovnatelné s legendárním Slavíkem Karlem Gottem.
Další přivýdělek přinesly Brabcovi a jeho hereckým kolegům besedy s diváky, na které jezdili po celé republice. Každý musel zvládnout za rok nejméně dvě, honorář pro Zemana činil tehdy dva tisíce. Za sedm let mu to vyneslo opět tolik, co vydělal průměrný Čechoslovák za rok práce… V roce 1980 získal titul Zasloužilý umělec, což ho na další roky vyneslo do platové kolonky tisíc korun za jeden natáčecí den, ačkoliv předtím bral osm stovek na den. A za Státní cenu Klementa Gottwalda, jíž se také mohl pyšnit, dostal rovnou 50 tisíc na ruku.
„Nikdy jsem nenašetřil takové peníze, abych byl, jak se říká, za vodou. Když pomyslíte, že jsem nedostal pořádnou práci dobré dva roky, je to tvrdě vykoupeno,“ tvrdil Brabec. Role zásadového vyšetřovatele byla totiž spojená jak s tučnými honoráři a velkou slávou, ale také s nenávistí a doživotním trápením. „Nemůžete říct: To jsem neměl brát... Protože jsme přesně nevěděli, do čeho jdeme,“ poukazoval Brabec na fakt, že kývl na roli muže, co se vypracuje z civilisty až v náčelníka pražské kriminálky, v době, kdy bylo napsaných pouhých deset epizod. „Až potom přišly ty díly, které byly hodně politicky zparchantělé. Ale to už z toho nešlo utéct...“
Vladimír Brabec před smrtí: Škvařím se ve vlastní nemohoucnosti! Petr Macek, Lukáš Červený
„Major Zeman mě jako herce zničil, protože jsem už nedostával jiné úkoly. Měli mě zaškatulkovaného jako Zemana, bylo to jako cejch na čele!“ psal s trpkostí ve své autobiografické knize. A také se setkal s odporem někdejších fanoušků, co mu po převratu nemohli přijít na jméno. Jan Zeman se stal synonymem komunistického režimu. Brabec přitom nikdy nebyl ani spolupracovníkem StB, ani členem KSČ. A nepodepsal ani Antichartu. Přesto se po revoluci ocitl na černé listině. „Potom jsem dělal už jenom pohádky. Neobsazovali mě ani za toho minulého režimu, protože jsem byl okoukanej. Nestydím se, že jsem ten seriál dělal, ale štve mě to,“ svěřil se Blesku.
